Anarchisté zablokovali třídu Milady Horákové. Vysednul jsem tedy z tramvaje a přešel do kolony a postupně přebíhal mezi těžkoodděnce a fotil obě strany.
Směrem z hradčanské, jsem byl svědkem zajímavých střetů a vyprávět mi to někdo, tak tomu nevěřím. Vždyť ten pes, ani pankáč s chromýma nohama za nic nemohli.
Ránu stítem do zad, plátovanou rukavicí do hlavy a mírně obuškem do zadku jsem bral jakože stojím ve špatný čas na špatném místě.
Začalo to vřít. Policie musela áčkaře rozehnat, takže začal úprk. Cítím, jak se mi klepou ruce. Poliši to mají dobře vymyšlené. Ženou nás až na Bubeneč a tam nás semknou.
Protože jsem dofotil film a byl jsem blízko koleje, běžel jsem si do lednice nabýt.
Pak už to byl ale jen pasivní odpor.
V tom jsem si ale všimnul postavičky se dvěma těly a velkými telaty (rozumněj teleobjektivy).
Dával jsem se na něj a říkal jsem si, odkud já tě jen znám.
A pravda. Měl bych ho znát. Jana Šibíka, jehož fotky mám rád, bych měl poznat.
A nebo to byl jeho opravdy vyvedený dvojník.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat