...

Nu a je tu další film dělaný asi pro mě :) Norton to nebude. Honda. Ale stara. To vim jistě.

ALEA IACTA EST

Ano, kostky jsou vrženy. Počítal jsem s tím, že mi chybí tři týdny do státnic. Ale jsou pouhé dva.

Po hodinovém přemýšlení, jestli obětovat dovolenou a tak i reálnou šanci jet do Iránu, nebo si hrát na nevím koho a zkusit to i s plným úvazkem a jednou zkouškou jakožto hříchem z mládí.

Plán se stanovil na první týden. A to získat zápočet na zkoušku, provést dvě měření diplomky, mezitím chodit na sedm hodin do práce, spát sedm hodin, neběhat a po práci se šest hodin učit. Taky vydatně jíst, dobře spát, pít čaj a kávu a možná si pomáhat placebem typu ginko biloba.

Po prvním týdnu se uvidí, jestli je týden volna zapotřebí.

Výběr

Ono se řekne "Vyber si vlastní cestu".

Jenže jakou ? Standard, Cruiser, Touring ?

Vyškrtnul jsem poslední ze seznamu. Pak přicházejí na řadu značky. Vyhrála to Honda. Až jednou budu bohatý a slavný, tak to bude možná i Triumph Bonneville.

A když Honda, tak tedy jaká Honda ?

Nighthawk ?
CX500 ?
Shadow ?

Sníme, bdíme, jíme

Nu každý má ten svůj sen.... :)

V potu tváře

Tak hotovo.
Sic neověřeno.
Na ověření bude měsíc po odevzdání, nemám se tím trápit.

Na katedře jsem způsobil rozruch, když jsem si s dvouletým zpožděním došel pro oficiální zadání diplomové práce.

Tož tak.

A jak dopadlo měření ?
A co když nevyjde Irán ? España, cabron.

Odklad

"Mohl bych odevzdat o týden později, potřebuji ještě něco doměřit."
"Ne, to není možné."

Cola, Kofein, elektro hudba zkrz Kossy stimuluje mozek. Visin do očí. Průměrná sekunda se počítá, sekunda s korekcí se generuje, jen to nikdo nezměří, grafy se kreslí......průměrná doba spánku 4 hodiny na hlavu. Průměr vypité kávy 8.5 šálku, Coly 2.5 litru. Naběháno 0km. Naplaváno 0 km. Najeto na kole 0km. Průměrně.
Průměrně jeden steak na den.

0-FALSE
1-TRUE

"Salso, kdy bude ten televizní program ?"
"Kdy nasadíme flash stránek ?"

Sorry chlapci, nechte mě alespoň týden dělat do školy.

Kurvamať, jak by řekl Feldmaršálek Duda, ale není jak nám, študákům.

Kofein

Kofein z kávy, kofein z čaje, KoFe-In, kodein... ? co ? ten ne. Nikotin, hovězí maso, Push The Tempo, puding, kytara, spánek, THC.

Poslední týden do odevzdání diplomky.......

Za plného provozu s prací je to záhul. Škoda, že jsem takový flákač.

Yo te quiero mucho ;)

A kdo by nechtěl ;)

Zvítězili jsme

Aneb jak kdysi před svou smrtí vyřknul Feidippidés: "Zvítězili jsme."
Nezvyklý budíček před sedmou (po asi 6.5 hodinách spánku), snídaně v podobě ovesné kaše (která mě možná zachránila, ale vůbec nechutnala), banánového koktejlu a jablečného džusu...
A pak směr na Staroměstské náměstí, kde již čekalo dalších pár tisíc stejných nadšenců jako my.
Nadopovali jsme se Anticrampem, energetickou pastou (zbytek do tuby s sebou na cestu), zašli na masáž, protáhli se a pak jsme roupama nevěděli co dělat, tak jsme šli na start.
Bratr si našel balónek s časem 3:30, já jsem nevěděl, co mě čeká, takže dál za čas 4:00.
Šéba nám to odstartovat (vůbec jsem ho neviděl, jen tam někdo řekl, že to bude on) a najednou se koryto lidí dalo do pohybu.
Na Mánesově mostě jsem v dáli viděl Keňoše, co už běží okolo Vltavy, ale to jsem ještě netušil, že mi na ně chybí menší očko končící Valdštějskou ulicí.
Prvních 10km jsem si pískal. Předběhnul jsem čas na balónku označující 4 hodiny a vesele postupoval dál. Nohy nebolely, inu toto běhají skoro každý den.
Průběh Staroměstským náměstím byl parádní. Korytem mezi fandícími lidmi, ještě pln sil a ambicí. Postupně dobíhám čas 3:45 a předbíhám jej.
Když jsem u Vyšehradu viděl vracejícího se bratra, zrovna pojídal na občerstvovačce lačně banán, takže mě neviděl. Po Podolském nábřeží se pak pokračovalo až na otočku za půlmaraton.
Tam už bylo hůř. Pomalinku jsem se začal propadat a počet předběhnutých byl menší, než předbíhajících.
Za Palackým mostem se běželo přes Anděl a tam někde na otočce u 28 kilometru jsem začal cítit kolena a třísla. Zatím ale neznatelně. Pojídám spokojeně müsli tyčinku a zvládám se usmívat na občerstvovačkách.
Největší krize nastává u 33 kilometru, kde mě vodiči na 3:45 předbíhají, mně těžknou nohy, pálí třísla a bolí bradavky (ano, zapomenul jsem si na ně náplast).
Druhé kolo po Libeňském mostu je peklo. Ale zatím ne absolutní.
Myslím, že to nastalo za Těšňovským tunelem. Zbýval poslední kilometr a půl do konce. Moje kolena nutila zastavit, třísla pálila. Vytáhnul jsem z kapsy lahvičku s rychlými cukry a nalil ji do sebe. (kolena ani třísla to nespravilo)
Doběh Pařížskou ulicí byl impozantní. Po obou stranách tleskající lidé, samba hudba u cíle, všeobecný ruch a veselí.
Pak už jen doběh do cíle, nechat si ukazovat cestu kam jít. Zatláčet slzy, které se derou do očí vyplavenými emocemi. Nechat si nasadit medaili, snažit se usmát na fotografa a pokračovat korytem obestoupeným fanoušky až k sedícímu bratrovy, který má nohy jeden puchýř...
Napili jsme se, šli na masáž a jeli na kolej.
Dvojitá pizza ve 4 lidech nás na tři hodiny umrtvila a krásně jsme si pospali.
Pak další dvě pizzy a Scottish párty (aneb jak byl Mellthy ve Skotsku a na blog o tom nepsal)
A pak zasloužený osmi hodinový spánek...

Update:
Kdo nevěří, ať tam běží : Foto

Maraton - příprava

Ano je to tu.
Zaregistrovali jsme se, dostali čísla, čipy, vyzkoušeli jsme Adidas atrakce, koupili si cukrovou vatu a žužu a přes Stromovku zamířili na Orlík, kde jsme udělali Pasta Party, Ice cream Party ... až nás břicha bolely a začali jsme se bát toho, jak to zítra bude.

Chuť

Dnes jsem dostal chuť fotit. Byla potlačena potřebou diplomky a nutností "aby to v IE vypadalo stejně jako v FF".
Pak jsem viděl toto.
A chuť narostla.
A to hlavně pro barvy tak krásné jak jen u diáků jsem zvyklý.

Někdy by mě zajímalo, kdo všechno si čte tyto hlody :)

It's Your Ride from Cinecycle on Vimeo.

Jahody

Dostaly se ke mě první letošní jahody. Kupované. Pěkné velké sladké.
"Odkud jsou ty jahody ?"
Pohled na obal vykouzlil úsměv.
Inu ano, kdo pojedete autobusem z Huelvy třeba směrem na Mazagon bude projíždět mezi jahodovými poli. Tam se lopotí marokánci, ukrajinci, češi a sbírají jahody. Ty se pak zabalí, jedou až sem, do krámku, kde je vietnamec prodává.
Inu proč ne.

Květen - letem světem během

A přišel květen, lásky čas. Hlavně ale přichází měsíc Pražského maratonu a odevzdání diplomky. A protože maraton je dřív, řekli jsme si s bráchou, že Svátek práce oslavíme Ječmínkovým během, konaným v Chropyni. Inu proč ne, 10km na čas nikdy neuškodí.
Za pěkných 50 korun českých na startu jsme dostali startovní čísla, památeční plaketku, nějaké ty tekutiny a kalorie a šlo se rozcvičovat. Přijeli jsme nezvykle brzo, takže se dalo pěkně protáhnout a po doběhnutí jsem mohl i chodit, narozdíl od JOsefského běhu. Taky jsem si nezapomněl běžecké boty jako na Běhu prokopským údolím. (něco mi říká, že jsem o něm ani nepsal) Bratr už má připravené nohy na maraton ( holit se umí :) a má čas na sport, čili mi utekl už při startu. Hlavně má tedy kouzelné hodinky, které ukazovali, že ke konci závodu běžel na 105% ;) Lopotil jsem se celých 5 kol a postupně se dostával dopředu. Tentokráte si na mě nikdo nesmlsnul, naopak já si vychutnával předbíhání. Přeběh přes loučku s vlhkým vzduchem střídala cestička v lesíku, takže se to dalo. Při posledním kole jsem zatleskal předbíhajícímu prvnímu běžci a těšil se, že za chvíli to bude za mnou. Nakonec to byl krásný čas 42:05 a jelo se na zahradu opékat a jezdit na motorce :) A pak vlakem na kolej, pachtit se s diplomkou. Inu diplomka. Diplomka. No nějak to dopadne. Snad dobře :)

Studentský život

Jak tak teď nestíhám vychutnávat si rozdíly mezi prací, večerním během, programováním diplomky a doděláváním stránek....musím si říct, že studentský život jde mimo mě.
Asi už je na čase :)

Zaklínač

Tehdy řekla věštkyně zaklínači: "Toto je moje rada: obuj boty železné a do ruky vezmi berlu taktéž železnou. Běž v železných botách na sám konec světa, cestu před sebou železnou holí ohledávej a vlastními slzami skrápěj.Jdi ohněm i vodou, nezastavuj se, zpátky se neohlížej. Až prošlapeš železné podrážky, až odřeš železnou hůl, až větram a žárem vyschnou tvé oči tak, že již nebudou schopny ani slzu uronit pak dospěješ na konec světa. Tam snad nalezneš to, co hledáš, to co miluješ. Kdož ví."
Zaklínač tedy šel. Šel ohněm i vodou, za sebe se neohlížel. Než nevzal si železné boty ani berlu. Vzal jen svůj zaklínačský meč. Neposlechl slova věštkyně.
A dobře učinil, poněvadž to byla mizerná věštkyně.

Ano ano, zamiloval jsem se do Sapkowskeho Zaklínače. Krásně propracovaný příběh, úplatky, podvody, války, nádherné čarodějky, milování...

Před bouřkou

Otevření sezóny nočního běhání po Stromovce z důvodu dlouhého sezení v práci začalo dřív než jsem myslel.

Vše šlo hladce ... snad až na extrémní lenost a hledání důvodu pro odklad :)

Chystala se bouřka, ale v době vyběhnutí jsem o tom neměl ani tucha.

Běhání v noci má svoje kouzlo. A to hlavně po filmu Ju-on, který tímto doporučuji. Vrzající větve, splašené kačeny a vítr zaručují udržení nadprůměrného tempa alespoň po dobu doběhnutí k prvním lampám.

Před kolejí začalo peklo, kdy déšť a sníh spolu tančili ve zběsilém tempu podporovány silným větrem. Takže rychle na pokoj a přesunout kolo na chodbičku.

Inu do Alp se tento víkend nejede, půjdu alespoň na 6.5m kros, který se chystá někde u Barrandova.

První jarní den

Po měsíci a půl jsem do jel domů a už včera jsme s bráchou přemýšleli, co s načatým prvním jarním dnem. Naordinovali jsme si plavání a možná i běhání.
Skončilo to tak, že v deset dopoledne jsme stáli na startu Josefského běhu, který se konal ve Zlíně. Protože jsem ještě potřeboval reklamovat mobil (stejně bylo zavřeno) a brácha potřeboval na poštu, dorazili jsme docela pozdě a rozcvičení se smrsknulo na stometrové poklusání a protáhnutí ztuhlých pérek. Na startu byl i Vabroušek, což mě překvapilo. Poprvé jsem tohoto triatlonistu viděl naživo.
Start jsem přepálil a už za dva kilometry jsem cítil jak moc. Běželo se lesíkem příjemným prostředím, svítilo sluníčko. S problémy s dýcháním jsem doběhnul na otočku a pak se přidalo píchní v boku a záda. Kopec po otočce mi dal zabrat.
Před cílem už klasicky čekal brácha. Těším se, až jednou doběhnu první :)
A z plavání nakonec sešlo. Ze studeného vzduchu se mi nějak špatně dýchá, takže volíme raději odpočinkové odpoledne s teplým čajem.
Musím něco udělat s těmi zády, protože maraton se blíží.

Není moc o čem psát

Nový další snad poslední semestr. Poctivě chodím na poslední cviko posledního předmětu, který mi zbývá dodělat.
V lednu jsem si řekl, že začnu pořádně dělat na diplomce. Po měsíci a půl předělávání m.email.cz si říkám, že začnu poctivě dělat na diplomce. A taky že jo :)
O víkendu jsem si asi po měsíci zaběhal. Potkal jsem skalní příznivce, které jsem vídával běhat po Stromovce v lednu, sluníčko vytáhnulo i ty, co to vzdali na podzim a navíc jsem zaregistroval nové přírůstky. Inu tato sobota byla opravdu jarní. Zapocený jsem byl, až běda. Nicméně maraton a železný muž se blíží, takže v neděli to samé plus tři kilometry plavání. Sedavé zaměstnání je mor.

Mládí v prdeli, do důchodu daleko

Když jsem sjížděl ze Strahova busem číslo 217, revizor přistoupil a chtěl vidět jízdenku. Vytáhnul jsem svůj měsíční lístek, revizor jej zkotrolovat a řekl, že je neplatný.
Inu Student/Junior na něm stálo. Student jsem. Junior již ne. To se pánovi s odznakem nelíbilo. Prý po šestadvacítce mám smůlu. Zkoušeli jsme se domluvit, žel bohu, je mi kolik mi je. Junior již nejsem.
Člověku je bez peněz poněkud lehčeji. Cesta stála 700,-.
Zašel jsem do banky, převedl peníze na účet vysoké školy, vzal potvrzení a šel na studijní oddělení pro zápis do posledního semestru.
Člověku je bez peněz poněkud lehčeji. Semestr stál 17200,-.
Inu do důchodu daleko. A junior již nejsem.