Zaklínač

Tehdy řekla věštkyně zaklínači: "Toto je moje rada: obuj boty železné a do ruky vezmi berlu taktéž železnou. Běž v železných botách na sám konec světa, cestu před sebou železnou holí ohledávej a vlastními slzami skrápěj.Jdi ohněm i vodou, nezastavuj se, zpátky se neohlížej. Až prošlapeš železné podrážky, až odřeš železnou hůl, až větram a žárem vyschnou tvé oči tak, že již nebudou schopny ani slzu uronit pak dospěješ na konec světa. Tam snad nalezneš to, co hledáš, to co miluješ. Kdož ví."
Zaklínač tedy šel. Šel ohněm i vodou, za sebe se neohlížel. Než nevzal si železné boty ani berlu. Vzal jen svůj zaklínačský meč. Neposlechl slova věštkyně.
A dobře učinil, poněvadž to byla mizerná věštkyně.

Ano ano, zamiloval jsem se do Sapkowskeho Zaklínače. Krásně propracovaný příběh, úplatky, podvody, války, nádherné čarodějky, milování...