Silvestrovský výšlap na Hostýn

Co jiného v poslední den v roce dělat, než si zajít na malou túru ;)
Přijela Janča a s celou rodinou jsme jeli vláčkem do Bystřice pod Hostýnem. Tom to vychytal a v Kroměříži jakmile nasedl do vlaku, ten se rozjel.
Zima byla suprová, všude plno sněhu, akorát rodičové chtěli jít po turistické trase a zlákali i Janču, takže žádné závěje nebyly...škoda. Pod vrcholkem, jsem ale v bratrem opustil hlavní skupinu, která šla s důchodci po zamrzlých schodech a šli jsme lesem. Super. Sníh jsme měli všude (doslova), byla nám zima, ale ta námaha za to stála.
Na Hostýnku padly dvě medoviny pro každého - nejlepší byla mandlová. A protože se začali čerti ženit, popadli jsme igelitové pytle, které se válely okolo a rychle dolů. Jelo se šupem, sníh byl tentokráte i tam, kde jsme ho nečekali.
No a nakonec domů, pod peřinu a před půlnocí fotit ohňostroj :)

Prostě den, jak má být.

Sněhová kalamita

Celou noc sněží, celý den taky. Autobusy nejezdí, letedla nelítají. Je tu pravá zima.

V nečase mě s bratrem poslali rodiče pro nákup, takže jsme si nasadili sněžnice, oblékli zimní bundy, daly teplé svetry a rukavice a šlo se.
Po dlouhém bloudění jsme zjistili, že stojíme ve správné ulici a tak jsme splnili plán - koupili pečivo. Ale touha po dobrobružství se dala krájet, takže se pokračovalo v cestě směrem, kde dříve bývalo náměstí. Teď to je jen velká hromada sněhu.

Toma děsně bavilo klouzat se sněhem, až hodil rybu, protože narazil na zavátý obrubník a ten jej nemilosrdně hodil do závěje.
Došli jsme do Lennonovy ulice a tam jsem si nemohl odpustit neudělat pár fotek.
Tato ulička se mi moc líbí a naštěstí tam moc nefoukalo.
A čas se zastavil.

Nádhera.

Jenže toto počasí má tu nevýhodu, že se nedostaneme k Vítkovi ne Silvestra, takže opět budeme v Kroměříži...
No uvidíme, jak to dopadne :)

Zimní radovánky

Dnes jsem jel za Jančou do Přerova, abysme si šli zasáňkovat. Bylo totiž nádherně a promarnit takový krásný den se Systémy a modely se mi opravdu nechtělo.
Jančil pséček jančil a pořád někam utíkal, až to dopadlo tak, že z lesa vyháněl srnky... to jsem nevěděl, že se srnky bojí milé malé kokršpanělky ;)
Zima je super, hlavně že je plno sněhu ;)

Nepálivé chilly tortilly

Odpoledne jsem šel s bratrem nakoupit a v ulicích plných zboží jsem objevil tortilly s marinádou a chilli nachos, tak jsem si řekl, že bysme si mohli udělat dobrotu na večeři.

Místo kuřecího masa jsem odkostil králičí...ale i tak to bylo v pohodě ;)

Tortily mě nakonec zklamaly. Myslel jsem, že budou měkké, ale bylo to jako jíst oplatky s masem a zajídat to křupkama. Nikdo si nestěžoval a všichni jen vesele mlaskali.

Ještě jsme se bavili o tom, že výrok "Co oči neslyší, to uši nevidí" je vlastně pravdivý. Ale to je na mě moc silná matematika, takže jdu raději trávit nepálivé chilli tortilly a jdu si ven zafotit. Nasnežilo, koupil jsem si další film, tak proč ne.

A sranda končí

Celou rodinu jsem viděl, takže tímto pro mě vánoční čas pomalu ale jistě končí :'( a nastává těžké nucení se k učení a přípravě do školy...to jsem zvědavý, jak dlouho mi to vydrží.
Byl jsem u Janči, kde jsem dováděl s malou Anetkou, probíralo se proč mě bolí zápěstí a hlavně jsem byl rád, když Janča rozdělala ode mne dárky a byla nadčená ;)
Večer jsem jel na tradiční zimní sraz ze střední školy, kde jsem pobyl asi jen dvě hodiny, domluvil se s Vítkem na silvestra a jel domů (k nelibosti všech..inu úděl dojíždějících ;)

A večer napadl sníh a já se konečně prošel nočním tichým městem a kroky mé křupaly v bílé vrstvě čerstvé nadílky ;)

Sranda ne a ne skončit

Bratr dnes prohlásil, že má dost kačen a kaprů a že jí jen ovoce a zeleninu....
Šel si ukrojit ananas a připomenul nám zabití kapra. Naštěstí nevykrvácel.....
Já jsem při záchranných akcích málem vylil peroxid do bramborového salátu a rozdrtil trubičky od babičky.
:)
A ještě že byl digitálek po ruce a prográmek, co umožnujě kontrastit...


BTW. Ananas byl super.

Veselí pokračuje...

...dnes první část rodiny ;)

A jak to dopadlo...

...klasicky (tedy v tomto případě digitálně) ;)

Štedrý den

Tak po roce to opět přišlo :) Konečně jsem doma s ostatními a je mi dobře. Žádné stresy, žádná křeč. Jen pohoda a ještě větší pohoda.
Dopoledne jsem zabalil dárky a nastrojil s bráchou stromeček a odpoledne jsme se šli projít.
Při cestě nazpět jsme se šli podívat, odkdy začíná mše a zjistili jsme, že varhaník už nacvičuje, ba co víc, že dveře kostela jsou sice zavřené, ale ne zamčené :)
Stáli jsme s bratrem sami v našem gotickém kostelíku, varhany zněly a zvuk vstupoval do uší a procházel celým tělem. Nádhera.

No a večer jsme se vším všudy dodržely tradice...

Tak šťastné a veselé (ikdyž bez sněhu;)

Boo odešel

Křeček Boo už neochutná vitamínové a medové tyčinky, které jsem mu koupil na vánoce....dnes ráno jsem mu chtěl vyčistit klec a zjistil jsem, že už je někde jinde.
Tak snad se tam bude mít líp.

Šel jsem ho pohřbít směrem k bubenečskému hřbitovu. Za zdí šel smuteční průvod s rakví a hudba hrála Tichou noc. Tak jsem vykopal nohou důlek u jednoho stromu a Boa do ní vložil.

Lidi se rodí a umírají. Tak jako všechno ostatní. A to i o Vánocích...

Předvánoční čas

Včera jsem byl s Jančou na Harrym Potterovi, který díky intrikám a podvodům vyhrál težký souboj tří čarodějů (popravdě čtyř). Původně bylo zamýšlěno ho popohnat k vítězství a díky tomu ho dostat na místo popravy, ale vše se vymknulo z rukou a Harry to přežil (jako obvykle)a vlastně vyhrál, ikdyž Cedrik to odnesl úplně.
Celá série na mě začíná působit dojmem o pohádce o protekčním dítěti, který nemá moc velké vlohy ke kouzlení...ale možná se mýlím.
Každopádně efekty (visuální) jsou výborné, ty audiovisuální byly někdy příliš hlasité. A taky z Hermiony se uz pomalinku stává velká slečna, takže je se na co dívat ;)
Skvělý večer jsem pokazil svou lehkovážností a uměním hodit cokoliv za hlavu, ikdyž právě díky tomuto speciálnímu chvatu přežívám v tomto světě plném problémů a nesmělých řešení.

Dnes přišel den, kdy jsem měl naplánované kupování dárků. Takže za pomocí Bogdana a nápadům Pepíka jsme obešli ty nejluxusnější a nejdražší obchody v centru Prahy ... a koupily vždy ty nejlevnější a nejmenší vecičky, co tam měli ;)

No a pak jen práce, kupování posledních dárků, dělání do školy, vyvolávání filmu, balení se na cestu domů....(teda takový mám zatím plán. :)

Plastelína

Když mě dnes Pejsy popřál bohatého Ježíška, vřela ve mě voda. Už jistou dobu nejsou pro mě vánoce nečím ziskovým, ale spíš tím, že jsem zase doma ;) A dost mě štve, když mě lidi přejí hodně dárků a po vánocích se zas ptají co všechno jsem dostal. Tak pro klid v duši říkám jen to od babičky : ponožky. Protože dobrých ponožek není nikdy dost.

Každopádně nevím, jakou tu drobnost každému koupit...Mrzí mě, že všechna plastelína je beznadějně vyprodaná...protože ta by byla super :)

Lidé na cestě životem

Člověk normálně potkává denně plno lidí. Poslední dobou mívám "štěstí" že se setkávám s lidmi, jako vystřižené s Coelhova Poutníka. Abych to uvedl na pravou míru - připadne mi, jako bych šel svou cestu a někdo mi na ni přikládal figurky, které mi mají poradit, či na něco upozornit, popřípadě zmást. To vše v podobě lidí, kteří se se mnou bez nějakých okolků začnou bavit.
Ať už to byl Sabri ve vlaku, nebo dnes u Škody.
Ke Škodovi nesmím chodit :) Jednak se tam pořád dívám na objektivy a čučím po knížkách s fotkama a taky se tam dají utratit nehorázné peníze za fotomateriál.
Už odcházím, když v tom si periferně všimnu fotky, která mě zaujala...otočím se, vrátím se a dívám se na ten super obrázek, kde malá holčička olizuje vytrínu a krásně se v něm zrcadlí.. Vše nádherně zrnité, s krásnou tonalitou, velmi dobře rozvržený prostor.
Stojí tam chlápek co se na ty fotky dívá taky a z ničeho nic se otočí a říká. "Procítěné. Tyto jsou sice slabší, tamty s Beslamu jsou mnohem silnější, ale něco to má do sebe". Začíná mi povídat o fotkách o "cítění", citu a umu to všechno dát do obrázku. Říká tomu "poetický cit". Přecházíme k fotkám z beslamské školy a musím říct, že jako jo. Rozbitý obraz Puškina spadnutý u roztřílené zdi je velmi působivá fotka. Ano - mohla by být odkudkoliv, kde je rozbitá zeď a nějaký obraz. Víme ale, co se v Beslamu stalo a tak díky tomu dostává fotka tu hrůznou atmosféru lidské zloby nenávisti a bezcitnosti.
Lidé, které mi život nadělí jsou převážně ti, co hrozně moc mluví. Sic zajímavě. Pán nebyl vyjímka. A protože jsem musel do práce, po půlhodině vyprávění o působení fotky a ztvárnění myšlenky, jsem musel utéct (škoda, bylo to zajímavé).

Před obědem jsem psal do školy odhledně bakalářské práce. Téma "Generátor pseudonáhodného signálu" jsem raději zavrhl a napsal si o "Použití OS Linux pro měřicí aplikace". Tak snad to vyjde. V zadání je i porovnání Linuxu s PharLab systémem, což jsem nevěděl, co je. Janča mi vysvětlila, že Phar Lap byl nejrychlejší rovinový kůňna australském povrchu, který je vycpaný v nějakém a muzeu....takže jsem usoudil, že když přijedu na obhajobu na vycpaném koni a zahraji neco na Didjeridoo, tak to musím mít v kapse :)

A na oběd jsem se nechal zlákat Pepou...no a až si někdy budu chtít opět vyzkoušet dvacetiminutové čekání v řadě a následné pojídání fazolí, protože nic jiného nebylo, tak půjdu do mensy znovu :)

Na hodině španělštiny jsme si poustěli koledy ze španělska...jak jinak...musim říct, že oproti našim pomalým a táhlým byly ty španělské opravdu nářez :) Kytara, bubínky a zpěv...velmi rychlý ;)

Otázka priorit

Vše je otázkou priorit.
Když jsem si myslel, že jdu do práce na desátou dodělat co musím a že v klidu nebudu mít za dvě hodiny co dělat a zajdu si ještě do školy na španělštinu, nevěděl jsem, že tak jednoduché to nebude.
Vše je otázkou priorit.
V sedm jsem dorazil na pokoj...
...a do teď jsem si hrál s fotkama a přemýšlel jak a co připravit do školy.
Život je otázkou priorit.
Z úlohy, kterou jsem odevzdával v sobotu o půlnoci jsem dostal 86 procent. Kolega z druhého pokoje, který odevzdával o den později dostal ten samý počet bodů a učitel mu do hodnocení napsal:"Vaše vypracování mi silně připomíná postup Václava...", což mě potěšilo ;)
Je to jako když jsem měl jednou půjčený vypracovaný sešit a u jedné změřené a vypočítané úlohy bylo červeně napsané "Tuto úlohu jsme letos neměřili...".

Abych navázal na svou včerejší náladu, přikládám obrázek "Z poslední schůzky" ... snad je jméno výstižné.

Ještě jsem se dnes musel uklidnit z práce, tak jsem připravil kolekci Mami,já vodu nechci na vzpomínku Zuzany Navarové.

Poslední adventní neděle

Rok letí jak voda. Co jak voda - jak horský potok přímo.

Člověk se ani nenaděje a je zase zima. Ještě, že včera napadl sníh. Tak doufám, že letos budou bílé Vánoce...to bych byl moc rád.
Miluji ticho našeho města po půlnoční mši. A sníh této nádherné atmosféře dodá tu pomyslnou třešničku na dort.

S koncem roku ale přichází konec semestru a já zjišťuji, že nestíhám. Jenže co dělám, že nestíhám ? Snažím se to změnit, nebo se nechávám unášet časem jako dřevo řekou ?

Zapaluji poslední adventní svíčku, poslouchám koledy, na které mě naladil Pejsy (spolubydlící), a chci si odpočinou od dělání školních věcí, kterým stejně už přestávám rozumnět. Ne že bych toho dnes moc udělal...ale cítim se unaveně.
Zatímco čtyři plamínky plápolají, klávesnice klepe, zkouším se dostat k nám domů, co se asi děje. Brácha je v pokojíku, otec v počítače a mamka nejspíš žehlí, nebo dělá přípravy do školy...určitě se alespoň jednou snažila všechny nahnat do obýváku, aby společně zapálili poslední svíčku na věnci.
Vidím, jak se snaží, ale ostatní by rádi už dělali své věci....nebo se mýlím, ale tak to na mě vždy působilo....a vím, že ne vždy jsem měl chuť dělat, co mamka chtěla....
Ale teď bych vyměnil sezení v Praze na pokoji a byl doma.

Asi bych neměl psát do blogu, když je mi smutno...

Před spaním trochu ... poezie

Už se chystám k noční zábavnější části než dělání do školy (přemýšlení, jestli jdu spát, nebo něco dělat), když v tom slyším ze hřiště pod okny radost ze sněhu. Chlapci a děvčata nejrůznějších věků a z různých pater koleje se koulují, staví sněhuláky a prostě se radují ze sněhu. Je mi dobře, když se na ně dívám :) Toliko radosti a tak...všímám si ale, že šeptají a vše dělají děsně potichu...pak pochopím. Je po desáté a nesmí se dělat hluk.


V tom ale se ozve z okna křik, co že tam dělají za bordel a kdesi cosi. Ten oný je kdosi, kdo bydlí na naší koleji, páč jsou tu i byty pro nestudenty. Ten oný, když přetáhneme fotbal o minutu po desáté, okamžitě telefonuje na vrátnici...takže zatelefonoval i tentokrát...


Leč vyhnaní, nevzdali se studenti chytří, obešli kolej do parku a začali dělat "binec"..prostě pokračovali dál v zábavě. To jsem rád :)


Jen doufám, že to ten oný je pořídně slyší a že jen hned tak neusne :)



Pěknou noc.

Špatná vlastnost ?

Teď už konečně sedím v pohodě a jen klepot v rukou prozrazuje, že se něco dělo...


Vypracovával jsem samostatnou úlohu do školy, ale nějak jsem ji nechápal a tak první část jsem stáhnul od nějakého inda, druhou část jsem udělal (byla nejlehčí) a třetí dostal od Boba.

Úloha se měla odevzdat do sobotní půlnoci, ale asi jsem tomu nevěnoval pozornost. Něco jsem sice přes den udělal, ale hlavně jsem si namotal film do kazety, aby bylo na co fotit a hrál jsem fotbálek a šel s Jančou po nákupech na Vánoce....ještě ve 23:46 se mi něco nezdálo na skriptu a zkoušel jsem jej opravit...ve 23:55 jsem si vzpomněl,že mám jinak nastavené MIME typy v linuxu než systém pro odevzdávání úloh požaduje (vím o tom už týden...ale ještě jsem si nenašel čas s tím něco udělat) a tak jsem musel vše nahrát ke spolubydlícímu na ftp, u něj to zabalit....pak jsem si uvědomil, že soubor picovina.zip by bylo lepší přejmenovat...
Suma sumárum asi dvacet sekund před koncem jsem stisknul OK a jelo se.....

Teď si vychutnávám tu pohodu....ale myslím, že takové napjaté situace mi prostě dělají dobře ;)

Je to špatná povaha dělat vše na poslední chvíli ? Na střední jsem to moc nedělal...ani v prváku na výšce moc ne...nějak se kazím ;)

Poprvé

Vše je jednou poprvé. První jednička, pětka, první láska, kráska...
Tak proč ne blog ? Ten má dnes každý. Elvard, Bob,...je jich moc. Sice mi leží deníček v šuplíku, ale to je taková vzpomínka na léta dávno minulá.
Takže tak.
Venda má poprvé blog.....