Rok letí jak voda. Co jak voda - jak horský potok přímo.
Člověk se ani nenaděje a je zase zima. Ještě, že včera napadl sníh. Tak doufám, že letos budou bílé Vánoce...to bych byl moc rád.
Miluji ticho našeho města po půlnoční mši. A sníh této nádherné atmosféře dodá tu pomyslnou třešničku na dort.
S koncem roku ale přichází konec semestru a já zjišťuji, že nestíhám. Jenže co dělám, že nestíhám ? Snažím se to změnit, nebo se nechávám unášet časem jako dřevo řekou ?
Zapaluji poslední adventní svíčku, poslouchám koledy, na které mě naladil Pejsy (spolubydlící), a chci si odpočinou od dělání školních věcí, kterým stejně už přestávám rozumnět. Ne že bych toho dnes moc udělal...ale cítim se unaveně.
Zatímco čtyři plamínky plápolají, klávesnice klepe, zkouším se dostat k nám domů, co se asi děje. Brácha je v pokojíku, otec v počítače a mamka nejspíš žehlí, nebo dělá přípravy do školy...určitě se alespoň jednou snažila všechny nahnat do obýváku, aby společně zapálili poslední svíčku na věnci.
Vidím, jak se snaží, ale ostatní by rádi už dělali své věci....nebo se mýlím, ale tak to na mě vždy působilo....a vím, že ne vždy jsem měl chuť dělat, co mamka chtěla....
Ale teď bych vyměnil sezení v Praze na pokoji a byl doma.
Asi bych neměl psát do blogu, když je mi smutno...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat