Slunečno, 26 stupňů, bezmračno. Předpověď vyšla a tak po úklidu cimry, vytření bytu a zjištění, že nám vytíká záchod, přišel oběd a pak busem na pláž. Vůně borovic vystřídal vánek přínášející vůni moře. Písek, sluníčko, koně koupající se ve vlnách a řítící se po mokrém písku, cákající kapky mořské vody a napnuté svaly. Draci, mráčky, spánek a španělština. V sedm busem zpět. V odraze skla vzpomínám, když jsem si uvědomil, proč v zrcadle nevidím když mrknu....je to už přes dvacet let ;) Snad. Oblíbil jsem si opět svět za černými skly slunečních brýlí. Hradba, kterou se těžko proniká. Ještě někoho baví tohle asociativní psaní ? :) Co na to psychologická studie ? A co Jan Tleskač ? Existoval ?
Rozhodování v Ouarzazat bylo ovlivněno Myšáčkem a jeho podrobným hledáním dun v okolí Zagory. Nebuď Zagorka a jeď do Zagory vyplynulo nakonec a já jel. Jede tam taxík a bus. Bus stojí 45 DH a taxi 50 DH. Tak zněly informace jednoho z místních radilů. Inu, to pojedu taxíkem. Ovšem ouha, taxi po mě chce 100 DH. Jdu tedy na bus, ale ten už je plný a dnes víc nic nepojede. Tak s težkým srdcem směňuji dalších 15 Euro. Kupuji kanystr vody a chleba...co víc chtít na poušti. Čekáme na dalšího do pětice na taxi a vyrážíme. Řidič se snaží, co může. Ale zapadají slunce nezadrží. 160 km zvládáme za víc než tři hodiny a do Zagory přijíždíme přesně po západu slunce. Na obzoru jde vidět, jak se zvedajícím se větrem prichází písek. Jdu městem směrem na jih a pak se stáčím na jihozápad. V tu dobu jsou ulice plné prachu a viditelnost klesá. A dýchatelnost je horší a horší. Za město vycházím až za tmy. Cestu mi osvětluje měsíc. Scházím z cesty, jdu kamením za ticha noci. Přestalo foukat. Kamení pod nohama mizí a půda měkne. Jsem v písku. Přede mnou nic, na obzoru hory, nade mnou měsíc skoro v úplňku. Nejsem sice tam, kde jsem...to počká. Poušť zůstává pořád stejná. To jen duny se mění s větrem. Usínám bez jídla jen s vodou. Stanování v písku má určité obtíže. Stačí, aby zafoukal vítr a písek je hned ve stanu. Spím tedy se šátkem přes hlavu, abych mohl dýchat. Noc je chvílemi větrná. Na druhý den se stáčím na sever. V Ouarzazat potkávám Amíka a Němce, jak spolu hrají fresbee (prostě házejí létajícím talířem). Jsem pozvám na hru, na čokoládu, co Amík koupil, ležíme pod palmou u oázy, díváme se na mraky a čekáme na bus. Z Ouarzazat do Tangeru za 13 hodin. Na cestě do Marakeše prší a je mlha. Serpentiny nejdou vidět. Jen mlhové tyče ... občas ... raději spím a dělám, že nic nevidím. Chlápek naproti opět zvrací. Napadá mě, že to možná nebude cestou.... Před Tangerem nás staví policie a bere nám řidiče. Kontrola zjistila, že jen bez přestávky celou cestu ... nemalý obnos do kapsy strážníka napravil situaci. Ještě před celým autobusem pokárá řidiče a dává nám zelenou. V Tangeru přicházím do přístavu 15 minut před odplutím. Odmítám taxík i hašiš. Drahé. Moc. Inu Tanger. V Tarifě dvě hodiny do odjezdu do Sevilly. Potkávám Mexikánce a Mexikánky erasmáky. Dávají mi na ochutnání lízátko z Mexika....Mám pocit, že mi huba upadne. Je to mangové lízátko obalené v chilli. U nich to prý jedí malé děti. V Seville je díky Velkému Pátku hlava na hlavě a kolabs v dopravě. S energetickým dědulou, co nadává na Semana Santa jedu taxikem na nádraží a za 30 minut valím do Huelvy. Tam kvůli Velkému Pátku hlava na hlavě. Plno zavřených ulic, plno slavnostně oblečených lidí a mezi nima smraďoch s krosnou, vidící na jedno oko.....vypadla mi čočka v Tarifě. Pak vana, jídlo....a spánek :) Po dlouhé době hranolky a cola...no jak toto dopadne....
Noc jsem prosedel a prospal na busovem nadrazi. Dokonce jsem nasel tu drzost a odvahu pozadat spolusedici Marocany o pohlidani veci, kdyz jsem potreboval. Ve tri rano snidane v kiosku jako s Muhamadem, pak zjisteni, ze bus do Er-Rachidia je plny a pojedu jen do Quarzazatu. Cesta byla dobra. Sedl jsem si k chlapikovi, ktery si odsedl. Tyto skatule hejbejte se nabudou na vyznamu o par radku nize. Pristlo stoupani pres Atlas a chlapik si bezel pro igelitove sacky k ridici. To se tu davaji svacinky ? Ne, to prichazeji serpentiny. Mel jsem jedine skromne a sobecke prani - jen at nezacne zvracet. Bohuzel. Chlapik se nadavoval a mne pri pohledu na ten sraz pode mnou taky nebylo dvakrat nejlip. Zacal omdlevat a maval pytlikem sem a tam. Ridic pustil klimatizaci. Dalsi lidi si utikaji pro pytliky. To je tu takova sranda kazdou jizdu ? :) Mam jedine prani. Aby si kazdy drzel poradne svuj pytlik. Jinak to bude v pytli. Po preklenuti Atlasu prichazi kamenita poust. Jen nic. Na obzoru za nama se tyci zasnezene vrcholky a pred nami jen plan, kameny a pisek. Chlapik se davi az do Quarzazatu. Tam zjistuju, ze bus do Er-Rachidia mi ujel, ze bus do Tangeru stoji 270 dirhamu a ze ja mam uz jen 290. Cili klasika dilema. Smenit a jet do pouste a nebo se spokojit s tim, co bylo.....a ze toho bylo :) Uvidim....kazdopadne do nedele jsem v Huelve....snad. Dnes tedy spani bud v Zagore, ale spis nekde za mestem u reky. Zitra prochazka pousti okolo a vecerni nasednuti na bus na sever.
Dravec vznasejici se nad krajinou, ceka na svou chvilku, vyuziva prudu vzduchu. Krouzi dokola, nic jej to nestoji, ale nemuze to delat vecne. Pak nahle pritahne kridla a stremhlav leti ke svemu cili.
Inu dobre. Z Tangeru do Marakese. Byl jsem tu ve tri v noci. Silena noc v buse, kde prehravali porad dokola zaznam z koncertu nejspis mistniho Gotaka. Koncert mel jeden maly nedostatek. A to absolutni absenci zenskeho pohlavi...coz by nevadilo. Horsi bylo, ze chlapci se nejspis domluvili, kdo je pro tento vecer devce a podle toho se tak i chovali...ti ostatni tancili okolo....jeste ze jsem sedel vedle jakesik babicky a ne naddrzeneho hrebce jako pred dvema lety.... Nic do Asni nejelo, az v sest. Inu travil jsem cas v butiku, popijel koktejl z jablek, prisednul si Muhamad, rekl mi, co kde, kdy, jak a za kolik. Nechal jsem si koupit caj a matu, abych si v horach uvaril Tuareg...nebo Touareg ? V sest taxikem za mesto, kde me vzali do Dolmuse a jelo se do Asni. Usinal jsem....nespal jsem moooc dlouho. Ale usnout me nenechali ;) Kdyz se do tranzitu narve tolik lidi, kolik se narvalo, navic po zkusenostech z turecka kazdeho hned podezrivam ze osahava...asi se toho jen tak nezbavim. V Asni kontakt s marokancem, co umi cesky (?) co me pozval na caj (ano, Piviku, pozval me :) a chtel prodat cetky od brachy, co je koupil od Berberu z hor. Darky tak i tak nejake chci, tak jsem sel do toho. Srazil jsem to na polovinu ceny. Bracha narikal, ze se mnou neni zadny kseft. To proto, chlapce, ze nejsem Nemec (nebo nemec?) Rekl jsem si, pujdu za vesnici a prospim se....slapal jsem az do peti odpoledne. Pak jsem skocil do potoka, vypral veci, nekomu lehnul do pole a usnul. Rano Touareg a sup nahoru. Po nejake dobe me zastavuje nakladak, bere me na korbu a tahne me kosti az do sedlam ktere nevim jak se jmenuje...najdu. Odtud jde videt Toubkal. Laickym okem vidim masu snehu a kameni a nevidim cestu. Schazim cestou na Imlil ale cim jsem bliz, tim je jasnejsi, ze na horu nepolezu. Mozna jsem blazen....ale Toubkal az nekdy jindy. Poznatek cislo 1 : na skale se stan spatne stavi. Alespon nefoukal vitr. Rano prochazim opet sedlem, jehoz jmeno neznam a mam namireno do jineho.....taky jmeno neznam, jen vim, ze je vysoko pres 3200m ... myslim. Inu pres vesnicku, kde si kupuji caj a pres udoli, kde mi jesterky a hadi delaji spolecnost, prechazim prusmyk, kde je kosa jak svin. Po kolena snehu. Schazim a protoze jsem toho moc nepojedl a nenapil....uz toho moc nedavam. Schazim na prvni mozne misto a stavim stan. NEberu si ponauceni z poznatku cislo 1. V noci fouka vitr jak svin. Mam strach, ze mi sebere vnejsi plast. Zastavuji vse kameny a usinam s prosbou na rtech. Rano je pekne. Fouka, ale uz ne tak jak v noci. Balim saky paky a sestupuju. Ve vesnicce si davam caj a Marokanec mi dela omeletu s chlebem.....o....mana nebeska. Davam mu 30 dirhamu a vypada spokojene. Slez az do Setti Fathma. Nad horami se stanuji mraky, obcas zaprsi. Perfektne nacasovano. Ve Fathme hledaji nemci dalsiho do taxiku, tak jedu s nimi....a tak jsem opet v Marakesi. Den pred planem. Ovsem musim cekat do rana na bus do Ar-Rachidia...tedy pokud chci videt Saharu. Chci ? Abych se priznal, nejradej bych se okoupal a natahnul. Ale kdyz uz jsem tu...... Zasel jsem do mediny, koupil si v zaplivane ulicce cmoudici cosi...chutna to dobre...nasel net a budu cekat na bus....ale to uz jsem psal.
Vcera jsem dopoledne nechal nabrousit nuz a dokoupil posledni zbyvajici veci. Udelal si hranolky, splachnul je colou, rozloucil se a odjel. Povedlo se mi zapomenout spaci a nahradni tricko, tak nezavidim tomu, kdo vedle me bude sedet pri zpatecni ceste. Cesta do Tarify probehla jako po masle, klasicky jsem celou cestu prospal. Tedy skoro celou-prijezd a prvni uzreni more jsem si nemohl nechat ujit. V Tarife jsem koupil mydlo, co jsem taky zapomnel, pivo a zasel na plaz mimo mesto. Tam jsem se za pomoci piva a dohledu zariciho mesice s obrovskym halo rozhodoval, jestli spat na plazi, nebo na rozborenem cosi, k cemu se muselo lest pres plot a zed. Vyhrala to plaz, kde jsem se poprve intimne seznamil s piskem, ktery je za chvili opravdu uplne vsude. V noci dul poradny vitr a tak jsem po pulnoci behal v trenkach okolo stanu a privazoval plast k plotu, jehoz drevene kuly poslouzily jako masivni koliky. Rano voda a cokolada k snidani, nasazovani cocek a prvni pisek v ocich. Pak na trajekt do Tangeru. Podobnost cesty se Santiagem z Alchymisty je ciste nahodna. Na palube je plno Amiku, Marocanu, trocha Spanelu a ja. Vitr od noci neutihnul a tomu odpovidaji i vlny, ktere nas deli od Afriky. V Maroku klasika Asie :) Barvy, vune, zapachy, bordel. Zahqlene holky, drzici se kluci za ruce. Snidam skopovy kebab a doplnuju kalorie Colou. Kupuju listek do Marakese. 680km za 130 dirhamu, to jde. 1 euro = 13 dirhamu => 1 dirham = 2 koruny...zhruba. Mam do pul pate cas, jdu se tedy projit. Nachazim PC obchudek s internetem. Usedam pred blikajici moniturek a dlouho premyslim, jak cokoliv napsat - hledam pismenka. Zlata QWERTY, tu je AZERTY nebo ضصثقفغ podle toho co si prepnu ;) Clovek by neveril, ze prohozeni a,z a m nadela tolik problemu :) Navic zjistuji, ze je tu o hodinu min, cili casu fura. Nejaky kluk tu v obchode spravuje turecky zachod ... ja jen, ze jsem psal o tom zapachu... Dalsi misto tedy Marakesh, odtud na Toubkal. Pokud na nem nebude po kolena snehu. A pak nekam opet za piskem. Nekam tam, kde konci cesta na mape.
Maroko je blíž, než doposud. Příští týden španělsko slaví Semana Santa a tak je ve škole volno. Rozhodl jsem se tedy, že těch sedm dní projezdím v Maroku. Mělo to jeden háček. Všechno vybavení jsem si nechal doma. Problém ale vyřešil obchůdek s outdoorem a Ferrino Lightent2 za bezkonkurenční cenu ;) Do cesty mi kdoví kdo to byl nahrál marokánce, který studuje na Erasmu a ten mi popsal vše, co jsem potřeboval a chtěl vědět a i něco navíc. Dnes jsem koupil mapu, zajdu si naostřit nůž, koupím opalovací krém a vodu na čočky, protože brýle nemám a zítra se můžu zajímat o odjezd.Nejvíc mě štve, kolik stojí trajekt přes Gibraltar....ale co už.
Ano, zítra tomu bude už měsíc, co jsem opustil rodnou hroudu, všechny ty, co jsem rád vídal a se kterýma mi bylo dobře. Všechny ty požitky všedních dní, které tak zevšední, že až jejich nepřítomnost připomene jejich význam. A protože Mellthy před několika dny vypustil do světa pěkný srovnávací článek, který se mi moc líbil, řekl jsem si, že ho tak trochu napodobím. Osobní zkušenosti s ostatními španěly jsou omezeny jen na mé dva spolubydlící.
na chodníku je bezpečněji než na přechodu. Přechází se na červenou skoro pořád a auta na červenou projíždí zřídka...ale už se to párkrát stalo.
věci jsou trochu dražší než u nás, krom ryb myslím.
španěláci pořád něco slaví. Pořád je nějaké volno a pořád je fiesta. Většina obchodů má otevřeno dopoledne a večer.
do hospod a barů se chodí pořád. Jsou tam maminky s kočárky, malí, velcí, postižení.
pije se tu a to dost. Ovšem španěláci neumí pít... Ale o tom asi někdy jindy.
kouří se tu a to dost. A to je zatím pro mě jedno z velkých mínus. Kamkoliv člověk jde, ať už je to čajovna, kavárna, hospoda.....smrdí jak z putiky.
máslo je nesolené a mají tu i solené
odpad se netřídí. A pokud ano, nevím o tom.
dabing se používá. Pokud chce člověk sledovat Přátele v angličtině, musí zapnout portugalský kanál. Možná právě proto tady všichni angličtinu s přehledem nedávají.
smaží se tu zásadně na olivovém oleji. (krásně voní. pozn.red.)
nechápu, jak španělé dobyli toliko území. Nad mojí touhou cestovat jen nevěřícně kroutí hlavou.
dlouhé vlasy, krátký rozum.Kluk co má dlouhé vlasy, je buď divný, cizinec nebo maricon.
domy tvoří blok s prostorem uvnitř. Ten slouží jako velká pavlač, odvětrávání a světlík. Kombinace potřeby vzduchu s tím, že někdo každou chvíli něco spálí v kuchyni, nebo děti si hrají a dost u toho křičí, dávají ve výsledku nezapomenutelnou kulturu soužití. Hlavně po půlnoci.
předmět ve škole, pokud má víc hodin přednášek než 1,5 , má, alespoň na naší fakultě, přednášky rozdělené do více dnů.
učitelům a učitelkám se tyká a volají se křestním jménem
Nu, a to by bylo pro dnešek vše :) Ještě můj první pokus o panoráma...můj kamrlík.
Vyrazil jsem tedy na první pořádnou rekognoskaci terénu. Člověk by nevěřil, ale u Campusu, kam každý den jezdím, v La Rabidě, je muzeum Kryštofa Kolumba. Odtud (z přístavu Palos) odjel do Ameriky...tedy Indie... Po strastiplném hledání jsem zjistil, že muzeum, jak už to v pondělí bývá, je zavřené. Stejně na tom byl i klášter poblíž a botanická zahrada. Zůstalo tedy jen u sezení na lavičce a focení Niñi, Pinty a Santa Marie z bezpečné vzdálenosti. Po návratu jsem si šel koupit pečivo a hlavně jahody, na než jsem se docela těšil :) Sic bez šlehačky, ale jsou... Z našeho studeného bytu jsem začal mít rýmu. A jak už to tak u mě bývá, rýma se mění na kašel. Jen čekám, kdy si sedne na průdušky. Ale příští víkend už bych mohl zajet na pláž a konečně vidět moře....tak snad mě to uzdraví.
Jinak se začala rýsovat trasa na velikonoční putování po Maroku. Jen nevím, jestli mi na 1400 km vzdušnou čarou bude stačit 7-9 dnů. Kdoví.
Slunečno, 26 stupňů, bezmračno. Předpověď vyšla a tak po úklidu cimry, vytření bytu a zjištění, že nám vytíká záchod, přišel oběd a pak busem na pláž.
