Oáza

Říká se tomu zemřít žízní, když už je oáza na dohled. Pocit, že poslední zatáčka před závěrečnou rovinkou vyčerpala člověka natolik, že pokračovat už nemá cenu i za oběť pachuti na patře úst z toho, že tolik energie, štěstí a odhodlání šlo vniveč.
Čeká mě poslední rok. Ale síly jsou už kdovíkde.

V pátek rozhodnu, jestli jet studovat na semestr do Španělska, to rozhodne, jestli zůstat na koleji, to rozhodne o práci....Krásný řetězec, jen shodit první kostku domina.

Automechanici

Ospalost

Je to podzimem, nemocí, krizí ?
Bída a děs. Týden programuju malinkou aplikaci. Zatím jen popsaný papír. Mozek nepracuje. Nechce se mu.

Bouřka (Turecko, Kačkar, Fuji Provia - i proto takové barvy)

Z domu domů

Tak, konec prázdnin, začínám se stáčet na Prahu. Vybaven vybavením z Turecka, vymoženostmi z domova a dary od blízkých, naplnill jsem krosnu na 31 kilo, upevnil fotovýbavu, vyzvedl kolo a do ruky dal ještě tašky s kytkami a s bratem vyrazil na nádraží.
Do Přerova šlo vše dobře. Tam mi ale řekli, že s kolem mě nevezmou, že jsem se měl pořádně dívat do jízdního řádu. Nikoho neodměkčilo, že je to můj poslední vlak dne, že bych si mohl kolo dát na uličku, nebo do prázdného kupé, kterých bylo požehnaně. Ironický průvodčí mi nabídl, abych jel do Prahy na kole.
Tak jsem čekal do jedné hodiny na noční spoj, v restauraci se nasytil a napojil, na lavičce odpočinul.
A pak po páté, stál jsem na koleji.
Mellthyho jsem chtěl jemně probudit a překvapit, ovšem dojem byl asi tak silný, že se Mellthy lekl a asi dvě minuty schovával pod polštářem.
Řekl jsem si, že Reese možná bude taky překvapený. Byl. A taky nasraný, protože si na pokoj dovedl babu a asi čekal víc, než že si tam další bydla bude rozdělávat nádobíčko a všechny budit.

A tak to po měsíci na koleji vypadalo :)