Šedými tunely metra proudí davy lidí, vzduchem se line zvuk kytary a slova písně. Nikdo ho neposlouhá. Spěchají někam. I já.
Na náměstí kakakarlově linou se podchodem zvuky houslí. Jsem tam jen já a on. Venku na lavičce sedí smutná punkerka. Zemřel jí potkan, musela se opít, zkouší ho probudit. Vedle sedící punkáč jí podává lahev vína. Druhý spí. Nikdo ho nebudí.
Jde okolo Miha. Neviděl jsem ho pět let..krom metra, kde mě nepoznal. Daleko jsou doby, kdy jsme na klifech ve skotsku kouřili hašiš a přes den sbírali jahody. Čeká dítě. Až se narodí, půjdeme to snad zapít.
Než se střídající se bílé a šedé plošky spojí v jednu šedivou čáru, mizím ve tmě.
A to už je čtvrtek.
Bob
Žádné komentáře:
Okomentovat