Víkend v alpách, půjčené lyže a tělo, které měsíc a půl tlelo a předstíralo učení.
Výlet na Dachstein. Počasí super.
V uších zněla Glorious od Andrease Johnsona a video z Extreme sports, jak lyžaři sjíždějí mezi skalami obrovskou horu. Pokus o malý začátek. Najetí a nabrání rychlosti před malou skálu Dachsteinu.
Odraz nevyšel, lyže naražená do kamene odskočila a mě nechala, ať si plachtím dál.
Pak už jen křupnutí, světlo před očima, bolest a dech, který nešlo popadnout. Ruce chytající mě za hlavu, koleno v zádech.
První nádech.
A místo Glorious nadávky na sebe sama....
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
3 komentáře:
a tohle radis do "klasiky vsednich dni";)? proc prisly nadavky?
ano, klasika vsechnich dni, delam blbiny bez rozmyslu.
ano nadavky :) korunoval jsem se na zenske prirozeni, lehkou devu, slovensky recene muzke prirozeni.... tak :)
a co treba ze vsechno, co se nam deje ma nejaky smysl? proc myslis, ze te to potkalo;)?
Okomentovat