Konečná stanice, prosíme, vystupte.
A je to tu. Tedy...a jsem tu. Kdo nevěřil, mohl.
Zbyla jen opálená kůže, pár vzpomínek a sůl ve vlasech.
Nad Alpami bylo krásné světlo zapadajícího slunce, nad republikou mraky. Když jsem uviděl matičku Prahu, tak krásně malinké maloměsto, drala se mi vlhkost do očí.
Na letišti klasické pohledy očí čekající někoho, SMS jízdenka na kulaťák, španěláci jedoucí na výlet do Prahy, prázdné ulice, známé domy...známé tváře, známý byt, ikdyž jiný.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat