Prázdniny v semestru

O víkendu doma padl názor, že vlastně jedu do španělska na dovolenou, která se školou má společné jen délku pobytu.
Inu kdoví. Každopádně, pokud nedám TDS (teorie dynamických systémů), tak se můžu jít akorát klouzat....jinak možná koupat.

Kolejní kultura za dva

Páteční sprint do čtvrtého patra Bubenečské koleje pro materiály na zkoušku.
Zřejmě někdo asi v noci možná na ulici stoupnul snad do psího lejna a nejlepší jeho nápad bylo celou nadílky otřít do jednotlivých schodů. A že toho bylo.
První jsem si myslel, že se opět ucpaly záchodky.
Uklízečka pokorně seškrabává zaschlé kusy trusu a desinfikuje chodbu. A dokonce měla chuť i odpovědět na pozdrav. To já bych neměl.

Znamení

V kolejní komoře jsem si potřeboval vyvolat poslední svitky, než odjedu do Španěl.
Inu v komoře bylo přesně 20°C. Říkám si, super.
Potřeboval jsem 121 ml vývojky, čehož jsem se docela bál (v PETce byl zbytek). Nalil jsem ji do odměrného válce.....bylo tam 121 ml.

Pak dýmka s mellthym, noční převoz kola z Bubenče domů, South Park a spát.

Everest

Díky Mišáčkovi jsem se dozvěděl, že první doložený "přemožitel" Everestu, novozélandský horolezec sir Edmund Hillary, dnes zemřel.
Přečetl jsem si článek a na chvíli se zasnil. Jaké to asi je, stát někde, kam se již tolik lidí vydalo, ale nikdo nedošel. Jaké to je být někde jako první, pokořit cestu, které se všichni báli a ti, co se nebáli ji nedošli....


"Ještě několik unavených kroků a pak už nad námi bylo pouze nebe. Žádné převisy, žádná poslední věž. Stáli jme společně na vrcholu. Bylo na něm dostatek místa tak pro šest lidí. Dobyli jsme Everest. Úcta, úžas, pokora, pýcha, nadšení - to jistě měly být zmatené pocity prvních mužů stojících na nejvyšším bodu Země, když se to nepodařilo tolika jiným před nimi. Ale já jsem cítil především úlevu a byl jsem překvapen. Únavu proto, že skončila ta strašná dřina a protože jsme dosáhli nedosažitelného. A překvapen jsme byl tím, že se to podařilo mně, starému Edovi Hillarymu, včelaři, bývalé hvězdičce na základní okresní škole v Tuakau, pozdější nicce na aucklandském gymnáziu a pak ztracenému případu na univerzitě. Ten teď stál jako první na Everestu. Prostě jsem tomu nevěřil. Sundal jsem si kyslíkovou masku, abych mohl udělat několik fotografií. Nestačilo vyjít nahoru, museli jsme se vrátit s důkazem. O patnáct minut později jsme zahájili sestup."

-sir Edmund Hillary

Estudiante extranjero

A je to tu.
Po roce čekání, zlepšování průměru známek, vyřizování a běhání - jsem přijat na semestr do španělské Huelvy.

Kolaudace

Dlouho očekávaná kolaudace proběhla tak, jak měla. Intelektuální poklidné sezení s čajem, vodní dýmkou a hrou Carcassonne se zvrhlo v běsnivou pitku, dovádění Mišáčka s osobami opačného pohlaví pod peřinou a jiné zvěrstva.
V pět hodin spát, v jedenáct stávat. Uklidit, najíst se a připravit se na zítřejší zkoušku....

Fotky, videa budou. Jen je musím protřídit....protože jinak nikdo z nás nemůže být prezident ;)