A je to "doma"

Inu vybrat si zemi na Erasma, která žije fotbalem, v době mistrovství Evropy a navíc zemi, která toto mistrovství vyhraje...jde to :)
Byl jsem pozvaný známými z La Rábidy, se kterými jsem byl včera v Puntě, na fotbal.
Vše bylo, jak mělo být. Zatímco zápas začínal, kluci si malovali duocolóru na obličeje a holky v kuchyni připravovaly jídlo. Bylo na nich vidět, že jsou na podobné akce zvyklé - a to z jednoho krásného pohybu - před obrazovkou vždy ladně zrychlily, aby nezavazely a nikdy se před nikým nezastavily, aby bylo vidět :) Prostě pohoda. Ještě studenou sangríi do sklenice a nemám si na co stěžovat.
A když ve třiatřicáté došolíchal Torres první, jediný a vlastně vítězný gól, celý Pyrenejský poloostrov se otřásl.
Nu a po vítězství se šlo na kruháč na Avenida de Andalucia, kde se obrovská fontána proměnila v akci miss mokré tričko.
Pak loučení se s těmi, které jsem viděl málo a přitom jsme k sobě měli určitým způsobem blízko.
A spát. Poslední čtyři noci.

Fin de semana

Último fin de semana y primer fin de semana en verano.
Soy invitado de mis amigos de La Rábida y de los partidos de futbol de los domingos a una fiesta a Punta Umbría. Amigos mejores como estudientes extranjero.
Punta Umbría, en las doce por la noche, es 28 grados. Hay mucho gente, mucho coches, música, ron, porros y tías muy buenas. Tetas grandes, culos amables, piernas con faldas muy cortas.
Bebo solo Coca no quiero ron.
En las dos vamos en un bar donde está la discoteca. Porqué no. Mucho putitas. Bailadoras en el aire. Una mulata con culo y piernas tan buenas, que no ha visto mismo nunca antes. Otra rubia, tatuada, bueno barriga con el adorno en su ombligo.
Pero soy hombre muy honrado, que me gusta lo mejor, las mujere no me faltan :D
Bailamos hasta las cinco, en las seis me encuentro en mi cama.
Buena fiesta.

7 dní a 7 nocí

Ano, ke konci pobytu zbývá právě krásných 7-7. Kdo zná stejnojmennou hru, tak ví, co je úkolem pro dokončení.
Já si dal úkol mnohem lehčí. A to :

• opálit si zadek
• doběhnout skoro do Punty Umría
• dojíst zásoby jídla
• objednat na příští týden auto :)

Už jen sedm nocí v posteli, která se rozpadá :) Uteklo to :) Ale nevím, jestli bych si dal nášup...

Poslední ESP zkouška

Přišla poslední zkouška. K údivu spolubydlících jsem se trochu pěkněji oblékl a po poledni vyrazil. Hodil bych sem fotku, ale to bych byl zas označen za narcise...a nikdo nemusí znát pravdu, že ano :)
Na zkoušku bylo 2,5 hodiny, u prvních příkladů jsem si říkal, že tolik času musí stačit všem. Ovšem nechval dne před večerem.
V průběhu to asi třetina lidí vzdala. A protože já z boje neutíkám, zůstal jsem. Přisly totiž příklady z druhé strany listu a ty byly opravdu děs běs. Že jsem naposledy snídal se začalo projevovat.
Odevzdával jsem jako poslední, zpocený a s vědomím, že to nebude tak úplně ono. Ale z 90% bodů ze semestru by se dalo něco vykouzlit.
Nu a teď už jen čekat na výsledky a mít "konečně" prázdniny :)

.

Para toda la vida

Není nad španělský popík, což ? :)

A tak pořád dokola

Poslední dny mně připomínají dialog z Červeného trpaslíka:
"A co děláte, když se chcete milovat?"
"No ... jdeme si zaběhat ... na videu sledujem zahradnické pořady."

Bohužel nemáme video :)

Díky radám bratra už konečně nepociťuji nutkání vypráznit žaludek po prvních dvou kilometrech běhu.
Na konci července náš čeká triatlon. Sice kraťunký, ale lepší než nic.
A na tento víkend jsem si naplánoval pokusný běh na 28km. Pokud počasí vydrží a teplota ráno nebude přes 30˚C.

Tož tak.
Pořád dokola :)

Víkend

Tak konečně přišel víkend, kdy je nicnedělání omluvitelné.
Dokopal jsem se k dopsání deníku z Maroka, zkoušel jsem si javascriptové srandy s efekty na obrázcích,všemožně se radoval ze zpráv z různých koutů, jak kdo kdy dojel z Erasmu a uvědomil si, že toto je jeden z posledních tří víkendů tu.
No a protože dnes teplota klesla na příjemných 32˚C, zajel jsem si ve čtyři hodiny k moři a tam přemýšlel, až se hory otřásaly.
A cenu za melodii tohoto víkendu získává :

Jiný kraj, jiný mrav (vol. 3 - última sesión)

Ano, je tomu již čtyři měsíce, co jsem opustil rodnou hroudu a tak nám trochu asi neladí, že se jedná o třetí sezení a přitom poslední. Inu minulý měsíc jsem byl přeci v Paříži a kdo by chtěl psát dlouhosáhlé výkřiky do tmy, když může objevovat madmasoille Paris.
Čili tak. Už se chystá Final resume, které tedy i Mellthy slibuje, ale ten si užívá života a nezavírá se do blogu, takže si ještě nejaký ten měsíc počkáme.
Závěrečná zpráva bude zřejmě čtyřstránkové lyricko-epické pojednání plné černého humoru propchané židovskými anekdotami z oblasti marockého severu s trochou mystiky severských bájí a divokrásou bájí antických. Ne, neberu drogy. Jen poslední dobou spávám 9 až 10 hodin. To díky kouzelnému polštářku.
Ale nyní už na vol. 3. A protože přišlo zkouškové, jen pár poznatků o škole, uzavřít to a jet k moři, protože na nebi ani mráček...kecám dnes je na plánu AJAX už musím ty e-brosácké stránky dokopat alespoň na verzi 1 :)

Zkouškové u nás
Pokoj 3x4 metry, tři lidé, tři kompy, 30˚C, vítr 0 m/s.
Ráno jdu do práce. Po práci legraci.
Děláme,že se učíme, snahu prokládáme gamesami a nanukem v parku u Pětníka.
Tak to pokračuje až do zkoušky. Noc před zkouškou se nespí.

Zkouškové tu
Pokoj 1,5X3 metry, nikdo, notebook, 31˚C, voňavý vítr 5-10 m/s.
Nedělám, že se učím, protože mě zbývá jedna zkouška a to na konci měsíce, ležím tedy u vody (Atlantiku), dojídám nanuka, spokojeně usínám. Přijeli turisti. Nové maso. To se pozná - mají klasickou barvičku prasátka...takovou...do růžova :)
Tak to pokračuje den co den, večer si jít zaběhat a do noci zkoušet programovat. Vstávám k poledni. Občas zajdu do knihovny, kde se pilní studentíci připravují na zkoušku, já si půjčuji CD s místní folklórní hudbou a spokojeně si ji...půjčuji ;)

A jinak nic nového, dalo by se říct, že jsem tu zabydlen. Zdravím se s prodavačkou z pekařství, chlapíkem z fotolabu a celkově...ještě naplánovat pár míst co vidět a budu úplně ukojen.

La vida e bella

Snad se to tak píše. Neboli život je krásný (jinak tento film doporučuji:).
A proč taky ne, když vzduch rozráží vlašťovky, co si hrají na honěnou mezi domy, vrabčáci prospěvují ve větvých pomerančovníků a vítr je teplý a voňavý.
Přeci jen, ikdyž všechny tyto smysly na mě působí tak, že pociťuji všechnu tu krásu, je tu smutno.
A tak, odrthávám kalendář, a odpočítávám posledních 35 dnů.

Opět jsem zabrousil do hledání bytu v Praze a přišel jsem k poznatkům jako :

• je to pekelně drahé
• není to tam, kde bych chtěl aby to bylo
• nemá to to, co bych chtěl aby to mělo

Ovšem tajní favorité se už našli. Problém číslo jedna je datum mého příjezdu - do té doby můžou být už fuč. Problém číslo dva ... ten si nechám pro sebe ;)

Konec semestru

Aneb fin de cuatrimestre.
Okolo stolu se válí flašky od coly, na stole hrnky od kafe a obaly od sušenek. Na balkóně smutně visí běžecké oblečky, nevyužité.
Dvacetičtyřhodinovka programování v C++ sice nedopadla nejlíp, ale zkoušku změny kódu (examen de modificación) jsem zvládnul.
Pak přišlo úterý a písemka z C++, kde se měly vyřešit dva příklady ze tří. Odevzdal jsem tři - profesor se divil, žáci si mysleli "debil" ;)
Pak středa, kdy jsem dostal výsledky ze závěrečné práce Softwarového inženýrství. Nic moc. Moje špangliš nebyla srozuměna a tak pouze za pět.
Pak čtvrtek, kdy jsem šel na normální hodinu s tím, že si budeme zkoušet příklad jako na zkoušku. Ovšem byla z toho zkouška. Ale to jsem se dověděl až po odevzdání zatraceně těžkého výkresu v AutoCADu.
Po této zkoušce nestíháme autobus o půl deváté, autobus v devět nejede, čili ze školy jedeme až o půl desáté večer. V deset do sebe láduju jogurt a vodu, protože mě bolí hlava jako čert. Mám na pátek dodělat prezentaci a jít na ukončovací Erasmus párty od půlnoci. Párty se ale nekoná. Lehám si, abych si odpočinul a probouzím se až o půl třetí, sundávám čočky, dospávám do půl osmé a jedu na prezentaci. Po šňůře 3 až 4 hodin v posteli je sedm jako dar z nebes.
Má snaha před španělským publikem (místo pěti nakonec patnáct minut, čili splňuji limit) je oceněna bouřlivým potleskem a tak za den ode dne silnějšího sluníčka, vyrážím spokojen ze školy, na trh pro peněženku, večer do čajovny, dnes pro kilo zmrzliny a čtyři Coly a zítra se nehnu z postele a vůbec mi to nebude vadit.

Tož tak

Trocha angličtiny.....pokud jsem špatně odezřel ze rtů, tož se omlůvám.

I've read somewhere how important it is in the life not necessarily to be strong, but to feel strong. To measure yourself at least once to find yourself at least once in the most ancient human conditions...

O květnu

Ano ano. Měsíc lásky je nenávratně za námi, přichází červen, měsíc slunce a i tu na jihu odstoupily mraky a tak začíná být teplo.
Čeká mě poslední měsíc v tomto pokoji, v této posteli, v Huelvě.
A jestli tento měsíc uteče tak rychle jako ty čtyři předchozí, tak jsem zítra doma.

Jinak za květen uběhnuto přes 90 kilometrů, 4 zápasy ve fotbale, navštíveny dvě země a udělána (zatím neuznána) závěrečná práce do jednoho ze španělských předmětů.

O bydlení

Mám zlé tušení, že vládne diskriminace mužů při hledání podnájmu.
Chci taky terasu, chci taky klidnou lokalitu, chci taky dobrou cenu.
Ale "Jen pro ženu (studentku)" neukecám.

O počasí

Zpravodajský server hlásí Tento týden asi přijdou první tropické třicítky. První jsem si myslel, že do ČR přijedou opálené holky v nejlepších letech tančit tanec Hula Hula, ale po zhodnocení počasí u nás jako u nás a u mě jako tu musím smutně přiznat, že je to opravdu tak. Zpravodajci mají občas zvláštní smysl pro tvoření hlaviček článků. Např. : Ledy se hnuly. Summit EU-Rusko na Sibiři nezamrzne, přijde myslím každému čechu tento týden vhod, když se alespoň myšlenkou na summit bude moci zchladit.
Inu vítr od Atlantiku krásně fouká a přináší občasný déšť. Srdce španěláka teskne po teple a věčně slyším: Año muy raro. Ano año, nebo jak jsem to měl celou střední na talíři - Ano, Jano. Año muy raro.

css

Komu přijou Hany sexy ? (zdroj Reflex)

3+1

Tak, je to tu.
Jsem mimo již 3 měsíce a jeden týden.
Toto letí, což ?


Od minula žádné změny...alespoň v pobytu tu. Jen přestěhování cimry, zabavení CRT monitoru Kikovi a vybavení stěny plechovou Chat Noir.

Lugar de trabajo

le Big Mac

Intergalaktické setkání třetího druhu na neutrálně vybraném území může začít. Peewee z Německa, Mellthy z Norska, já ze Španělska, studenti Erasmu, co se pilně a stále učí a potřebují někdy vyvětrat hlavu.
Koupeny lístky do Madridu, sbaleny narychlo (jak jinak) věci a razím.
V Seville si přisedá tlustý španěl a roztahuje nohy jako levná holka, holka přede mnou si sklápí sedadlo a já se tak kroutím jak jen můžu, abych nečichal pot vedle mě a neotláčel si kolena. V telce pustili film Turbolence, což už z názvu nabádá ke Kossům a flamencu a spánku až do Madridu.
Madrid, větrno a můj účes stále drží. Půl šesté, svačím chiabatu, dopíjím Colu, a valím už dosti známou cestu na letiště. Příjemná slečna za pultem pochopí mou lámanou španělstinu a anglicky mi vysvětlí, na co se jí ptám. Inu, špatný terminál. Busem jinam, odbavit, čekat na let, nalodit se a doufat, že na chvíli usnu. Bohužel. Do Paříže letí i banda dětí do Euro Disneylandu, piští, kopou mi do sedadla, sranda. Tak se dívám z okýnka na mraky, co jsou po celou cestu.
Paříž, slunečno a můj účes stále drží. Mellthy psal, že mám jet vlakem (pekelně drahým) na metro a na smluvené zastávce dáme scuka. Vlak je dražší, než Mellthy psal. Mozek čecha zapracoval, našel jsem jakýsi bus a tím odjel. Bus byl jen za 1,5 Eur.
Asi po půl hodině jízdy, kdy na obzoru za kopci a lukami je stále ve stejné vzdálenosti vidět Petřínská rozhledna, píšu Mellthymu, že jako někam jedu, ale nevím kam. Přichází mi úsměvná SMS, že jedu vlastně do pr... a to na úplně jinou stranu za Paříž. Na konečné ale vlezu do vlaku a za 4,5Eur jedu do města. Čili jsem vlastně ušetřil.
Vystupuji z metra a otevírá se přede mnou svět netušený. Bulváry, kavárničky, hromada aut, kol, mopedů, směsice ras, jazyků, proudy lidí.
Hledám obelisk, pod kterým mě čeká Německo-norský pár. Jdeme do parku, jíme fuet a popíjíme Sangríi a hlavně dostávám super lososový salát. To abych neumřel hlady. Jdeme po Václaváku až k Prašné bráně a odtud je to už kousek k Petřínské rozhledně. Tam, v parčíku dopíjíme sangríi, kupujeme víno od marockého prodavače alkoholu a vychutnáváme čokoládu z portugalska za blikající show rozhledny. První noc spíme u Jeana-Piera, couchsurfera, zdravotního bratra, co má zrovna noční. Rozděláváme spaní, já si dávám kebab s hranolkama a colou a spokojeně usínám.
Ráno nás Jean budí voňavou snídaní, velmi dobrým kafem a úsměvem na rtech. Nabízí nám prohlídku Montmartru. Kdo by odolal, což ?
Následuje přesun na další místo spaní. K erasmákům, čili stvořením stejným jako my ;) Když jsem uviděl ten byt, podlomily se mi kolena, utřel jsem slzu štěstí a okamžitě začal všechno fotit. Pravda...celý pobyt jsem byl unešený z maličkostí...ale ten byt.... Jak bych to popsal.
Paříž má svůj styl. Něco jako citrónově žlutý toaletní papír. Je to určitá dávka něčeho, co mi třeba v Huelvě chybí a co v Praze asi není. Nebo možná je, jen jsem si na všechno už zvyknul. Jsou to maličkosti, které ve výsledku dávají dokonalý celek. Například balkónek s krásným zábradlím a kvetináči plné rostlin naproti našemu (tam kde jsme spali) balkónku se super zábradlím a mezi ulice, kde na rohu je tichá kavárnička, kde si sličná slečna čte noviny a vychutnává ranní kávu. To vše za zpěvu ptáků z blízkého parku v Montmartru. Dá se to z toho pochopit, co mám na mysli ? :)
Ale tak dobrá, vybalíme se, oblečeme se a jdeme skrz krásné uličky se zastávkou v restauraci do Notre Dam, kde je zrovna mše a ženský zpěv a vůně kadidla se nesou prostorem.
Pokračujeme do Louveru (nenašli jsme vhodný český ekvivalent), začíná pršet, tak sedíme v podloubí, posloucháme pouliční hráče na příčné flétny, dáváme si opět portugalskou čokoládu. Před Louverem si koupu nohy v bazénku a po té zjišťujeme, že prohlídka všech věcí uvnitř je minimálně na den. Tak jdeme raději opět k rozhledně a doufáme, že se podíváme nahoru. Ovšem pěšky se dá jít jen do šesti hodin, což už težko stíháme. A platit a hlavně stát frontu na výtah nechceme. Dojídáme tedy čokoládu, užíváme si prodavačů svítících rozhleden a jdeme pomalu deštěm do bytu. Na večeři opět boží kebab s hranolkama.
Další den onen slíbený Montmartr, zeleninářství pana Collignona z Amelie, sezení v trávě a pohled na krásnou Paříž. Inu. Pohoda.
Večer pak posezení v baru Le Sully, hraní aktivit, pití piva a rumu a následný přesun "domů".
Na snídani dalšího rána boží sýry a víno co jsem koupil v uličkách, čerstvá bageta, oblíct a valíme. Mellthy a Píví na jedno letiště. Loučení (rychlé, jak jinak) v metru. Já valím za Jimmym na hřbitov, projít si Belleville, který mi připomíná orient. Samý muslim či indie obchod, trh na ulici, plno lidí. A pak drahým vlakem na CDG. Letěli jsme pomšrně dlouho, kvůli větru. Házel s náma, jako s hračkou. Z Madridu do Huelvy, kde jsem byl o půl sešté ráno.....
Nezapomněl jsem na nic ?
Určitě jo.

This is the end
My only friend, the end

le Big Mac - prelude

Myšlenky se už začínají z Paříže formovat...jen není čas.
Zatím jen ukázka z filmu, který mě dostal a odehrával se tam, kde jsme bydleli.

Voulez vous coucher avec moi ce soir

Paříž.
Město umělců, lásky a kdovíčeho.
Nevěřil jsem, že by mě mohlo město nadchnout. Raději "utéct" do hor.
Ale Paříž.....
Nechte mě vstřebat. Toto město je....s kouzlem ;)