Sracky

Tak kde jsme to skoncili.....
Ano v Sivereku u snidane.
Tak po snidani v Sivereku prisel hned obed, kdyz nam usmudlany klucina donesl na stribrnem podnose caj a z garaze opodal se na nas smali opravari traktoru. Jeden z nich nas pozval na obed. Nechapal, ze jsme po snidani a uz moc hlad nemame. Asi nechapal, ze i ve dvanact se muze snidat. A tak jsme nakonec sli.
Ze spinave garaze plne lidi se v minute stala zraci mistnost, donesli stolek, zidlicky, cisnik z blizke restaurace jidlo, ayran, kolu a zacalo se.
Janca brecela stestim (vymlouva se na to, ze snedla moc palivou papriku) a ja zazival vrchol blaha s pecenym masem, plackami (kurdskym chlebem) a hlavne kolou.
Chlapici nam pak rekli, ze je desne vedro na to abychom stopovali. Tak berou svou rozhrkanou karu, ve ktere je asi 60 stupnu (moje filmy trpi) a vezou nas az k prevoznikovi na rece Eufrat. Proste jen tak ze srandy si zajeli neco pres 30km...pohoda po obede.
V Eufratu se koupu (kdyz uz z Tigrisu jsem nic nemel), fotim rybky, pijeme çaj a pak prevozem na druhou stranu a dolmusem a stopem az pod Nemrut k Arsamei.
Tam nas vita velmi pratelska kurdska rodina, majitel nam rika, ze tam muzeme byt jak dlouho chceme a byt tam jako doma. Coz je mi podezrele, tak se s nim vecer bavim o penezich a on rika :"Kdyz neco das, das. Kdyz ne, tak ne."
Vecerime s nimi, je sranda a hlavne dostavame sra... prujem.
Spime na strese a ja se rano budim s teplotou a jeste vetsi sra.... prujmem. Aby to Janci nebylo blbe, tak me nasleduje a tak jsme dva posranci. Cely den spime, jime jen chleba a vodu, Janca do me cpe prasky a babicka co tu bydli me leci po svem. Donutila me snist hrst caje a zapit silnym cajovym vyluhem.
Kazdopadne na dalsi den je nam lip, tak se vydavame na Nemrut, kde chteji za to, ze si s sebou vezmu stativ 175 lir (neco pres 1800) . Ano asi vsem amaterskym fotografum vstanuly vlasy hruzou jako me (a to je mam docela dlouhe), rekl jsem vratnemu, ze je blazen, dal mu muj stativ at mi jej pohlida a sli jsme se podivat na hlavy (v pisku).
Zaplatit ty nekrestanske penize a pak videt to co jsem videl, tak zurivosti vymaham po vratnem dvoj..co dvoj-trojnasobek toho co po mne chtel.
Jako pamatky pekne moc pekne, ale plotek okolo v takove blizkosti, ze pekne fotky mohly byt porizeny jen pri prekroceni zakona a prelezeni ohradky. Co uz.
Po navratu nas cekala vecere, pred kterou jsme ale upozornovali, ze mame jeste problemy a tak moc jist nebudeme. Vse OK, az u vraceni poloprazdnych taliru se na nas kuchar divne dival.
A protoze navsteva a ryba smrdi uz po trech dnech, radeji jsme rano jeli. S poznanim ze i prilisna pohostinnost je na skodu. Pri louceni se majitel ptal na penize. Rekl jsem mu, ze jsme se nejak domluvili a ze mu muzu dat jen malo, aby nam zbylo na cestu domu. Ze pry ok, ale moc nadsene nevypadal.
A ted jsme tu ve meste Kahta. Asi nakoupime darky a pak pojedeme vlakem do Istanbulu.
Je tu zacatek konce :)