A kolik že mu je ? Tři roky.

A to tě to ještě baví ?
Baví.
Seš divnej.
Jsem.

Inu před třemi léty jsem začal vykřikovat do tmy skrz tento blog a i přes jedno chvilkové povolení mysli, kdy jsem kontaktoval Norsko, aby mi zálohovalo obsah pro časy vzpomínací, protože jsem měl chuť kliknout na "Zrušit blog", jen tak neskončím. Proč taky? Platit za to nemusím, nevadí mi to a je mi jedno co si kdo myslí. A alespoň se jednou za čas podívám do pravidel, jak se co píše.

Vánoce jsou tady. A nimi rodina, vybírání posledních radostí, balících papírů ... a deště. Před třemi léty sněžilo. Letos snad alespoň na silvestra pocukruje někdo nahoře Vizovické vrchy, ať ze Vsetína prvního ledna nemůžeme zpět do hnusné Prahy :)

Jsem tak trochu bilancoval, co se za ty tři léta změnilo a je toho dost. A myslím, že tak to má být. Dá se říct, že jsem spokojen :)

Stačí slyšet Eddieho a vybaví se mi Into the wild ...

Jak měsíc utekl tak...rychle

Ano, je prosinec, druhá neděle adventní za námi, turisté ze Španělska lační vánočních trhů jsou poznat podle teplého oblečení, tmavých očí a krásné to řeči, kterou, jako voyer sledujíce, já poslouchajíce - lapám a překládám si co se kde šustne.

Inu co se stalo za ten měsíc.

Jak jsme stáli frontu na Cimrmana.
Říká se fronta jako na maso. Ale to je asi z dob, kdy ještě nebyly fronty na českého rodáka narozeného ve Vídni.
Když mi bylo řečeno: "Vstaneme ve dvě a ve tři vyjedeme, abychom tam tak o půl čtvrté byli." bral jsem to jako ubohý vtip.
Vstali jsme nakonec ve tři a byli tam něco po čtvrté.
Když jsme se blížili k Žižkovskému divadlu, myslel jsem, že poblíž sídlí i misie Armády spásy a proto je okolo toliko lidí zabalených v dekách, spících ve stanech a nebo stojících u kamínek, podupávajíce zimou.
Nebyla to Armáda spásy, to byla fronta na lístky.
Ten den se vydávalo 200 lístků. Za každý lístek se pak dají koupit 4 vstupenky. My byli 191. Stáli jsme v polovině druhé ulice (za prvním rohem). Fronta se točila až na konec třetí ulice (za druhým rohem). Přežili jsme to díky klepání kosy ve dvou a útěku do Non-stopu na grog.
V osm ráno otevřeli výdejnu lístků a o půl deváte jsem utíkal do práce :)

Jak sněžilo
Myslel jsem, že letos budou Vánoce přeci jen na sněhu. Ovšem sníh slezl ještě dřív než bylo možné se z něj nějako radovat. Ale i tak můžeme být rádi, že napadl dřív, než minulý rok...teda vlastně tento rok.....na Tři krále.

Jak se začal plánovat večírek s kurzem Salsy
Merengu neumím, v salse zvládám tři otočky a ke konci kurzu jsem se dověděl, že špatně přenáším váhu. Ale ani to mě neodradí, zajít do kubánského baru, dát si Cuba libre a na parketu rozjet těch pár kroků...tedy, pokud bude pomalý rytmus ;) Baby nebude sedět v koutě.

Jak se začali všichni ptát na diplomku
Ano je to tak. Do odevzdání diplomové práce zbývá nechutně málo času a někdy si připadám jako Císař, co neměl šaty. Tedy s tím, že já to vím a netvářím se, že ne ;)

Jak jsem chtěl napsat víc, ale v průběhu psaní jsem zjistil, že zajímavé věci jsou stejně interní záležitosti :)