Čajování na festivalu

Ve čtvrtek jsem dostal od Aleše odkaz na festival čaje Tea-art fest, který se konal na Vyšehradě.
Jakožto piják čaje jsem byl nadšen. Program sliboval zastoupení bezpočtu čajoven, doprovodný program lákal, touha vidět různé přípravy nejrozmanitějších čajů mě nenechala klidného.
Pak jsem si všimnul, že na stránce je i přihlašovací formulář, pro čajovny či jednotlivce. Můj sen, vařit lidem čaj, byl na dosah ruky :) Stačilo se jen přihlásit.
Až po odeslání formuláře jsem si tak nějak uvědomil, že mé skromné komorní vybavení bude možná k smíchu. Pokusy o slepení vázy na vodní dýmku nevyšly a v pátek měli z provozních důvodů u Aladina zavřeno. Nakoupili jsme ale čajové pečivo, plynovou bombu na vaření a v sobotu ráno, kdy jsem měl naspáno něco okolo dvou hodin díky loučení se se svobodou Lukáše, jsme vyrazili na Vyšehrad.
Když jsem s mírnou kocovinou a prázdným žaludkem viděl tu spoustu prezentujících čajoven, rostl ve mě strach to mé skromné nádobíčko vůbec vytahovat. Měl jsem zvláštní pocit, že mezi všechny krásně a slavnostně oblečené a připravené čajové mistry jaksi nepatřím.
Vařit jsem měl Touareg. A ten jsem v Maroku pil v horách i poušti. S pastevci i v restauraci. A nikde si moc nebrali servítky s tím, jak "to" vypadá. Hlavní bylo, že čaj voněl mátou a na stole je dost pamlsků.
Zůstali jsme tedy, rozdělali ešuš, plyn a čekali na vodu. Okolo desáté jsme začali vařit.
První nálevy byly nervózní, rozklepanou rukou. Postupně to ale začalo být lepší.
"Dveře" se u nás netrhly. Na naši deku stále proudili návštěvníci a já jen vařil čaj, nabízel sladkosti, vyprávěl nebo poslouchal příběhy. Pro některé byl Touareg silný, pro některé slabý, jednou se jej podařilo naservírovat bez cukru.
Asi ve tři došla čerstvá máta. Tu jsem dostal od hodného beduína, který prezentoval Touareg po svém.
Okolo čtvrté došel čaj. Sjeli jsme tedy do čajovny, Touareg dokoupili a jeli zase vařit. Překvapili mě lidé, čekající u deky na to, až přijedeme. Překvapili mě lidé, kteří se několikrát vrátili, aby si dali další nálev. ( nebo vývar :)
Když začalo sluníčko zacházet a návštěvníků ubývalo, zjistil jsem, že vlastně celý den jen vařím a skoro nic jsem neviděl.
Prošel jsem si tedy deky těch, kteří vařili, vedly workshopy, něco málo jsem pofotil a pak, až sluníčko zapadlo, uvařil jsem poslední čaj a vychutnal si ho na dece.
Po sbalení věcí se šlo na závěrečnou akci, kde byla stejně jako celý den na celém festivalu super atmosféra. A na závěr závěrečné akce bylo vyhlášení výsledků hlasování o nejlepšího hostitele, kterého mohli hlasováním návštěvníci zvolit.
To, že skončíme na druhém místě, jsem nečekal. Možná proto jsem při projevu nevěděl, co říct.
Ovšem nebýt nečekaně příjemného závěru dne, i tak by bylo vše, jak jsem si představoval a vysnil. Celý den jsem vařil čaj a bylo mi dobře :)

Gruzie

Vše se událo tak rychle, že jsem neměl času ani popsat co se děje a co se bude dít.
Hlavní vinu přisuzuji práci :)

Inu, když jsme nejeli do Iránu, rozhodli jsme se pro Gruzii. Změna odletu kvůli práci, zkrácení dovolené kvůli práci ... prostě vítej ve skutečném světě, Véno.

Nasrat, říká Véna.

A jak to dopadlo se dovíme brzo. Jen do spustím novou verzi Modrých stránek, které budou Šedé a vypíšu svůj deník na nové šedé strany ...

Ale jinak - bylo to super. Teplo, mráz, pohostinní lidé, bordelistán, super stop, super jídlo, spaní pod hvězdami, koupání v řekách a potocích ... co chtít víc.