Konec semestru

Aneb fin de cuatrimestre.
Okolo stolu se válí flašky od coly, na stole hrnky od kafe a obaly od sušenek. Na balkóně smutně visí běžecké oblečky, nevyužité.
Dvacetičtyřhodinovka programování v C++ sice nedopadla nejlíp, ale zkoušku změny kódu (examen de modificación) jsem zvládnul.
Pak přišlo úterý a písemka z C++, kde se měly vyřešit dva příklady ze tří. Odevzdal jsem tři - profesor se divil, žáci si mysleli "debil" ;)
Pak středa, kdy jsem dostal výsledky ze závěrečné práce Softwarového inženýrství. Nic moc. Moje špangliš nebyla srozuměna a tak pouze za pět.
Pak čtvrtek, kdy jsem šel na normální hodinu s tím, že si budeme zkoušet příklad jako na zkoušku. Ovšem byla z toho zkouška. Ale to jsem se dověděl až po odevzdání zatraceně těžkého výkresu v AutoCADu.
Po této zkoušce nestíháme autobus o půl deváté, autobus v devět nejede, čili ze školy jedeme až o půl desáté večer. V deset do sebe láduju jogurt a vodu, protože mě bolí hlava jako čert. Mám na pátek dodělat prezentaci a jít na ukončovací Erasmus párty od půlnoci. Párty se ale nekoná. Lehám si, abych si odpočinul a probouzím se až o půl třetí, sundávám čočky, dospávám do půl osmé a jedu na prezentaci. Po šňůře 3 až 4 hodin v posteli je sedm jako dar z nebes.
Má snaha před španělským publikem (místo pěti nakonec patnáct minut, čili splňuji limit) je oceněna bouřlivým potleskem a tak za den ode dne silnějšího sluníčka, vyrážím spokojen ze školy, na trh pro peněženku, večer do čajovny, dnes pro kilo zmrzliny a čtyři Coly a zítra se nehnu z postele a vůbec mi to nebude vadit.