Čtvrtky

Je neuvěřitelné, jak se moje bytí zcvrklo. Pozoruji to na čtvrtečním vydání Reflexu. Nestačím dočíst jeden a už je tu další čtvrtek...a stále dál a dál a dál...

Vánoce jsou tady

Fronty, mraky lidí, reklamy v radiu, plakátech, billboardech. Vánoční přání, novoroční předsevzetí. Začíná mi být špatně. Všeho je nějak...moc, přehnaně, nahraně, podsunutě.

Jinak se musím pochlubit novým přírustkem do rodiny, už budu moct konečně mačkat barevnýma čudlíkama do notebooku a emilovat to rovnou na výstavy. Stabilního Melronta doplnila mobilní Amálka, neboli Amarie. ;)

Vzpomněl jsem si na kwětovy hodinky s kočičkou, podle kterých dělal kdysi Dragon ze severní koreje performance testy svého PC :) Teď asi na týden vystřídají Visty Gentoo. Hamba mi. Ale kdyz ony jsou tak krásně barevné :)

Co týden dal (vzal)

Nu, bylo mi vyčteno, že prý zapomínánm psát blog. Není to zas tak jednoduché, konec roku se blíží a všichni chtějí všechno uzavírat. Jak v práci, tak ve škole, v rodině a kdoví kde ještě.
Co ale stálo opravdu za to a nebyla to součást obvyklého kolotoče - pondělí - super koncert vypsané fixy. Asi od poloviny koncertu jedu na zásoby energie kdoví odkud, Plno lidí, minimum vzduchu, maximum akce. Fotky zde.

O rok starší

Náhoda tomu chtěla, aby se na promítání Futuramy s Vermutem, Colou a brambůrkama profláklo, že Pepa má dnes (včera) pětadvacet.
Neodpustil jsem si zavzpomínat na mé čtvrtstoletí strávené ve vlaku z Malatye do Istanbulu.
Vermut nahradila slivovice a ve tři tři (3:03) ráno se Mellthy odebral zpět na Bubeneč, protože přecijen spacák neměl ;)
Plodný to večer, proroku, zítra to dáme všechno do pořádku.

Persepolis

Načichlý pachem cigaret průchodem kavárnou Lucerna, usedli jsme včera do křesel kina Lucerna a vychutnali si Persepolis.
Dostalo se mi třetího pohledu na věc a to jsem potřeboval.

Jinak před filmem jsem procházel městem, plné obchody vánočního zboží, konzum, instantní štěstí.

by K750i

Kwětování

Náhoda tomu chtěla, abych se včera nezůčastnil cvika (asi odpadlo či co), šel na kolej, kde Mellthy měl nové lyže a Libor vklouznul do tajů internetových shopů. Najednou se rozrazí dveře a v nich nikdo jiný než známý Kwět.
No to by nebylo, aby nebylo. Tak jsme dali kafe v kabinetu proložené pár pseudosklepáckými dialogy.
Pak se mě otec dcery, která je celý táta, zeptal, jakou mám vlastně vizi. O životě.
Upřímně nemám.
Snad jen:"já, nahý v trní a za mnou se ženy živí sběrem papundeklu". Protože vize světa skrz kurilní a antropomorfní postavy z pěnové hmoty mi přijde úplně vykloubená. ;) Ale to až na další ala Sklep večer.