Jak jsem o to přišel

Aneb jak Venda o zuby přišel a k digi zrcadlovce cestu našel ...

Předsedmnáctilistopadový pochod na sv.Hostýn

Bylo to tehdá v září, kdy na návštěvě rodného města v jedné z hospod seděl jsem já, Tom a Jana a Boss.
Řeč od tématu černochů, studentů, zaměstnavatelů a dovolených sklouzla k povídání o pouti do Říma, Santiaga de Composteli, na svatý Hostýn. Tom přidal historku o tom, že jezdí do Billy autem...a nápad byl tu.
Proč nejít na Hostýn pěšky a dokázat tak, že Tom není jen obyčejný flákač, co chlastá a kouří ?
Strhnula se vlna šílenství, každý chtěl jít s náma, objednal se autobus, vylepily plakáty, natisknuli trička....nakonec jsme jeli v pěti. Zdravé jádro 9.A ze začátku tohoto povídání + Vlasťa. Mira řekl větu, kterou nemám odvahu tu popsat...a nakonec nejel. Ale bylo to něco o věku, zimě, lidské hlouposti a dámském přirození.
Můj hektický příjezd..odjezd z matičky Prahy...kdy jsem se nevlezl do busu a spravil si pak chuť pizzou z Grossetu a s Tokajem a sýry u Angeliny a Antonia...byl nakonec v pohodě. K ránu po nočním přesunu...nasednul jsem do autobusu, kde byl zbytek výpravy.
V Holešova se nakoupil poslední proviant a právník Vlasťa se dožadoval igelitky zdarma pod pohrůžkou obvinění z klamavé reklamy nejmenovaného nákupního svatostánku.
Vyšli jsme směr Žopy, bylo krásné počasí, dostali se do lesa a vlastně tam až do příchodu na Hostýn zůstali.
Potkali jsme mloka, srnky, trudomyslnost zaháněli sprostými vtipy.
Na Rusavě jsme si dali něco dobrého na zub, otravování místním senilou, jak by řekl Vlastik, který se ve svém povídání zamotával tak, že po čase skončil na začátku a nepamatoval si, že celou smyčku přehrává již poněkolikáté.
Na cestě z Rusavy zmizel z tváře Toma úsměv. Přisly kopečky. Za to se ale objevil na rtech nám. Není nic lepšího než škodolibá sranda ze strádání kamaráda, že ano.
Na Skalným jsem objevil Vlasťovu fóbii z lezení po stěnách skal....ale o tom až jindy.
Odtud jsme to vzali na zříceninu Obřany, kde jsme zažili krásné odpolední sluníčko. To už se k nám blížil z Hostýna můj bratr, který na nás natrefil zrovna při vykládání nechtěných erotických zážitků z Turecka...
Nu a pak Hostýn. Tam jsem už nemohl. Měl jsem hlad...kynuté knedlíky mi zvedly náladu.
Náladu nám taky spravila servírka, která nám řekla čas odjezdu autobusu.
Po té, co jsme zjistili, že v zimě nic takového nejede, ji chtěla část výpravy obětovat pro dobro bohů, čemuž jsme samozřejmě zabránili.
Šlo se tedy pěšky a protože byla tma, tak okolo kopce po cestě. To nás dorazilo. Otlaky na nohách bolely, morálka upadala, ale nakonec jsme dorazili do Bystřice, koupili lístky a přijel vlak.
Jak říkám, perfektně naplánováno. Někdy v létě to musím zopakovat...

Vrány jsou tu

Když jsem v deset vyběhnul směr mlhavá Stromovka, ticho ulice rušilo jen krákání obrovského hejna vran. Ano, paní zima tu bude co nevidět. Podzimní mlhy na Bubenči jsou znát. Internet funguje s pravidelnými výpadky. Pak dvojnásob platí "Díky za každé dobré ráno".
Po doběhu a snídani v jedenáct jsem s radostí zjistil, že je zimní čas, takže je o hodinu méně. Dnešní běh byl tedy "zadarmo" a to mě potěšilo :)

Po půl roce se mi do rukou dostaly diáky ze Španělska...tedy z Maroka, Portugalska, Paříže a Huelvy. Kiosek v Huelvě blízko calle de San Sebastian mi totiž nemohl vyvolat diáky jinak než crossem...což se hodilo na dvacetiletý svitek...ale na novou Provii ? :) No nic. Nechal jsem se unést. Filmy tedy putovaly poštou do Žatce, ze Žatce do fotolabu, pak nazpět, pak na Jižní Město a potom zkrz Klementinum do Dejvic....
Čili skenuju jako barevný...ano ten film je opravdu barevný. A čekám na nový monitor....Protože na noťásku už nic upravovat nebudu...stačilo.

Každopádně na obrázku jde vidět, jak to kdysi vypadalo na mých 4 metech čtverečních...

Přišel jsem, viděl jsem, slyšel jsem. Tarju.

Nacvakaná hala Incheba plná kouře čekala na svou královnu. S více než hodinovým zpožděním začala předkapela potit krev nevděčnému publiku.
Pak se natáhnul přes jeviště bílý závoj a všichni napjatě čekali, až se objeví ona.
Koncert to byl suprový. Tarja svým hlasem pronikala hluboko, měnila kostýmy a lahodila tak oku. Tu měla šaty s límcem a dlouhými rukávci, pak kožený kabátek, bílé roucho či co....prostě toho měla na sobě za ten večer dost. A to, co předváděla pohybově...klobouk dolů. Když si představím, že zpívá v opeře a na vánočních koncertech, příjemně mě překvapilo, když divoce rozhazovala své dlouhé černé vlasy a burcovala dav.
Sice...kritickým okem...koncert byl "nudnější" než Iggyho řádění - nerozjelo se žádné pořádné pogo...ale o tom to asi ani být nemělo. Čili jsem spokojený.
Viděl jsem královnu. Můžu jít v klidu spát.

Kolaudace

Konečně se povedlo najít čas pro kolaudační posezení v novém bydlení na Bubenči (další se plánuje na únor či březen).
Posezení to bylo komorní. Pouze jeden Havana Club, pár doušků Legendaria na ochutnání a dvě vína od vinařství Binder ;)
Celkové hodnocení akce nechám na zúčastněných, ale už jen přeskakování z balkónu na balkón, test výtahu s děvčaty a zlomený otvírák na víno vypovídá za vše...
Ale večer šohaj, ráno šohaj. Vstávání do práce je sice o něco málo horší, ale člověk se alespoň těší na hovězí vývar k obědu.

Z kola ven

Pondělky salsa, úterky stěna, běhání ve Stromovce po ránu (podzim se svou ranní mlhou a popadaným žlutým listím je kouzelný), sezení v práci, fotokomora, společenské akce, vinobraní...
Mělo by tu být ještě diplomka....ale to bych zatím lhal.

Ale pokroky jsou znát. Python v práci zaběhnutý, na stěně když se povede vylezu 4 (možná 4+), ale třesu se jako ratlík, a hlavně, kdyby mi někdo řekl, že budu po ránu běhat, myslel bych si, že si dělá srandu. A salsa je za odměnu :)

Jinak si jedu takto autobusem ze Strahova na Dejvice a nasednou španěláci. Nechávám se unášet jejich mluvou, kdyžtu jeden z grupy se na mě podívá a povídá: "Nechodil jsi náhodou v Huelvě na Softwarové inženýrství ?"

Svět je malý.

Carramba, hned bych sbalil svých pár švestek a odjel na jih...tedy vlastně spíš na Nový Zéland. Ale to už je jiný příběh.

.

Carry me Caravan take me away
Take me to Portugal, take me to Spain
Andalusia with fields full of grain
I have to see you again and again

The Doors

Oáza

Říká se tomu zemřít žízní, když už je oáza na dohled. Pocit, že poslední zatáčka před závěrečnou rovinkou vyčerpala člověka natolik, že pokračovat už nemá cenu i za oběť pachuti na patře úst z toho, že tolik energie, štěstí a odhodlání šlo vniveč.
Čeká mě poslední rok. Ale síly jsou už kdovíkde.

V pátek rozhodnu, jestli jet studovat na semestr do Španělska, to rozhodne, jestli zůstat na koleji, to rozhodne o práci....Krásný řetězec, jen shodit první kostku domina.

Automechanici

Ospalost

Je to podzimem, nemocí, krizí ?
Bída a děs. Týden programuju malinkou aplikaci. Zatím jen popsaný papír. Mozek nepracuje. Nechce se mu.

Bouřka (Turecko, Kačkar, Fuji Provia - i proto takové barvy)

Léto

Léto příchází, jde to cítit.

Letní paprskování

Otázky a zjištění

Je dobré jít za svými sny a tužbami hlava nehlava ?
Dostal jsem klíč a bylo mi řečeno, "jdi kam se ti jen zlíbí". Stalo se to, na co jsem dlouho čekal a co jsem si přál.
Nakonec jsem se ale rozhodl, že půjdu jinam s někým jiným. Neudělal jsem špatně, nezahodil jsem příležitost ? Dostane se mě ještě někdy nějaké, když jsem této nevyužil ?
Vše je myslím o rozhodnutí se. A to jsem udělal.

Navíc jsem zjistil, že nedokáži prosit o něco, co mi nepatří. Vadí mi to. Asi ješitnost. Kdoví.

Brat

Velikoční zajíčci

Nevím proč, ale letos jsem měl jen jednoho velikonočního zajíce, který mně chutnal. Ostatní jsou jakoby z obarveného másla..tuku.
Nezávisle na mém experimentování mi Mellthy potvrdil, že letos byli zající bída.

Kam tento svět spěje....

A jinak fotka..Po delší době ;)

Kachlíky

Břídil

První tu byl text. Ale žádné výkřiky do tmy. Než křičet, raději něco změnit.

Čertův prsten

Jak bylo

o víkendu.
Inu pěkně. Jihomoravsky.

A jak je teď. Inu hůře. Pražsky.

Proměny

Proměny

Nic

Nic

...

Kappadokie

Let

Pepa odlítá na Jakartu.
Sice pořád opakuje, že ztroskotají v Africe, nebo že vousatý chlapík s kufříkem přeruší jeho let, ale já mu říkám, že plácá pičoviny.
Zaslouží si to.
Ale závidím mu. Práce je práce, po ní ale přijde večer a to by nebylo aby se nešlo do ulic fotit.

Let

Cestování

V noci jsem cestoval.
Na jeden zřejmě turecký ostrov se mnou nikdo nechtěl jet, tak jsem lodí plul sám, pochodil jsem opuštěné kouty, mluvil s lidmi španělsky a pak zpět lodí s Jančou a mamčou, kde jsme jedli krevety.
I bratr tam myslím byl.
Pak na hory a přesně si už nepamatuji kam všude, ale i do pouště, myslím.

Ráno jsem pak vstal úplně utahaný a rozlámaný...ani se nedivím.

Úterý

Hodinu a deset minut jsem seděl u přepážky a čekal až vyřídím novou kartu a ve své podstatě podepíšu jen čtyři papíry.
V bageterii mě čekaly za odměnu krásné zelené oči, jemné stříbrné naušnice a pěkný úsměv. Nechal jsem jí korunu spropitného...
Bagetu jsem snědl na sluníčku na lavičce u památníku, kde stál nehybný zástup vojáků. Asi čekali na prezidenta, ale toho jsem se nadočkal.
Ve skoro plném metru si malá černovlasá holčička sednula na zem na baťůžek mezi nohy německých turistů, otevřela knížku, která mohla být vysoká jí po kolena, nalistovala záložku a začala číst. Lidé na stanicích vystupovali a nastupovali, jen holčička byla ve svém světě. Příběh o květině. Snad tak se ten její svět jmenoval. Až jí začali vadit lidé stojící nad ní, naštěstí uviděla zrovna se uvolňující místo. Přesedla, s nádherným gestem otevřela opět knihu a s pomocí záložky četla jednotlivé řádky....
Ale dnes je středa, ne úterý.

Vítěz

Asi před měsícem byly na Václavském náměstí závody vodičských psů. To co tito psi musí umět, co musí dělat a za co, to každý ví.
Tohoto vítězného psa zajímaly ceny spoluhráčů a mašle, kterou dostal za odměnu.
Minulou sobotu jsem se setkal s Bobem...a díky němu šel po dlouhé době do komory, abych si jednak pohrál s touto fotkou, ale i abych se utvrdil v tom, že fotka na papíře zůstane ještě nějakou dobu nepřekonaná.