ALEA IACTA EST

Ano, kostky jsou vrženy. Počítal jsem s tím, že mi chybí tři týdny do státnic. Ale jsou pouhé dva.

Po hodinovém přemýšlení, jestli obětovat dovolenou a tak i reálnou šanci jet do Iránu, nebo si hrát na nevím koho a zkusit to i s plným úvazkem a jednou zkouškou jakožto hříchem z mládí.

Plán se stanovil na první týden. A to získat zápočet na zkoušku, provést dvě měření diplomky, mezitím chodit na sedm hodin do práce, spát sedm hodin, neběhat a po práci se šest hodin učit. Taky vydatně jíst, dobře spát, pít čaj a kávu a možná si pomáhat placebem typu ginko biloba.

Po prvním týdnu se uvidí, jestli je týden volna zapotřebí.

Výběr

Ono se řekne "Vyber si vlastní cestu".

Jenže jakou ? Standard, Cruiser, Touring ?

Vyškrtnul jsem poslední ze seznamu. Pak přicházejí na řadu značky. Vyhrála to Honda. Až jednou budu bohatý a slavný, tak to bude možná i Triumph Bonneville.

A když Honda, tak tedy jaká Honda ?

Nighthawk ?
CX500 ?
Shadow ?

Sníme, bdíme, jíme

Nu každý má ten svůj sen.... :)

V potu tváře

Tak hotovo.
Sic neověřeno.
Na ověření bude měsíc po odevzdání, nemám se tím trápit.

Na katedře jsem způsobil rozruch, když jsem si s dvouletým zpožděním došel pro oficiální zadání diplomové práce.

Tož tak.

A jak dopadlo měření ?
A co když nevyjde Irán ? España, cabron.

Odklad

"Mohl bych odevzdat o týden později, potřebuji ještě něco doměřit."
"Ne, to není možné."

Cola, Kofein, elektro hudba zkrz Kossy stimuluje mozek. Visin do očí. Průměrná sekunda se počítá, sekunda s korekcí se generuje, jen to nikdo nezměří, grafy se kreslí......průměrná doba spánku 4 hodiny na hlavu. Průměr vypité kávy 8.5 šálku, Coly 2.5 litru. Naběháno 0km. Naplaváno 0 km. Najeto na kole 0km. Průměrně.
Průměrně jeden steak na den.

0-FALSE
1-TRUE

"Salso, kdy bude ten televizní program ?"
"Kdy nasadíme flash stránek ?"

Sorry chlapci, nechte mě alespoň týden dělat do školy.

Kurvamať, jak by řekl Feldmaršálek Duda, ale není jak nám, študákům.

Kofein

Kofein z kávy, kofein z čaje, KoFe-In, kodein... ? co ? ten ne. Nikotin, hovězí maso, Push The Tempo, puding, kytara, spánek, THC.

Poslední týden do odevzdání diplomky.......

Za plného provozu s prací je to záhul. Škoda, že jsem takový flákač.

Yo te quiero mucho ;)

A kdo by nechtěl ;)

Zvítězili jsme

Aneb jak kdysi před svou smrtí vyřknul Feidippidés: "Zvítězili jsme."
Nezvyklý budíček před sedmou (po asi 6.5 hodinách spánku), snídaně v podobě ovesné kaše (která mě možná zachránila, ale vůbec nechutnala), banánového koktejlu a jablečného džusu...
A pak směr na Staroměstské náměstí, kde již čekalo dalších pár tisíc stejných nadšenců jako my.
Nadopovali jsme se Anticrampem, energetickou pastou (zbytek do tuby s sebou na cestu), zašli na masáž, protáhli se a pak jsme roupama nevěděli co dělat, tak jsme šli na start.
Bratr si našel balónek s časem 3:30, já jsem nevěděl, co mě čeká, takže dál za čas 4:00.
Šéba nám to odstartovat (vůbec jsem ho neviděl, jen tam někdo řekl, že to bude on) a najednou se koryto lidí dalo do pohybu.
Na Mánesově mostě jsem v dáli viděl Keňoše, co už běží okolo Vltavy, ale to jsem ještě netušil, že mi na ně chybí menší očko končící Valdštějskou ulicí.
Prvních 10km jsem si pískal. Předběhnul jsem čas na balónku označující 4 hodiny a vesele postupoval dál. Nohy nebolely, inu toto běhají skoro každý den.
Průběh Staroměstským náměstím byl parádní. Korytem mezi fandícími lidmi, ještě pln sil a ambicí. Postupně dobíhám čas 3:45 a předbíhám jej.
Když jsem u Vyšehradu viděl vracejícího se bratra, zrovna pojídal na občerstvovačce lačně banán, takže mě neviděl. Po Podolském nábřeží se pak pokračovalo až na otočku za půlmaraton.
Tam už bylo hůř. Pomalinku jsem se začal propadat a počet předběhnutých byl menší, než předbíhajících.
Za Palackým mostem se běželo přes Anděl a tam někde na otočce u 28 kilometru jsem začal cítit kolena a třísla. Zatím ale neznatelně. Pojídám spokojeně müsli tyčinku a zvládám se usmívat na občerstvovačkách.
Největší krize nastává u 33 kilometru, kde mě vodiči na 3:45 předbíhají, mně těžknou nohy, pálí třísla a bolí bradavky (ano, zapomenul jsem si na ně náplast).
Druhé kolo po Libeňském mostu je peklo. Ale zatím ne absolutní.
Myslím, že to nastalo za Těšňovským tunelem. Zbýval poslední kilometr a půl do konce. Moje kolena nutila zastavit, třísla pálila. Vytáhnul jsem z kapsy lahvičku s rychlými cukry a nalil ji do sebe. (kolena ani třísla to nespravilo)
Doběh Pařížskou ulicí byl impozantní. Po obou stranách tleskající lidé, samba hudba u cíle, všeobecný ruch a veselí.
Pak už jen doběh do cíle, nechat si ukazovat cestu kam jít. Zatláčet slzy, které se derou do očí vyplavenými emocemi. Nechat si nasadit medaili, snažit se usmát na fotografa a pokračovat korytem obestoupeným fanoušky až k sedícímu bratrovy, který má nohy jeden puchýř...
Napili jsme se, šli na masáž a jeli na kolej.
Dvojitá pizza ve 4 lidech nás na tři hodiny umrtvila a krásně jsme si pospali.
Pak další dvě pizzy a Scottish párty (aneb jak byl Mellthy ve Skotsku a na blog o tom nepsal)
A pak zasloužený osmi hodinový spánek...

Update:
Kdo nevěří, ať tam běží : Foto

Maraton - příprava

Ano je to tu.
Zaregistrovali jsme se, dostali čísla, čipy, vyzkoušeli jsme Adidas atrakce, koupili si cukrovou vatu a žužu a přes Stromovku zamířili na Orlík, kde jsme udělali Pasta Party, Ice cream Party ... až nás břicha bolely a začali jsme se bát toho, jak to zítra bude.

Chuť

Dnes jsem dostal chuť fotit. Byla potlačena potřebou diplomky a nutností "aby to v IE vypadalo stejně jako v FF".
Pak jsem viděl toto.
A chuť narostla.
A to hlavně pro barvy tak krásné jak jen u diáků jsem zvyklý.

Někdy by mě zajímalo, kdo všechno si čte tyto hlody :)

It's Your Ride from Cinecycle on Vimeo.

Jahody

Dostaly se ke mě první letošní jahody. Kupované. Pěkné velké sladké.
"Odkud jsou ty jahody ?"
Pohled na obal vykouzlil úsměv.
Inu ano, kdo pojedete autobusem z Huelvy třeba směrem na Mazagon bude projíždět mezi jahodovými poli. Tam se lopotí marokánci, ukrajinci, češi a sbírají jahody. Ty se pak zabalí, jedou až sem, do krámku, kde je vietnamec prodává.
Inu proč ne.

Květen - letem světem během

A přišel květen, lásky čas. Hlavně ale přichází měsíc Pražského maratonu a odevzdání diplomky. A protože maraton je dřív, řekli jsme si s bráchou, že Svátek práce oslavíme Ječmínkovým během, konaným v Chropyni. Inu proč ne, 10km na čas nikdy neuškodí.
Za pěkných 50 korun českých na startu jsme dostali startovní čísla, památeční plaketku, nějaké ty tekutiny a kalorie a šlo se rozcvičovat. Přijeli jsme nezvykle brzo, takže se dalo pěkně protáhnout a po doběhnutí jsem mohl i chodit, narozdíl od JOsefského běhu. Taky jsem si nezapomněl běžecké boty jako na Běhu prokopským údolím. (něco mi říká, že jsem o něm ani nepsal) Bratr už má připravené nohy na maraton ( holit se umí :) a má čas na sport, čili mi utekl už při startu. Hlavně má tedy kouzelné hodinky, které ukazovali, že ke konci závodu běžel na 105% ;) Lopotil jsem se celých 5 kol a postupně se dostával dopředu. Tentokráte si na mě nikdo nesmlsnul, naopak já si vychutnával předbíhání. Přeběh přes loučku s vlhkým vzduchem střídala cestička v lesíku, takže se to dalo. Při posledním kole jsem zatleskal předbíhajícímu prvnímu běžci a těšil se, že za chvíli to bude za mnou. Nakonec to byl krásný čas 42:05 a jelo se na zahradu opékat a jezdit na motorce :) A pak vlakem na kolej, pachtit se s diplomkou. Inu diplomka. Diplomka. No nějak to dopadne. Snad dobře :)