5.2.09

Kosi

Když v sedm ráno na větvi stromu poblíž zastávky Koleje Strahov pěl černočerný kos svou ranní ódu na radost, zastavil jsem se a poslouchal.
Stejně jako vrabce a vlašťovky, můžu kosy poslouchat do aleluja. Díky nim mě přejde ranní naštvání z brzkého vstávání. Už od střední školy, kdy jsem vstával v pět, abych přijel na nultou hodinu včas. V Dejvicích k ránu, kdy jsem se vracel z tahu, v Huelvě po příjezdu, kdy jsem ospalými očky nevěřícně pozoroval Marokánce spící pod dekami v parku, kde kvetli okrasné pomerančovníky.
Nasadil jsem si sluchátka a pustil Manu Chao, v práci naladil Latino FM a den začal být příjemný.

Žádné komentáře: