Něco málo, co se stalo

Inu, zjistil jsem, že bakalářka je dřív než jsem si myslel. Zhruba za dva měsíce. Začal jsem se tedy podrobněji zajímat, o čem to vlastně mám. Zavolali mi z druhé práce a protože bude třeba peněz na nový objektiv a možná nový stroj a nový scanner, práci jsem přijmul. Začalo sněžit, což mě docela překvapilo a potěšilo, protože se alespoň oddálí léto a mé umírání horkem na koleji a v práci. Na druhou stranu mě to ale zamrzelo...přeci jen zimy bylo už dost. Tak jsem se tak zamyslel a spočítal si, co vlastně mám všechno udělat. Chodit do jedné práce, do druhé práce. Udělat stránky Tomovi, udělat stránky pro Haná Trans.. Dělat bakalářku, učit se na normální předměty. A taky co bych chtěl. Jet do Osvětimi, jet do Paříže, jet do Amsterdamu, v pořádku přezít semestr, udělat si pinhole kamerku, udělat na koleji ateliér. No a tak jsem zjistil, že spánek se bude muset nejspíš zredukovat, práce dělat mnohem rychleji a učební proces zdokonalit. Pejsy se díval na nějaký dokument, ve kterém říkali, že mozek se nejvíce rozvíjí v dětském věku. Asi jsem byl jako dítě zakrnělý, protože jinak to není možné. Začal jsem běhat. Sezení u kompu a věčné klikání na netu .. toho už bylo dost. Bob mi řekl, jestli za ně nechci chytat. Ne že bych nechtěl. Mám strach, že to nebudu zvládat..ale zase hodina týdně...uvidím. Pak ale to bude chtít nové boty..a jsem zase v tom. Věčný koloběh peněz :)

Užij si svou Cestu