V práci po mě toho chtěli tolik, že jsem nevěděl co vlastně mám dělat.
Při obědové pouze jsem viděl Milana Šteindlera, coby kdysi známého Karla (nebo Egona?) v pořadu Alles Gute.
Před osmou jsem utekl z práce a rychle do Fotoškoda. Nakoupil jsem fotomateriál za dvoudenní plat. Slečna ze mě měla "radost", protože měla radost, že už bude zavírat, když v tom jsem pln radosti vešel já a podal jí lístek se seznamem...Chvilku koulela očima, ale ještě nebylo osm...a tak mi musela dát. Ten fotomateriál.
Koupil jsem barytový papír, na který jsem si brousil zuby už nějaký ten pátek. Je to "pan fotopapír" a je zárukou kvality. Já si ho koupil, abych ho vyzkoušel a měl za sebou dalšího bobříka.
Tak..zatímco ostatní se dívají, jak pět kluků v pruhovaném tričku běhá po ledě za plastovým válcem, jdu do světa červeného světla, čelit težkým rozhodnutím mezi filtry a časy....
Ne, nemám svůj zavřený svět, do kterého nikoho nechci pustit. Mám otevřený svět, do kterého se většině nechce.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat