Jak jsem si přestal kousat nehty

Co s první výplatou....návrhy letěly na Nový Zéland skrz dráty a družice. Mezi nimi i kytara.
Nakonec to dopadlo tak, že z Aucklandu letěla SMS do ČR, pak podle pokynů z Vizovicka putovala kytara do Brna. Z Brna do Prahy do Senátu Parlamentu České republiky a odtud metrem na Náměstí Míru. Pak se mnou zašla do čajovny, kde se plánovala výstavba stránek a pak metrem do Dejvic.
Kytara je tedy "doma" a já se teď už těším snad jen na nové Eizo, které jsem si byl vyzkoušet ve vzorkové prodejně a u kterého jsem učurával....ale to je zase jiný příběh.
Tento je o nehtech, co by měly začít růst.

Vrány jsou tu

Když jsem v deset vyběhnul směr mlhavá Stromovka, ticho ulice rušilo jen krákání obrovského hejna vran. Ano, paní zima tu bude co nevidět. Podzimní mlhy na Bubenči jsou znát. Internet funguje s pravidelnými výpadky. Pak dvojnásob platí "Díky za každé dobré ráno".
Po doběhu a snídani v jedenáct jsem s radostí zjistil, že je zimní čas, takže je o hodinu méně. Dnešní běh byl tedy "zadarmo" a to mě potěšilo :)

Po půl roce se mi do rukou dostaly diáky ze Španělska...tedy z Maroka, Portugalska, Paříže a Huelvy. Kiosek v Huelvě blízko calle de San Sebastian mi totiž nemohl vyvolat diáky jinak než crossem...což se hodilo na dvacetiletý svitek...ale na novou Provii ? :) No nic. Nechal jsem se unést. Filmy tedy putovaly poštou do Žatce, ze Žatce do fotolabu, pak nazpět, pak na Jižní Město a potom zkrz Klementinum do Dejvic....
Čili skenuju jako barevný...ano ten film je opravdu barevný. A čekám na nový monitor....Protože na noťásku už nic upravovat nebudu...stačilo.

Každopádně na obrázku jde vidět, jak to kdysi vypadalo na mých 4 metech čtverečních...

Přišel jsem, viděl jsem, slyšel jsem. Tarju.

Nacvakaná hala Incheba plná kouře čekala na svou královnu. S více než hodinovým zpožděním začala předkapela potit krev nevděčnému publiku.
Pak se natáhnul přes jeviště bílý závoj a všichni napjatě čekali, až se objeví ona.
Koncert to byl suprový. Tarja svým hlasem pronikala hluboko, měnila kostýmy a lahodila tak oku. Tu měla šaty s límcem a dlouhými rukávci, pak kožený kabátek, bílé roucho či co....prostě toho měla na sobě za ten večer dost. A to, co předváděla pohybově...klobouk dolů. Když si představím, že zpívá v opeře a na vánočních koncertech, příjemně mě překvapilo, když divoce rozhazovala své dlouhé černé vlasy a burcovala dav.
Sice...kritickým okem...koncert byl "nudnější" než Iggyho řádění - nerozjelo se žádné pořádné pogo...ale o tom to asi ani být nemělo. Čili jsem spokojený.
Viděl jsem královnu. Můžu jít v klidu spát.

Neumí ani merengu ...

V řadě kulturních a sportovních radovánek, které mě budou minimálně jeden půlrok provázet je i salsa.
Mám za sebou první hodinu, kdy jakožto jeden z posledních příchozích, vyfasoval jsem místo hned za lektorkou. Netuším, jak může být někdo tak pohybově nadaný jako ona a taky mi nejde do hlavy, proč měla tak krásně krátkou sukni...Ale to k latině asi patří, co já vím.
Ještě ten večer jsem si legálně půjčil Hříšný tanec, abych se inspiroval. Povede se z antitalenta na tanec vytáhnout za půl roku alespoň pohyb v bocích ? To se nechám překvapit.

Donesla jsem melouny.....

Listky koupeny

Pepa sice nespal ve spacaku pred predejnou listku jako lidi v Brne na Cimrmana, ale sponoval me az do poledni pauzy.
Dopadlo to dobre. Listky mame.
A muj problem s penezi na zaplaceni rozlousknul email z financniho, ze si muzeme nechat poslat zalohu na mzdu ;) Tak proc ne :)

Tarja v Praze

Ano, je tomu tak.
Ledová královna Tarja (en) přijede koncertovat do Prahy.
Již na střední škole se začala projevovat má slabost k černovláskám, později jsem začal pociťovat jemný fetiš ke kůži a botám na vysokém podpatku :)
Život mě poučil o zrádnosti černovlasých krásek s modrýma (zelenýma) očima ....
Každopádně, když jsem se dozvěděl, že Tarja bude v Praze, napsal jsem ihned Pepovi, známému to vyznavači metalu, že určitě jdeme.
Očekávám plno emo kids, plno gotiků a dalších podivínů a hlavně hlas Tarjy(i), které prořezává uši a zabodává se do srdce

:)

Ó ty víkendy

Někteří se na víkend těší domů. Utíkají z Prahy tak rychle, že je tu ani nevidím.
Já mám za poslední měsíc přesně 0 víkendů v Praze. Co bych tu taky dělal ? Ptají se ti okolo. To je pravda. Co bych tu tak mohl přes víkend dělat.
Takže se dostáváme k tomuto víkendu. Na plánu bylo rytí a oslava narozenin.
Rytí je relax. Krásný podzím k tomu, jemně navlhlá půda a nabroušený rýč měli za následek to, že rytí bylo za odměnu. Není nad práci, u které se nemusí moc myslet ;)

Jelo se pak volit. Volební komisi se mi podařilo rozesmát dotazem, jestli ta tužka za plentou je na to, abych se na volební lístek podepsal. Řeči o tom, aby mi dali jen volební lístek na komunisty už asi tak vtipný nebyl....asi to bylo věkovým průměrem komise.

Na oslavě narozenin se mi poštěstilo vidět rodinné příslušníky, které normálně nevídám i přes dva roky. Ano, viděl jsem se se svým otcem a protože jsme se dlouho nepotkali, bylo o čem vykládat. Hlavně že byla pohoda.
Dostal mě můj bratránek, co studuje tělovýchovu. Řekl mi, že bych měl přestat "sypat" (brát podpůrné látky na růst svalové hmoty a lepšího spalování tuků) a řeči o tom, že to mám jen z běhání a lezení po stěně, ať si nechávám pro holky, co prý balím. Inu, kdo chce kam, pomožme mu tam ;)
A jinak...kdo by neznal víkendy doma. Je navařeno, napečeno, hraje se Carcassone a prostě čas plyne jinak.

A tak to ma být :)

Kolaudace

Konečně se povedlo najít čas pro kolaudační posezení v novém bydlení na Bubenči (další se plánuje na únor či březen).
Posezení to bylo komorní. Pouze jeden Havana Club, pár doušků Legendaria na ochutnání a dvě vína od vinařství Binder ;)
Celkové hodnocení akce nechám na zúčastněných, ale už jen přeskakování z balkónu na balkón, test výtahu s děvčaty a zlomený otvírák na víno vypovídá za vše...
Ale večer šohaj, ráno šohaj. Vstávání do práce je sice o něco málo horší, ale člověk se alespoň těší na hovězí vývar k obědu.

Z kola ven

Pondělky salsa, úterky stěna, běhání ve Stromovce po ránu (podzim se svou ranní mlhou a popadaným žlutým listím je kouzelný), sezení v práci, fotokomora, společenské akce, vinobraní...
Mělo by tu být ještě diplomka....ale to bych zatím lhal.

Ale pokroky jsou znát. Python v práci zaběhnutý, na stěně když se povede vylezu 4 (možná 4+), ale třesu se jako ratlík, a hlavně, kdyby mi někdo řekl, že budu po ránu běhat, myslel bych si, že si dělá srandu. A salsa je za odměnu :)

Jinak si jedu takto autobusem ze Strahova na Dejvice a nasednou španěláci. Nechávám se unášet jejich mluvou, kdyžtu jeden z grupy se na mě podívá a povídá: "Nechodil jsi náhodou v Huelvě na Softwarové inženýrství ?"

Svět je malý.

Carramba, hned bych sbalil svých pár švestek a odjel na jih...tedy vlastně spíš na Nový Zéland. Ale to už je jiný příběh.

A prace pokracuje

Kafe, D'n'B, Kossy Porta Pro, Python....

A jak me vidi Mellthy ?

geek1: ahoj, co ten novej, ten uz nechodi?
geek2: nevim, stejne byl divnej. Pry nemel rad Apple.
geek1: to je debil.
geek3: pry letel do Tazmanie nebo kam.

A práce začala

Bude tomu tak.
Notebook, káva, houpací křeslo, python.
Naspal jsem toho málo za poslední dny. Ne kvůli práci. Ale všechno se do sebe tak krásně naskládalo, zapadalo, vycházelo vstříc, že by byla škoda, neuvyžít a nežít.