Making me glorious

Víkend v alpách, půjčené lyže a tělo, které měsíc a půl tlelo a předstíralo učení.
Výlet na Dachstein. Počasí super.
V uších zněla Glorious od Andrease Johnsona a video z Extreme sports, jak lyžaři sjíždějí mezi skalami obrovskou horu. Pokus o malý začátek. Najetí a nabrání rychlosti před malou skálu Dachsteinu.
Odraz nevyšel, lyže naražená do kamene odskočila a mě nechala, ať si plachtím dál.
Pak už jen křupnutí, světlo před očima, bolest a dech, který nešlo popadnout. Ruce chytající mě za hlavu, koleno v zádech.
První nádech.
A místo Glorious nadávky na sebe sama....

Prázdniny

hurá, semestr uzavřen :) o vlásek :)

takže rychle užít si prázdnin, než v pondělí začne škola.

Vlásek

V pátek, poslední den v týdnu, poslední den tohoto zkouškového, poslední termín, poslední ze tří pokusů. Zkouška z matiky.
Co je na ní tak magického ? Jakobych už si nemohl zvyknout na svůj flákačský způsob studia a dělání věcí na poslední chvíli.
Je to totiž nejspíš poslední možnost se (legálně) udržet na škole.
Chybí mi přesně jeden kredit, abych se mohl zapsat do letního semestru.

Takže v pátek. Buď to dám, nebo mi zapsání o vlásek uteče ;)

Jaký pán, takový pes

Ve Vodičkové, mezi dvěma mekkami fotografů Pazderou a Škodou poklidný ruch ulice přerušilo zuřivé štěknutí.
Jeho pán se okamžitě sklonil, začal mu nadávat a bít ho. Z nenadání chytnouc psa za obojek vyzvednul ho do úrovně očí, přirazil jej s rozběhem ke zdi a nasadil mu pravý hák. Mrštil s ním o zem, skočil na něj a dal mu další ťafku do tlamy.
Zvednul se, zařval:"Jdeme!"
Pokračoval směrem k Václaváku, on plazící se jej následoval.

Znamení !

Volně navazuje na tento zápis.

Co se stalo jednou, může se stát i po druhé. Co se stane podruhé, určitě se stane i po třetí.

Arabské přísloví (P. Coelho - Alchymista)

V neděli jsem se domluvil s chlapíkem, co mi prodá 50/1,8, MKI za super cenu. V odkazu výš je uvedeno, jak se věci mají.
Domluvili jsme se na úterý.
Dnes (v pondělí) mi napsal, že ho již prodal.

Jsem nasraný jak sviňa. Potřetí se mi stalo to samé.

Jednou dole, jednou nahoře

Asi před dvěma měsíci, když se mi pod ruku poprvé dostal gThumb , jsem měl problémy s Gnomem a knihovnami. Čili gThumb nejel jak měl. Po prolízání konferencí jsem nebyl o moc chytřejší, rozhodl jsem se tedy napsat vývojáři. Asi do hodiny mi odpověděl s tím, že si můžu stáhnoout opravený kód.
Měl jsem radost jako malý kluk. Svět okolo linuxu se spojil a výsledkem byl lepší program :) A hlavně nebyla chyba mezi mou klávesnicí a židlí ani Gnomem a knihovnami.

Dnes jsme v práci dostali připomínky k projektu a chyby.
Postupně jsme je řešili a posílali zákazníkovi info o průběhu.....po chvíli začaly přicházet děkovné maily.

Měl jsem radost :)


Canon je spravený. A zdarma. Našel jsem záručák platný do 22.2 :) Chce to jen fotit.

O 100 6

Budík zvoní v 8. Vylézám v 10. Do 12 připravuji tahák.
Ve 13 zkouška. Bob má za dva. Já mám špatně přenos T článku. Chybí mi vliv odporu na vstupu OZ.
Od pěti v práci. Vše se zdá být v pořádku, zkouším zjednodušit kód a dodělat co mám. Ovšem výsledek vypadá v exploreru jinak než v mozille. Klasika.
Tato klasika má ale za následek, že z práce odcházím o půl jedné.
Tramvaj plná lidí. Přeji si, ať jede, co nejrychleji.
Na koleji dostávám čepované pivo. Beru si ho na pokoj a smažím hamburgery. Tedy předtím vyrušuji Melltyho z příjemného sevření....takže smažím co nejdéle.
O půl třetí spát.....nádhera.

1024

V práci jsem commintnul verzi 1024. Zápas práce vs škola je zatím jasný. Škola, krčící se u rohu prosí o trochu pozornosti.
Chci to tak ?
Chci.
Snad.

Po dlouhé době seance na balkóně. O tom, co chceme a co máme. Odvaha chybí. Odvaha dělat první krok do neznáma. Nebo lenost. Nebo strach zahodit zažité.
Život ve snech, kde přítomnost je zítra a stále se oddaluje.
Stále nová odhodlávání, které končí jako obvykle. Nijak.

S Bobem v čajovně