Lidé na cestě životem

Člověk normálně potkává denně plno lidí. Poslední dobou mívám "štěstí" že se setkávám s lidmi, jako vystřižené s Coelhova Poutníka. Abych to uvedl na pravou míru - připadne mi, jako bych šel svou cestu a někdo mi na ni přikládal figurky, které mi mají poradit, či na něco upozornit, popřípadě zmást. To vše v podobě lidí, kteří se se mnou bez nějakých okolků začnou bavit.
Ať už to byl Sabri ve vlaku, nebo dnes u Škody.
Ke Škodovi nesmím chodit :) Jednak se tam pořád dívám na objektivy a čučím po knížkách s fotkama a taky se tam dají utratit nehorázné peníze za fotomateriál.
Už odcházím, když v tom si periferně všimnu fotky, která mě zaujala...otočím se, vrátím se a dívám se na ten super obrázek, kde malá holčička olizuje vytrínu a krásně se v něm zrcadlí.. Vše nádherně zrnité, s krásnou tonalitou, velmi dobře rozvržený prostor.
Stojí tam chlápek co se na ty fotky dívá taky a z ničeho nic se otočí a říká. "Procítěné. Tyto jsou sice slabší, tamty s Beslamu jsou mnohem silnější, ale něco to má do sebe". Začíná mi povídat o fotkách o "cítění", citu a umu to všechno dát do obrázku. Říká tomu "poetický cit". Přecházíme k fotkám z beslamské školy a musím říct, že jako jo. Rozbitý obraz Puškina spadnutý u roztřílené zdi je velmi působivá fotka. Ano - mohla by být odkudkoliv, kde je rozbitá zeď a nějaký obraz. Víme ale, co se v Beslamu stalo a tak díky tomu dostává fotka tu hrůznou atmosféru lidské zloby nenávisti a bezcitnosti.
Lidé, které mi život nadělí jsou převážně ti, co hrozně moc mluví. Sic zajímavě. Pán nebyl vyjímka. A protože jsem musel do práce, po půlhodině vyprávění o působení fotky a ztvárnění myšlenky, jsem musel utéct (škoda, bylo to zajímavé).

Před obědem jsem psal do školy odhledně bakalářské práce. Téma "Generátor pseudonáhodného signálu" jsem raději zavrhl a napsal si o "Použití OS Linux pro měřicí aplikace". Tak snad to vyjde. V zadání je i porovnání Linuxu s PharLab systémem, což jsem nevěděl, co je. Janča mi vysvětlila, že Phar Lap byl nejrychlejší rovinový kůňna australském povrchu, který je vycpaný v nějakém a muzeu....takže jsem usoudil, že když přijedu na obhajobu na vycpaném koni a zahraji neco na Didjeridoo, tak to musím mít v kapse :)

A na oběd jsem se nechal zlákat Pepou...no a až si někdy budu chtít opět vyzkoušet dvacetiminutové čekání v řadě a následné pojídání fazolí, protože nic jiného nebylo, tak půjdu do mensy znovu :)

Na hodině španělštiny jsme si poustěli koledy ze španělska...jak jinak...musim říct, že oproti našim pomalým a táhlým byly ty španělské opravdu nářez :) Kytara, bubínky a zpěv...velmi rychlý ;)