O něco chytřejší

Co je to prokrastinace, jsem opravdu netušil.
Díky Meltíkovi, co nepíše blog, jsem o něco chytřejší.
Prokrastinace je výrazná a chronická tendence odkládat plnění povinností a úkolů (zejména těch nepříjemných) na pozdější dobu. Jde o rizikový fenomén pro duševní zdraví.

Aneb má diagnóza.

...

Podobné dětství, podobná dospělost ?

...

Into the wild. Pohled do zrcadla ?
Nechápal tento svět, nechtěl jej pochopit, nebo pochopil a odmítnul ? A nebo jen utíkal ?
Chtěl pochopit a nevěděl jak ?

Jsem zmatený.

Všichni utíkáme ? Před naší budoucností, jizvami z minulosti ?
Bojujeme, abychom dokázali, že si zasloužíme přízeň ? Jsme potom pokrytci ? Pokud bojujeme pro sebe, jsme sobci ? Pokud nebojujeme, jsme zbabělci ?
Pokud žijeme pro ostatní, co potom my ? Pokud žijeme pro sebe, co potom oni ?

Již se zakousnul do svého ocasu, ale podle mě musel napřed vzejít z popela. Stále se opakující začátek a konec.

Oáza

Říká se tomu zemřít žízní, když už je oáza na dohled. Pocit, že poslední zatáčka před závěrečnou rovinkou vyčerpala člověka natolik, že pokračovat už nemá cenu i za oběť pachuti na patře úst z toho, že tolik energie, štěstí a odhodlání šlo vniveč.
Čeká mě poslední rok. Ale síly jsou už kdovíkde.

V pátek rozhodnu, jestli jet studovat na semestr do Španělska, to rozhodne, jestli zůstat na koleji, to rozhodne o práci....Krásný řetězec, jen shodit první kostku domina.

Automechanici

Otázky a zjištění

Je dobré jít za svými sny a tužbami hlava nehlava ?
Dostal jsem klíč a bylo mi řečeno, "jdi kam se ti jen zlíbí". Stalo se to, na co jsem dlouho čekal a co jsem si přál.
Nakonec jsem se ale rozhodl, že půjdu jinam s někým jiným. Neudělal jsem špatně, nezahodil jsem příležitost ? Dostane se mě ještě někdy nějaké, když jsem této nevyužil ?
Vše je myslím o rozhodnutí se. A to jsem udělal.

Navíc jsem zjistil, že nedokáži prosit o něco, co mi nepatří. Vadí mi to. Asi ješitnost. Kdoví.

Brat

Plášť

Jedu metrem, čtu, nevnímám písmena.
Prodej plášť, kup si meč.

Co přesně se snaží říct ?

...

"Ranní vstávání mi nedělá dobře. Budu ještě chvíli přemýšlet..."
Šedými tunely metra proudí davy lidí, vzduchem se line zvuk kytary a slova písně. Nikdo ho neposlouhá. Spěchají někam. I já.
Na náměstí kakakarlově linou se podchodem zvuky houslí. Jsem tam jen já a on. Venku na lavičce sedí smutná punkerka. Zemřel jí potkan, musela se opít, zkouší ho probudit. Vedle sedící punkáč jí podává lahev vína. Druhý spí. Nikdo ho nebudí.
Jde okolo Miha. Neviděl jsem ho pět let..krom metra, kde mě nepoznal. Daleko jsou doby, kdy jsme na klifech ve skotsku kouřili hašiš a přes den sbírali jahody. Čeká dítě. Až se narodí, půjdeme to snad zapít.
Než se střídající se bílé a šedé plošky spojí v jednu šedivou čáru, mizím ve tmě.

A to už je čtvrtek.

Bob