Erasmus skončil

Ano, je tomu tak. Vydělaných 20 kreditů, vyběhané uznání, paradox toho, že ukončení podepsal ten, kdo mě tam nechtěl pustit.
Jedna etapa za mnou.
Trocha nostalgie.

Vzpomínky na Afriku

Půl roku mi trvalo, než se mi povedlo vyrenderovat video z Maroka. Může za to buď Cinelerra, nebo klasika spojení židle klávesnice (pravda, po několika pokusích jsem to vzdal a řekl si, že počkám...). O to ale teď nejde. Jde o brzké svítání na poušti, skoro rozseknutí nohy nad třemi tisíci, spaní s maročany na nádraží, kouření s amíkem pod palmou v oáze uprostřed ničeho...a o vanu na konci.
Když si vzpomenu, co mě čekalo v Tangeru, kde jsem předtím viděl jen pár lodí a prodejce se sklem na kopci nad městem.... :)

4 minuty slávy

Jednou budu říkat: "Vnoučátka moje, toto byl ten legendární skok."

Ano ... měl jsem rozpuštěné vlasy :)

Punkové 20. září, aneb Fixa, Zámek a Iggy Pop

Prolog
Bylo tomu tak - beznaděj z toho, že nejsou lístky brzo přešla, protože brácha přemýšlí a :
Týpek v kožené bundě před halou T-Mobile Arény : "Ty vole já skoro nesehnal lístky, na netu psali, že nejsou."
Brácha : "Stačilo udělat skript, co mi kontroluje stránky, jestli jsou lístky k dostání a pak mi poslat zpávu na Jabber."

Část první
Bratr s kamarády dorazili překvapivě načas. Protože jsem ale čekal v zimě, musel jsem si dát pivo a rum, abych jim nezmrzl. V hale si dávám další pivo, brácha rum a jdeme na led, protože Fixa se už chystá.
Být předkapelou musí být děs. Lidi stojí, zírají, nehýbou se...
Brácha: "Ta Praha je totálně mrtvá"
Tak jsme šli do míst, kde bude kotel a začali skákat. Skákat při předkapele je nevděčná věc, ale pár lidí se přidalo.



Část druhá
Po Fixe nastoupil Zámek a to už se rozjelo pogo na plné kule. Hlavně hráli texty ze života, třeba

Možná na mně čeká láska jenomže ne sama
čekání si v noci krátí s jinejma chlapama....

Zámci rozvášňují dav a získávají si kontrolu nad jeho jednáním, dělají spartakiádní rozcvičku a na ledu začíná být konečně teplo.

Pravdu nehledej ve výkladních skříních
Pravdu nemají nevinní ani vinní
Pravdu nehledej v týhle skurvený době
Pravdu nehledej než jenom sám v sobě

Ale vše v pohodě. Při Traktoru je klasický největší pogo. A to už sundávám mikinu, protože jsem propocený jako sviň.

Část třetí
Iggy más svůj tým. Ten chystá aparaturu, naladí nástroje, vytře zem , nachystá pití.
Pak to přichází, nabíhá The Stooges a za nima polonahý Iggy a rozjíždí to tak, jak bych do šedesátiletého dědy neřekl. Pogovat se skoro nedá, protože se do předních míst nahrnulo plno lidí, ale alespoň se hůř padá.
Iggy se snaží skáčit do diváků, je držen ochrankou, shazuje repreáky na pódiu, vříská na lidi a ti mu to žerou. Zvedač mikráku má plné ruce práce, protože Iggy často stojan s mikrofonem hází na zem. Hudba snad ani neutichá, navazuje se ve zběsilém tempu.
Dostáváme se s bráchou skoro ke hrazení a přichází čas, kdy Iggy nechá vybrat pár jedinců, aby pogovali s ním na pódiu. Zkraťme to - vytáhli i mě. A tak, mezi Iggym a publikem blbneme asi v deseti lidech, Iggy mezi náma pobíhá, vřískáme do mikrofonu a já si nakonec skočím do davu.
Proč to všechno...jak bych si asi vychutnával zmrzlinu, kdyby mě někdo řekl, že je nejspíš moje poslední ? :)
Pak se klasicky valí hraje se Search and Destroy, holka se síťovaným tričkem, černou podprsenkou, obojkem okolo krku a super tetováním rozhazuje dlouhé blond vlasy v tempu neskutečném, Iggy se kroutí na jevišti a leze mu z gatí zadek a já mám co dělat, abych ustál tlak lidí zezadu a snahu o pogo všech okolo.
Naštěstí Iggy hází petky s vodou do davu, takže v pohodě.
Neskutečný zážitek končí v pravý čas. Jsme totálně propocení a unavení. Dokopaní a dodření. Spokojení :)

Epilog Táhnu se přes Stromovku s proviantem, co mi brácha dovezl, burcuju Melltyho, aby zašel na pivo, ale ten má příjemnější povinnosti, čili si dávám sprchu a jdu do baru, kde se holka kroutí u tyče. Popíjím pivo, dívám se na řady lahví nad barem občas se otočím k tyči. Kluci pod holkou jí strkají bankovky za kalhotky a ona je po chvíli ochotně odhazuje. Ještě jednu Havanu a jdu spát.
Byl to super večer.

Tah po zajímavých místech Prahy před pohovorem

Stačilo, aby Kwět zavolal, já se vzpamatoval ze smíchu k popukání získaný na vrátnici a vše začalo.
Na fráze typu ... Do desíti, zítra mám pohovor. Do půlnoci, zítra mám pohovor. ... nikdo nebral ohled a nemělo smysl protestovat. Kwěta jsem neviděl tak rok. A Waldu...to už nepamatuju.
Waldou jsem byl ohodnocen jako alternativní metrosexuál, mé chabé pokusy o hodnocení oblečení v C&A lehce odpálkoval tím, že pokud jsem socka, tak proč ne, ale jestli chci mít styl, tak jedině Marks & Spencer.
Po Waldově poradě o ... už ani nevím o čem hošani schůzovali, ale měli tam v galerii pěkné foto knížky a plastiky penisů ... se jelo ... netuším původně kam, ale vím, že jsem vzdal větu s pohovorem.
Rozjeli jsme pseudosklepáckou debatu o tom, jak dlouhý je půl den a zjistilo se, že i čtyřprocentní muži vnímají jinak polovinu dne. Taky jak na co prý.
První zastávka byl Gay klub Valentino, kde sice měli Cuba Libre, ale hráli divnou hudbu, na kterou na parketu pařil jen polonahý teploušek.
Walda zavelel, že jdeme pryč, protože je to prý ubohý Gay klub a jeli jsme do jeho klubu Friends.
Ano ve Friends to žilo, pěkní kluci, sem tam lesbička, dobrá hudba a hlavně - rum Legendario. Připomněl jsem si chuť Španělska a pak jsme do sebe lili Metaxu s colou. Inu proč ne.
Před zavíračkou mi nejspíš jediná heteračka na parketu začala valit do hlavy, že mě zná z Hvězdy. Což, pokud je pravda, má dobrého pamatováka, protože já tam byl dvakrát. A to asi v prváku nebo druháku. Každopádně měla na ňadru vytetovanou květinu a byla k tomu docela dlouhá story o předelávání a motivech na tetování. Nakonec mi ale celé tetování na prsu ukálaza. Bylo pěkné.
Pak cesta taxíkem k Waldovu domu a pěšky až na Bubeneč přes pekárnu, kde jsem koupil deset pivních rohlíků a po cestě žmoulal.
Něco k šesté jsem zalezl do pelechu, stihnul jsem se oholit a umýt vlasy, přeci jen za tři hodiny vstávám na pohovor.
Ten nakonec dopadnul tak, jak jsem ani nečekal. S červenýma očima jsem na něj přišel o 10 minut později, naštěstí ten, kdo tam měl být tam nebyl, místo něj - známý ze střední. A hned to byl pohovor o něčem jiném. Dopadnul dobře.
Nastoupím v říjnu :)

Iggy

Ano a je rozhodnuto.
Maraton počká.
Místo něj se s bratrem vydáme na koncert Iggyho Popa. Předkapely....wait for it.....Visací zámek a Vypsaná fixa :) Když si vzpomenu, že na Visáčích jsem byl s Oskarem, budiž mu země lehká, a na Fixe s Mellthym, budiž mu Bubeneč těsný a utíká co nejrychleji na Orlík, netuším, jak tato akce dopadne. Po běsnění na Zámcích a po tlačenici na Fixe, tak jak to pamatuju, jestli nasoupí Iggy, budu mít co dělat ... budeme mít co dělat.
Ale Iggy už přeci jen není nejmladší. A prý je to jeho poslední turné s The Stooges...prostě tam musíme. Je to naše povinnost ;)
Minulý týden se mě kdosi zeptal, jestli když poslouchám takovou hudbu, jestli poslouchám i Kabáty, Arakainy, Landu a...jak se oni jmenují...jo Divokej Bill. Osobně to beru jako urážku :) Ne, takové pokusy neposlouchám. Ale pravda, od Landy jsem si na základce koupil kazetu...

A jak vypadal Iggy před třiceti lety ? Líbí se mi, jak ho k tomu mikrofonu donesou.... ;)

Výměna rolí

Jel jsem z kongresového centra, kde probíhá měření elektronických pasů v rámci konference
EDTNA/ERCA.
Nastoupily holky, punk nebo emo, to je jedno, měly flašku vína, valily ji do sebe, jedna samý kov a tetování. Dredy. Drsné řeči.
Proč ne.
Na druhé zastávce přistoupil ledabyle oholen kluk s baretkem ve slušivých slunečních brýlích, kratučkém kabátku, růžové košili.
Sednul si přede mě. Jemné prsty s opečovanými nehty, přehodil nožku přes nožku, Konverzky na nohách.
Holky se na něj podívaly, nechápaly.
Ony jej nezajímaly. Vytáhnul z kabelky časopis a listoval.
Proč ne.

Kde kdo jaký je.

Po sobotním návratu z Moravy do Matičky Měst mě překvapila hádající se dvojice mladých lidí na schodech. Vydrželi to od vlaku až do metra. Pokažený víkend, obviňování, hustá hádka. U metra do děje nastupuje druhá dvojička. Ona jemu koupila chlebíček a on jej nechtěl. Skončilo to leticím chlebíčkem do kolejí.
Ach ty partnerské hádky, kdepak vás mám ? :)
Ale zase...vy usmiřování... kde jste ?

Na to si v novém Reflexu čtu "Hledám, kdo jsem....", vidím fotku chlápka kdesi v horách s textem "Muži rádi hledají své nitro na pustých místech" a vzpomínám na Maroko.
Ó ty červená poušti, kde jsi ?

No a nakonec...20. září buď čeká mě a bráchu maraton, nebo Iggy Pop. Já vím. Diana v Trainspottingu říkala, že Iggy je už mrtvej, on tak i vypadá. Ale jaký má být šedesátiletý rocker, který si ujíždí na drogách...

Taky mi tento text nedává souvislosti....možná si ujíždím málo na drogách, nebo moc hledám své nitro na pustých místech a pak nezažívám partnerské hádky...

Někdo v září

A přišlo září, jde se do školy, pohovory už končí a je třeba začít vybírat život, vybrat práci, zvolit kariéru, vybrat rodinu, vybrat za*raně velkou televizi...Městem chodí plno osob z řad něžného pohlaví, které jakoby využívají posledních teplých dnů a oblékají se tak, jakoby se neoblékaly.
Hlavně dořešit školu.
A zatím co se mi podařilo přesunout oslavujícího o rok staršího Melltíka z černochové postele do mojí, aby se na mě vystrašeně nedíval těma svýma černýma očima s podtextem "proč mi leze tvůj kema postele, když tam ještě spím", začíná se na jistém místě v Praze připravovat test na poslední kolo z řad pohovorů.
Hlavní je nevybírat podle HR reprezentantek... :)