... ...

Vcera jsem si na to vzpomnel a dnes nevim proc si to porad opakoval. Tu knizku si budu muset precist. A predlohu od Prevosta jakbysmet.

Manon je můj osud, Manon je můj osud,
Manon je všecko, co neznal jsem dosud.
Manon je první a poslední můj hřích,
nepoznat Manon, nemiloval bych.
Manon je motýl. Manon je včela.
Manon je růže hozená do kostela.
Manon je všecko, co neztratí nikdy svůj pel.
Manon je rozum, který mi uletěl.
Manon je dítě, Manon je plavovláska.
Manon je první a poslední má láska.
Manon, ach Manon, Manon z Arrasu!
Manon je moje umřít pro krásu.

Vitezslav Nezval-Manon Lescaut

...

O vikendu mi byl bratrem pripomenut song skupiny mych prubojnych pubertackych let. Byla to doba, kdy me prestaly bolet a trapit facky a vycitky rodicu, kdy jsem snesl bez narku biti remenem, kdy jsem se zacal oblikat uplne jinak nez ostatni...puberta. Ale jinak jsem byl klidne dite ;)

I am an antichrist
I am an anarchist
Don't know what I want
But I know how to get it
I wanna destroy the passerby

'Cause I wanna be Anarchy
Now don't worry

Anarchy for the UK
It's coming sometime and maybe
I give a wrong time stop a traffic line
Your future dream is a shopping scheme

'Cause I wanna be Anarchy
In the city

How many ways to get what you want
I use the best
I use the rest
I use the N.M.E
I use Anarchy
...

Sex pistols - Anarchy In The U.K.

...

Bila mura.
Uz druhy den mi tu okolo svetla krouzi bila mura. Obcas si sedne za monitor, jakoby se bala Pejsyho, aby ji nahodou neupalil.
Ohledne znameni jsem o bile mure nic nenasel, vyklad snu s bilou murou rika ale toto:

"bílá můra: poznání podstaty a karmického významu negativního vidění světa"

Tak to jsem zvedavy. Premyslim, jestli ji hodit ven do deste, nebo ji nechat dal nicit si kridla o moji lampicku v nebezpeci Pejsyho sadistickych hratek. Venku prsi, takze je to mozna prast jak uhod....

. . .

1) mathematics is the language of the nature
2) everything around us can be represent and understood through by numbers
3) if you graph this numbers, patterns emerge

so, patterns are are everywhere in nature.

17:55 - personal note : start of learning

...

Večerní posezení nad Kofolou s Vlasťou a Mirou, jedno pivo a Matonka pro Anet. Gábin, od kterého jsem měl poprvé v životě trávu. Mluvil o španělsku...španělsko. Ta zem mě učarovala.
Pak cesta k základní škole, plná vzpomínek. Zvonění na ženáče Tomáše . Jen tma v oknech. Odtrhnutí Vlasti s Mirou. Pak doprovod Anet a cesta okolo nového Lidlu domů. Tichá ulice, jen já a mé kroky

Přicházel jednou z uliček, ve kterých i v největším horku siesty bývá příjemně. Kráčel po schodech až ke dveřím svého bytu. Nikdo doma. Odemknul a vešel. Namíchal si Mojito, aby se zchladil.
Z oken šly slyšet hlasy dětí a pískot vlaštovek. Jemný vánek si hrál se záclonou a pokoj byl tichý. Sednul si a odpočíval.
Po chvíli přišla. Zastavila se u dveří. Vstal a šel za ní. Políbil ji a všimnul si jejích smutných očí. "Dala jsem výpověď. Chci jet domů....potřebuji jet domů."
Zrovna teď-když se mu začalo dařit, začal dělat to, co celou dobu chtěl. Nechápal to. Objal ji a řekl, ať si jdou sednout. Bavili se dlouho. O snech, o cestě.
"Ateliér teď můžu nechat na starosti Manolovi. Stejně mě požádali, abych s nimi letěl do afriky nafotit nějakou reportáž. Takže budu nejspíš tři týdny tam. Zítra by se o tom mělo rozhodnout. Přiletím pak taky domů a můžeme jet společně nazpět.¨
"To je možná ten problém", podívala se na něj svýma nádhernýma zelenýma očima. "Nevím, jestli se chci vrátit." Lehla si a dala mu hlavu do klína. Hladil ji ve vlasech. Nádherně voněla.
Až zašlo slunce, šli se projít na pláž, sednout si do oblíbené kavárny.
Na druhý den se sbalila a odjela na letiště.
Odpoledne našel na posteli lístek.
"Nevím jak dlouho bude trvat, než se vrátím. Dávej na sebe pozor."

...

neni moc co psat. a kdyby bylo, bylo by to porad dokola.
takze jen - fotka, ktera me tento tyden velice oslovila a ktera mi pripomnela me samotneho. tu je.

... ... ...

je škoda, že jsem nezrealizoval, co jsem chtěl...ale přístí týden se do toho dám. stejně teď jen prší ;)

... ...

A večer po dlouhé době v srdci bylo cítit to známé bušení. Semtam zakoktání, Dračí oči, Železná bohyně vylitá na podnos. Bageterie, křidýlka, déšť, zima a pro mě naděje (a nebo si ji jen předstírám...ale i tak tam pro mě je)

...

Zkousky hotove, bakalarka odevzdana, mesic na pripravu na statnice, nefungujici prepinani ceske klavesnice v linuxu, Leos Mares, David Krauz, Control Machete, La vida es un carnival, Love generation.
Pivo na strahovne s lidma ze stredni, absinth misto alpskeho rumu, ktery nenapsali na listek, Librova pizza na kterou cekal tri hodiny a z ktere mi dal pulku...byla moc slana. Dalsi piva, zelena, nocni klaboseni o vsem jen je o tom o cem jsem potreboval. Asi je to tak lepsi. Spani neco pod pet hodin s klipem od Britney a Kapitanem Pejskem na dobrou noc.

...

v pauzách v učení jsem si udělal nějaké testy....nebo spíš v pauzách mezi testy jsem se učil ?

Výsledky

1) Jaká je pro mě nejvhodnější droga. Výsledky více než překvapivé. Tu jsou.
(před kliknutím možný tip na první místo z : houbičky, alkohol, marihuana, kokain, extáze, nic a ředidlo (inhalátory))

2) Jaký jsem :)...to se dalo čekat. Výsledky
(možné výsledky : vzrušující, jemný, násilný, "hot", plachý, sladký, "wet"..možná slizský, mrzutý)

3) Jaký je ke mě ekvivalent mytologické postavy. Taky trošku překvapení. Výsledek
(možné výsledky : vlkodlak, démon, drak, mořská panna, anděl, víla)

4) A nakonec, kdo bych byl, kdybych byl jeden z Přátel...No a tady to bylo jasné :) Výsledek
(kdo by neznal přátele :)

...

Bakalářka se váže do modré kůže se zlatým písmem.
Všechny zápočty vyběhány.
Zítra poslední stupeň. Zkouška ze SAMů-mnou jeden z nejneoblíbenějších předmětů. Abych to okořenil, tak ze semestru si moc bodů nenesu a je to předmět na druhé zapsání.....kořenit se musí.

Z bakalářky mám smíšené pocity. Jednak jsem rád, že je to za mnou, ale mám pocit, že jsem pro to moc neudělal. Rozsudek nechám na někom jiném.

God save the Queen.

...

Mojito

"To mám vlčí mlhu, nebo je to tak děsně neostré a zelené ? To neumíš fotit normálně ?"

...

"U řeky Piedra jsem usedla a plakala. Podle pověsti se vše, co do řeky spadne - listy, hmyz, ptačí pera -, promění v kameny, které dláždí její koryto. Kéž bych si mohla vyrvat srdce z hrudi, hodit je do proudu a navždy se zbavit bolesti, stesku a vzpomínek.

U řeky Piedra jsem usedla a plakala. V mrazivém chladu mě na tváři studily slzy, jež splývaly s ledovým proudem přede mnou. Někde se tato řeka vlévá do jiné, potom do další, a nakonec - daleko od mých očí a srdce - se všechny tyto vody vlijí do moře.

Ať mé slzy plynou do dálky, aby můj milý nikdy nepoznal, že jsem je kvůli němu prolila. Ať plynou do dálky a s nimi i vzpomínka na řeku, kláštěr, kostel v Pyrenejích, ranní opar, na cestu, kterou jsme urazili společně.

Vzpomínka na cestu, hory a louky mých snů - snů, jež jsem si nechala zdát, aniž jsem o tom věděla."

-Paolo Coelho - U řeky Piedra jsem usedla a plakala

Tato Coelhova knížka byla jediná, která mi nepřirostla k srdci. Četl jsem ji několikrát, ale bylo tam něco, jiného, co jsem nechápal.
Opět jsem se do ní začetl. A je úplně jiná. Jako Malý princ....jako vtip o snu s Mařenkou...jako vše, co je nepředstavitelné a co se jednou stane součástí života.

Potřeboval bych vědět, kde je řeka Piedra.....

...

Ukončete nástup, dveře se zavírají

...

Ano, byl jsem sobecký.
Ano, udělal jsem spoustu chyb.
Ano, ublížil jsem.

A dnes jsem za to zaplatil.

Na blog nebudu mít teď náladu a chuť.

A doufám, že jednou budu moci zůstat u toho, že jsem takový byl. Ne, že jsem, či dokonce budu.

život je někdy skutečně děsně posraný. ovšem čí vinou. Těžko plakat nad rozlitým mlíkem, když jsem ucho nalomil sám.

6days to go

Blíží se to blíží. 6 dnů do odevzdání bakalářky. Takže asi 4 dny na napsání, aby se to stihlo vytisknout. Takže asi 2 dny, aby se to stihlo opravit. Takže asi tento víkend :)
Po večerním sezení nad Key rumem, Colou a limetkami, které Pepa okořenil žitnou, ledově vychlazenou, kde Reese pro pobavení všech bodoval na celé čáře, asi ještě omámen vítězstvím 4:0 na zápasy a asi 40:8 na střelené góly ve fotbálku, jsem šel po dlouhé době spát něco po půlnoci. A ráno jsem vstal sám od sebe v sedm.
Pak studování kódu a zkoušení pochytit, jak dostat data z GPS přijímače, jak propojit Tedia kartu s počítačem i GPS přijímačem, zjištění že možná mám vše připravené, oprava apache, který už konečně nepustí do vývojové části kde koho.
Následovalo ohlášení zpoždění poutě do Santiaga de Composteli(y) kvůli letní brigádě ze strany druhého z tandemu. O pár týdnů. Nejsem skeptik, ale možná to letos nevyjde, co už. Ale stále doufám, že ano.
No a teď, rychle do školy. Družice čekají, klávesnice je nažhavená a já mám co dělat.

Noc

Ego-pohled do zrcadla

Co se dělo v práci a ve škole nikoho nezajímá, přistupme tedy k věci.

Zamyslel jsem se, kde jsem udělal chybu, že jsem se poslední dobou (už dost dlouho) choval jak choval.
Napadlo mě to cestou z práce. Ego. Jenže co je to ego. Na to jsem si musel počkat až na kolej, po nákupu v Delvitě s Pepou díky kterému jsem si po dlouhé době koupil alkohol silnější 20 procent s cílem, že ho vypiji sám a tím získám spánek, který už týden nemám.

Ego je, jak jsem pochopil, Já chápáno mnou. Má dvě roviny
1. reálné Ego - to za koho se jedinec považuje
2. ideální Ego - to, čím by chtěl být
Míra rovnosti mezi oběma rovinami vytváří sílu ega. Čím větší rozpor, tím menší Ego. To má pak za následek dezorientaci chování a může být deaktivující.

Dokument, ze kterého jsem čerpal byl moc vědecký a moc jsem mu nerozumněl. proto další pokračování v odborné úvaze nemá smysl.

Teoreticky v této chvíli pokračování nemá smysl. Jak to Coelho popsal v Alchymistovi, je to jako zemřít v poušti žízní, když je oáza na dohled.

Jsem slabý. Byl jsem požádán, abych nekontaktoval. Nevydržel jsem to. Mám se za to stydět ?
Jsem namyšlený. Individualita kinofilmu, která mě tak odlišovala od ostatních digi cvakálků mi stoupla tak do hlavy, že jsem dokázal trapně hodiny kecat o ničem a přitom výsledky žádné. Stydím ze za to, lituji toho. Myslím, že už je to historie.
Byl jsem žárlivý. Sakra zbavím se toho ?

čím jsem se to nechal ovládat, že jsem jednal jak jsem jednal?Egem ?

Jsem debil, nic víc, nic míň.

Coelho píše, že každý bojovník světla dělal chyby, hájil špatné názory, blablabla hrozně moc věcí dělal. A právě proto je bojovníkem světla. že si uvědomil své chyby a poučil se z nich.
já se poučil až na poněkolikáté.

Pohled do zrcadla bývá nejtěžší. Ovšem jak mi bylo řečeno:"Objevíš mnoho nového"

Svět se točí

A voda padá.

Po včerejším běhání, kdy jsem to docela přehnal a poslední kolo rovinek jsem nemohl popadnout dech, po nicnedělání a relaxačním fotbálku na spaní po druhé , jsem se nemohl v osm vyškrábat z postele. Do školy jsem dorazil v deset, nebyl na mě čas, letěl jsem do práce.
Trasu mi zpříjemňovaly mé sluneční brýle, bez kterých se poslední dobou neobejdu, protože mě na slunku bolí oči. Co na slunku. Na světle. je možná na čase zalést do fotokomory.
Navázal jsem kontakt, protože jsem prostě musel a bylo mi řečeno, že jsem napsal nejkrásnější věc za dlouhou dobu. Bohužel pak jsem zesmutněl, protože jsem slíbil, že již nebudu iniciátor dalších kontaktů k přání kontaktované.
Po práci legraci, proto jsem šel do školy, kde na mě nebyl čas, otevřel jsem tedy Chip a četl si o tom, jak hacknout komp na dálku.
Pak na mě byl čas, bylo mi řečeno, že můj návrh není správný, ikdyž se celou dobu tvrdilo, že ano a je ho tedy přepracovat. K tomu kopec vajec, hrstku mouky, to všechno smíchej. Dostaneš tento černý kufřík.
Šel jsem tedy do laborky, vytáhnul z kufříku GPS přijímač, anténu, bencák, napájecí kabel....vše to zapojil a chtě nechtě jsem se chtěl kochat krásnými sekundovými pulzy viděné na osciloskopu. Viděl jsem nádherný šum velký zhruba 50uV(možná kecám). Nastavil jsem tedy anténu tak, aby si pořádně prohlídla Vítězné náměstí a aby nad vrstvou mraků, které poslední dobou představují pro Pepu jediného nepřítele (nenávidí mraky, nenávidí déšť.....neboť kolečka jeho bruslí je taky nenávídí ;)
....co jsem to říkal ?
"To o té včele."
Ano, nastavil jsem anténu tak, aby viděla na náměstí a aby družice na oběžných drahách vzdálených 20200 Km viděly dobře na anténu (více zde) Ale ani to nepomohlo, načež(š) jsem zbalil kurf a šel opět do práce, po cestě dozvědíc se, že GPS přijímač se zahřívá i 15 minut. No a tak jsem teď zde. V práci. A pracuji....jak je vidno.

Dávám foto. Uspěchané. Říkají, že je to klišé. Na to ... kašlu. Mě se líbí. Nevím, jestli ji tu už mám. Pokud ano, asi je na čase si ji připomenout.

Městem valí se voda

Osobní příběh

Každý žije a bojuje za svůj osobní příběh. Pokud ne, je to špatné.
Každý bojovník světla ctí osobní příběh druhého, pomáhá v uskutečnění snů. Ovšem co nesmí (co by neměl), je nabádat někoho, že jeho osobní příběh a jeho sny jsou naprd a že jen jeho cesta je správná.

A proto změna no1:
Digitálci mají ode mě pokoj. Nikdo ode mě už neuslyší ódy na kinofilm. Ovšem pokud se mě někdo zeptá na můj názor, má ho mít.
Manažeři mají ode mě pokoj. Nikdo už ode mě neuslyší, že programátor je mnohem užitečnější tvor. Ikdyž si to stále myslím.
Buzičci (ve smyslu metrosexuálové) mají ode mě pokoj. Nikdo ode mě už neuslyší, že jsou buzičci. Já taky nejsem úplný zálesák.
..a plno dalších příkladů...
A schválně neříkám "nikdy"...protože vím jak to s "nikdy" dopadá.

A k tomu mi dopomáhej ty. Ty víš kdo.

Doufám, že mi to vydrží. Budu se snažit.

Posraná pravda

Pravdou je, že si uvědomujeme, že něco máme, až když to ztrácíme.
Ať si kdo chce co chce. Je to pravda. A pěkně posraná.

Připadá mi, jako bych měl probodnuté srdce nožem a v době nejhorší tím nožem točí.
Ale můžu si za to sám. Ne ona.

Návrat k nevinnosti

Opět jsem se zaposlouchal do Enigmy. Když jsem byl menší líbil se mi klip, slovům jsem nerozumněl...teď-ten text je prostě super.

Don’t be afraid to be weak
Don’t be too proud to be strong
Just look into your heart my friend
That will be the return to yourself
The return to innocence
.
If you want, then start to laugh
If you must, then start to cry
Be yourself don’t hide
Just believe in destiny
.
Don’t care what people say
Just follow your own way
Don’t give up and use the chance
To return to innocence

Pohled do zrcadla

Nejtěžší je prý pohled do zrcadla. Když se člověk podívá sám na sebe.

Ráno, snad poprvé v životě, mě můj odraz v zrcadle zděsil. Stálo tam prázdné tělo člověka, který nestíhá, neví co dělat první...
Hleděl jsem na něj asi minutu. Byl cizí.
Raději ho nechci poznat.

Léto

Cítím ho.
Sedím na střeše v práci, počítač už spí a co jsem nedodělal taky.
Nad Prahou panuje klidný teplý večer. Nafialovělé nebe a křik vlašťovek, které si chtějí nalovit něco na večeři do postele.
Jde vidět skrz záclony do hostelu naproti a já se tak na chvíli stávám součástí životů jiných lidí. Zajímavý pocit.

Čerstvý větřík mě cuchá vlasy a mně je dobře.

Vypnul jsem, nepřemýšlel nad ničím jen nad tím, že bych chtěl být zase dítětem.

Když slyším vlašťovky, vybaví se mi prázdniny u babičky. Léto, voda, kůň, pes, bezstarostnost a vlašťovky. Nebo dovolená s našima u moře. Horko krácené ve stínu úzkých uliček a ze všech stran křiky vlašťovek....

Léto přichází.

Starší fotečka -ilustrační (španělsko 2004, Praktica BX, scanner Minolta DS III....) je to vyřez přesně 1/6 fotky....proto to není nejostřejší..ale je to pořád dobré ;)

Vlašťovky

Uff

Ve škole - 16 dnů do odevzdání bakalářky. Nemám ani řádku, karta pro měření nefunguje. Zítra jdu do Cesnetu a tam mi pan docent Smotlacha řekne , že jsem buďmagor nebo smolař.
Fuka ze systémů a modelů mi neodpovídá na mail ohledně předběžného termínu...
V práci - opět nestíhačka. Vše, co jsem měl nastavené při minulém releasu, je teď jinak. Jedna proba nejede. Blbne. Do pátku mám mít práci hotovou.
Hlava mě bolí asi od toho podělaného zákroku minulý týden ve strahovké lize. Ale děsně.

Při přípravě večeře jsem se pořezal.
Prodal jsem scanner na kinofilm. Uvažuji o digitálu ? Vyhrají řeči narušitelů, že dlouho s klasikou nevydržím ? Inu na to si počkáme.

To je den.

tak dnes jen takový malý výcvak jménem Pokušení

May Dej

Na včerejšek jsem měl naplánované učení a myslel jsem si taky, že zajdu do práce...
Ovšem byl May Dej.
A hned do dvou týmů jsem byl pozvaný. Do volejbalového dream týmu Jose Armando (či jak jsme se jmenovali) a fotbalového favorita Bubeneč, který je natolik dobrý, že mu nevadilo, že v bráně budu já. Bob tedy tvrdil, že budeme dívčí tým, na což mě tedy trošku nalákal :) Nakonec jsme měli "jen" kapitánku ;)
Vstávalo se v sedm, protože se mělo brzo začít hrát. Mělo je správné slovo, protože se začalo až po jedenácté.
První se hrál vojelbalový zápas. Kdy jsme prohráli těsně 2:0 na sety. Pak se převléct do brankářského a spravit si náladu vítězstvím 6:1. Pak žádné sezení....druhý zápas se hrál hned. Ale výhra už jen 3:1. Pak pivo(konečně), kuře (konečně) další pivo a další zápas ve volejbale. Tentokráte to bylo horší a už ne těsně jsme prohráli 2:0 na sety.
Pak pivo a další zápas ve fotbale...který jsme vyhráli ani nevím kolik. Jen vím, že jsem dostal dva góly. Po tomto zápase jsem si šel dat vodu, když tu najednou jeden z hráčů fotbalového týmu, který teď právě hrál leží na zemi a ostatní k němu přibíhají.
Epileptický záchvat. Mobil mám nevím kde, tak křičím na sedící lidi na lavičkách, ať vytáhnou ten svůj, hovoru se ujímá slovenský kolega z týmu Orlické koleje. Beru vodu a bežím k hloučku okolo ležícího hráče. Jsem tam už ale zbytečný. Ostatní se mu snaží rozevřít pusu v křeči, aby mu nezapadl jazyk a postupně ho dostávají do stabilizované polohy. Raději tedy bežím na křižovatku pod areál, aby nás záchranka rychleji našla. Přidává se Pepa a Hanka a Smrťa a vytváříme tak síť, kterou doufáme nelze přehlédnout. Sanitka nakonec přijíždí ze Smrťové strany.....(možná je to nevhodné si v této chvíli upustit neco podobného od pusy....ale je to docela paradox, že ?)
Kluk je v pořádku, vezou jej do nemocnice. Naštěstí vše dopadlo dobře. Jdu se uklidnit ke kuřatům a pivu a pak zjišťuji, že jsme ve fotbale první, protože s posledním týmem už hrát nebudeme (bez brankáře, kterého teď odvezli nemůžou hrát)
Tak po občerstvení jdeme na poslední utkání ve volejbale. Hrajeme o šesté nebo páté místo. Nastupujeme proti kvalifikovaným Orlíkům.
Zápas začíná dobře. Dobrá uvolněná nálada na obou stranách. Vyhráváme (!) 25:22 a slavíme první vzhraný set. Orlíky tato skutečnost očividně zmátla. Druhý set jde taky dobře. ovšem prohráváme 22:25. Takže není vítěze. Musí se hrát třetí set. (to se dnes ještě nikomu nepovedlo) Tady už to Reese začíná dramatizovat, píská saka a přešlapy ale oba týmy a ochozy diváků jsou ve velmi dobré náladě. Konečně se mi podaří podat přes síť :) Nicméně, ikdbybychom si to zasloužili, tak jsme nakonec nevyhráli a tak jsme skončili šestí....ale ten krásný pocit nám nikdo nevezme :)

No a pak už jen piva, vyhlášení výsledků, vysněné tričko, piva, piva, kolej a teplé věci, pivo a ležení na trávě a pozorování na trávě a noční přesun na Suchdol..... Super akce :)

Smysl pro humor

I počítače mají smysl pro humor.
Když jsem v laboratoři už asi po stopadesáté kompiloval jádro z různým nastavením, upravil LILO, restartoval, všiml jsem si, že pri inicializaci se objevuje hláška jako (nevím ji přesně) "could not find modprobe.old. No such file or directory."

Tak jsem si tedy řekl, pomůžu mu šalamounsky, našel jsem modprobe a zkopíroval jej jako modprobe.old

A restartoval.

Načež při initu jsem myslel, že si upustím do trenek, když mi na obrazovce vyskočilo
"Modprobe : I am not old version !!!!!! "

:-D

Trouba měsíce

Ano ano, další kolo Trouby měsíce vyhrál můj spolubydlící, který tak sebral titul ménu druhému spolubydlícímu.
Vyhrál díky tomu, že v noci se bál chrousta, kterého vydával za můru, kterého následně zavřel do krabičky od filmu a nechal ho dusit celý následující den.
Zkoumal jej, jestli žije tak, že nechal hořet pod krabičkou zapalovač a až se teplem chroust "vzbudil" měl z toho obrovskou radost.
Po té, co jsem mu prozradil, že je to chroust, chtěl jej upálit za to, že k nám leze do pokoje a na moje naléhání jej nedobrovolně vyhodil z okna.
Jen doufám, že to chroust z třetího patra na beton přežil. Této mé poznámce bylo odpovězeno :" Já za to nemůžu, že neumí lítat, když spí."

Následně mi ale spolubydlící prokázal službu a dost mi pomohl, takže je to jen trouba.

Jinak by to byl magor.

Strahovská liga

Bubenečská paralela vs Tatra 613
Obě mužstva nastupují na vyšlapaný a léta pamatující strahovský umělý trávník. Všichni hráči jsou ve skvělé formě, hra začíná.
První poločas neproměnil nikdo šanci, která se naskytla a tak po změně stran stále 0:0. Povedlo se mi zachránit tři góly a jsem rád.
V druhé třetině se zápas začíná vyhrocovat. Začíná se víc faulovat i víc simulovat. Rozhodčí ztrácí kontrolu nad hrou.
Aniž bych se chválil, dovolte mi malou poznámku. Útočník Tatry, objede našeho obránce a vystřelí. Já se reflexivně odrazím a letím tak, jak to jde vidět v televizi :) Tentokráte ale účelně. Vyrážím špičkami prstů balón na roh, dopadám na zem a je mi moc dobře.
Pak ale znenadání...tuším že po nějakém faulu, na mě střelí, já vyrážím míč, který ale dopadá k nohám hráče Tatry a ten střílí. V tuto chvíli se nacházím na zemi za všemi možnými hráči a balón vidím jen jak kolem mě prolítne.
Druhý gól dostávám zanedlouho...a teď už ani nevím jak jsem ho dostal.
Pak přišla řada na nás a Miky (teď doufám, že to byl on) snižuje na 1:2. Dostáváme se do hry.
Zbývájí dvě minuty do konce. Tlačíme protihráče jak se dá.
Pak se ale hráč Tatry uvolní a s ním běží i náš obránce. Jsou již skoro u hranice brankoviště. Obránce nevypadá na to, že protihráči balón vezme. Běžím proti, slouzávám na zem, balón vypichuji, ale dostávám do hlavy kolenem od našeho.
Bolest jak sviňa. Před očima se mi rozsvítilo. Slzy se mi derou do očí..............
Z té tmy slyším jen "Je ti dobře?","V pohodě?".
Jdu pryč, nevím co je. Ale ta hlava kurevsky bolí. Rozseknuté meziobočí, rašící boule, ....
Přibíhá rozhodčí, vzpamatovávám se a říkám, že je to v pořádku.
Hrajeme dál.
Tatra má roh.
Staví míč, napřahuje a vší silou mě trefuje opět do hlavy........
Končím. Bolí to jak sviňa, pořádně nevidím. Dávám rukavice pryč a odcházím.
Ledový ručník na ránu, klepající se ruce jakožto pozůstatek adrenalinu ze zápasu, hlava třeští. Zima.

Zápas končí 1:2, Tatra vyhrála.

Jedeme domů, chci do postele. Není mi dobře. Je mi zima, začínají mě bolet zuby, smrkám krev.