A prace pokracuje

Kafe, D'n'B, Kossy Porta Pro, Python....

A jak me vidi Mellthy ?

geek1: ahoj, co ten novej, ten uz nechodi?
geek2: nevim, stejne byl divnej. Pry nemel rad Apple.
geek1: to je debil.
geek3: pry letel do Tazmanie nebo kam.

A tak pořád dokola

Poslední dny mně připomínají dialog z Červeného trpaslíka:
"A co děláte, když se chcete milovat?"
"No ... jdeme si zaběhat ... na videu sledujem zahradnické pořady."

Bohužel nemáme video :)

Díky radám bratra už konečně nepociťuji nutkání vypráznit žaludek po prvních dvou kilometrech běhu.
Na konci července náš čeká triatlon. Sice kraťunký, ale lepší než nic.
A na tento víkend jsem si naplánoval pokusný běh na 28km. Pokud počasí vydrží a teplota ráno nebude přes 30˚C.

Tož tak.
Pořád dokola :)

Jiný kraj, jiný mrav (vol. 2)

Ano, dnes je tomu dva měsíce (polovina pobytu pomalu za mnou), co jsem opustil rodnou hroudu, ..... úvod viz Vol1.

Vlastně chci jen upravit poznatky z minula. Přeci jen druhý měsíc, věci si trošku sednou a hned se dívá na svět jinak.

• odpad - třídí se. ovšem ne v našem bytě. Čili jsem zavedl tvrdou štábní kultůru, díky které jsem pouze sklidil posměch a na truc třídím sám. Důvod proč náš byt netřídí je jednoznačný. Popelnice na tříděný odpad jsou o 20 kroků dál (měřeno mnou za střízlivého stavu - zaokrouhleno dolů)
• cestování - i španělé cestují. spolubydlící vyrazil na víkend autem k moři. Cesta obsahovala přenocování v hotelu, plnou penzi a nedostatek spánku kvůli pitce :)
• dlouhé vlasy - počet osob, co mají dlouhé vlasy a nejsou to ženy či homosexuálové se rozrostl na 2. A to o člověka, co se ptal, jestli nechci hrávat fotbal.

A navíc :

• školné se tu platí. A ten, kdo přesahuje standardní dobu studia, platí o to víc :)
  

No a jinak...z bydlení se pomalu ale jistě stává rutina. Škola, autobus, čekání na autobus (jednou i hodina a půl - přístě stop jako pobres), jídlo, spánek, programování, televize, občas Erasmus party, z které musím vypadnou před jednou hodinou (čili asi 30 minut po zahájení), abych ráno vstal do školy. Což nechápou alemánci, díky čemuž jsem "ten podivný výpočetkář,co pořád jen spí".

A protože mám pocit, že tento příspěvěk nemá skoro žádnou hodnotu, zkusím odpovědět na otázky, na které se mě nejčastěji lidé ptají (řazeno od nejčastější).

"Jaké jsou ve španělsku holky?"
Jak řekl Honza, který byl málem králem...nebo to byl někdo jiný... "Všude chleba o dvou kůrkách".
Platí ale, co napsal můj oblíbený autor: "Byla to typická Andalusanka s černými vlasy, splývajícími po ramenou, a s očima, které vzdáleně připomínaly dávné maurské dobyvatele."

"Jaké je tam počasí ?"
Teď příjemné :) V létě se chystám dobrovolně umřít z teplot, co tu mají být.

"Jak se máš?"
Jde to.

"Co tam vlastně děláš?"
Snažím se studovat :)

"Jaké je tam jídlo?"
Dobré :) Ovoce mám od spolubydlícího, který jednou týdně vozí jahody ze svého pole, na rybím trhu jednou týdně koupím rybu, zbytek ovoce a zeleninu a hlavně olivy, protože ty jsou moc dobré ;)

"Co je vlastně Huelva a kde leží?"
Tak tu je odpověď...ve španělštině.

Kdo by to chtěl beze slov a s procítinější hudbou, tak tu. (Stojí to za to)
Tož tak :)

Koleje

Víkend v Broumovských skalách, kde pod širákem usínal jsem s hvězdama nad hlavou, pivo s rodiči pil, na houpačce se houpal, vzal si věci do Turecka a zase odjel.
Zase na kolej, kde se tak špatně usíná a ještě hůř spí.
Koleje. Ale ona ta výhybka jednou přijde.

Víkend

Konečně po delší době víkend jak má být.
Koně, práce manuální střídaná s pokusy v PHP, hraní si se psy. Chutné jídlo, vlahé večery, klidné spaní.
Prostě venkov :)

Víkend jak má být

Stavění písečných hradů.
Večerní venčení psa, němý úžas pod nebem plným hvězd, Venuše a Měsíc jako na turecké vlajce.
Raní venčení psa. Poslouchání bzukotu včel pod akátem a pozorování včelek při práci na šípku.
Žádné termíny a semestrálky...to přišlo až ve vlaku do Prahy...

PS. podvodní foťáček už cestuje z Illinois do Dejvic. Snad dorazí v pořádku :)

Sračky

Dnešní den. Zjištění, že vůbec do školy nestíhám. Co víc, ze vůbec nevím, jak mám dělat dva projekty. Totální ....

Pak památný dialog :
"Venco, vzpomeň si, kolikrát jsi byl ve škole v totálních sračkách, co se nedaly zvládnout."
"Jo mám."
"A jak to dopadlo."
"..."
"No vidíš."

Ale únava bojuje. Podlehnout sladkému nicnedělání ....

Moudro

Měl bych si stále opakovat : "Ne všechny snadné cesty vedou jednoduše k cíli".

Na apríla se mi nikoho nepovedlo nachytat, zítra píšeme dvě písemky a z Lidé a země mi napsali, abych svůj článek zjednodušil.

Pentacon je zdravý

Přišel jsem k Pazderovi s Pentaconem, co mi překrývá políčka.
Pan Pazdera pěti hmaty rozebral foťák, vložil během tří sekund testovací film. Pak udělal cvak cvak šup šup, každé políčko proškrtnul zkrz díry na objektiv a za chvíli vytáhnul převinutý testovací film. Rozvinul a hle ! Mezery mezi políčky jedno jako druhé.

Problém není ve foťáku, ale v rukách :)

Making me glorious

Víkend v alpách, půjčené lyže a tělo, které měsíc a půl tlelo a předstíralo učení.
Výlet na Dachstein. Počasí super.
V uších zněla Glorious od Andrease Johnsona a video z Extreme sports, jak lyžaři sjíždějí mezi skalami obrovskou horu. Pokus o malý začátek. Najetí a nabrání rychlosti před malou skálu Dachsteinu.
Odraz nevyšel, lyže naražená do kamene odskočila a mě nechala, ať si plachtím dál.
Pak už jen křupnutí, světlo před očima, bolest a dech, který nešlo popadnout. Ruce chytající mě za hlavu, koleno v zádech.
První nádech.
A místo Glorious nadávky na sebe sama....

Lama

Toto zkouškové se cítím jako lama.

1. zkuška z SPR-vypsaná na 8 hodin ráno, já si poznamenám, že na 9.
2. zkouška z PLS - prokládaná odbíháním na zkoušku z ZDS - nic. Nelze být jedním zadkem na dvou místech.
3. zkouška z MKM - vypsaná na 8 hodin, budík nastaven na 7, bohužel nevyslyšen, Lama vzbuzena v 9 hodin....

Pravou, Štěpánku, pravou

Ze Štěpánka je Venda a z Vendy je developer.
Nu, snad škola nepůjde ještě víc do háje, než je...

Když se sere, tak se sere

Nefungující expozimetr.
Špatně natahující Psix.
Nefunkční zrcátko spadlého Canonu.
Poblikávající displej mobilu.
Prasklé boty.
Vyčerpaný kontokorent do úplné mrtě.
Mou vinou nefunkční gentoo...

A k tomu málo práce na leden...alespoň bude čas na učení ;)

Pes:Gentoo už valí. Tak vzhůru kódit.

Vánoční veselí

Kolotoč návštěv a hodování končí a přichází čas přemýšlení, jestli je dobré udělat něco do školy, nebo TO ještě počká.
Naplánované je předsilvestrovské stanování na Hostýnských vrších, tak uvidím, co z toho vyjde.

Za vůně Assamu z panenského nálevu nového keramického přírustku s tak chtěným okem Ra jakožto podpisem se odebírám do světa statistiky....snad mi síla vydrží.

Znamení ?

Úvod do problematiky :
Canon jednoho času dělal super levné objektivy 50/1,8, které nebyly zase tak špatné na to, kolik stály.
Jednou řekli manažeři Canonu:"mohli jste mít kovové bajonety, lepší ostřící kroužek, lepší práci v protisvětle. Ale my řekli NE! Budete mít plastové hračky, ještě levnější než doposud, které budou vlastně naprd."
A začali vyrábět plastové hračky, kterým odvážlivci říkají objektivy.
Od těch dob se majitelé 50tek dělí na ty, co mají peníze a pořídili si 50/1,4 USM, na šťastlivce, co mají 50/1,8 MKI a chudáky, kteří musí mít 50/1,8MKII.
Samo sebou, když se objeví inzerát na 50/1,8MKI, jen se po něm zakouří a je dražší, než jeho novější, lehčí, levnější a prostě super bráška.

V listopadu jsem našel inzerát na MKI. Napsal jsem majiteli, ozval se a za týden, že mi napíše. po 14 dnech jsem mu psal, že mám stále ještě zájem (a kde to vázne). Odepsal, že na mě zapomněl a objektiv prodal někomu jinému.
Před čtyřmi dny další inzerát. Ještě levnější. Domluvili jsme se na pondělí. V pondělí nic. Ticho. Psal jsem mu, jestli nezapomněl. Nezapomněl, jen ho prodal kamarádovi.

Znamení nebo smůla ?

Klasika všedních dní

Trávená v práci, ve škole, za kompem doma.

První velká fotka(40x30cm) je povedená. Chci, aby byla super. Čili si s ní ještš budu hrát, přeci jen na výstavku nemůžu dát nějaký šunt ;)

Jídlo dovezené mistriní provianťačkou z domova dochází, výplata přichází. Inu nový měsíc je tu.

A nová verze bloggeru rozjeta.

Jožo sa vrátil

Jožo sa vrátil z dalekej krajiny a všici sme ho radi privítali a boli sme radi, že je zpeť.

A ja som vděčný za zelený čaj, z ktorého v týždni chcem urobit nězapomenuťelný zážitok.

Snáď mňa Jožo skor nezabije za moj pokus o slovenštinu (teraz tu melo byť dvakrat o so strieškou....)

Víkend

...a vinobraní

...

Pokoj 423 zasáhla neznámá choroba teče nám z nosu, Mellthy má i něco v krku. Svačina to není.
V sobotu dopoledne jsem byl na rande s Bobem. Jako pan Klamperna seděl jsem poprvé v Kavárně Lucerna a popíjel kapučíno s karamelem. Byla mi vysvětlena funkce měření s Pentaconem.
Uvědomil jsem si, že zanedbávám komoru a že v nejbližší době do ní musím jít. Rozloučili jsme se vzájemným focením ;)
Pokoj 423 a jeden čuník šli odpoledne na brusle. Na cestě zpět jsme šli okolo cirkusu, kde se nám poskytnul smutný pohled na pohublé krávy, vypelichané pštrosy, kulhající slony podávající si choboty. Asi bych do cirkusu nešel. Nelíbí se mi to.
Řešil jsem pak pracovní problém a zabil tím vlastně půlku víkendu, pak psal deník z Turecka a nakonec si splnil, co jsem si řekl - zašel do komory.

Ještě ráno, když mi bylo divně, dal jsem si snídani do postele a přečetl si povídku o pianistovi, který hrál v nákupním centru. Lidé okolo jen nakupovali nebo jedli v restauracích, nikdo ho neposlouchal. byl tam vlastně úplně zbytečný, ale dělal to, co ho bavilo. A co miloval.

Další semestr

Jako na začátku každého semestru jsou všude fronty.
Na studijním jsem stál 40 minut pro jedno razítko, kde slečna z prvního ročníku byla rozrušená tím, že jí odpadlo cvičení od 7:30, a tři dny se připravoval na stání fronty pro lítačku. Fronta na ni dosahovala neuvěřitelné délky (na Dejvické až k proskleným dveřím, u kterých je bankovat. Kdo nezná Dejvickou - tak hodně daleko)
Naštěstí jsem dnes ráno jel na cviko na Karlák a vystál si krátkou 15 minutovou frontu a na Karláku zjistil, že cviko není.
Frontu na body do mensy nemám odvahu. Všude se to hemží prváky, kterým ještě mensovní jídlo chutná a taky...dělám si jídlo sám ;)
Jinak čas letí. Devátý semestr přede mnou. Pepa taky letí. Na Jakartu, alespoň doufám. A můj bývalý spolubydlící taky letí. Ale snad se mu povede uargumentovat děkana a zůstane.