Co týden dal (vzal)

Nu, bylo mi vyčteno, že prý zapomínánm psát blog. Není to zas tak jednoduché, konec roku se blíží a všichni chtějí všechno uzavírat. Jak v práci, tak ve škole, v rodině a kdoví kde ještě.
Co ale stálo opravdu za to a nebyla to součást obvyklého kolotoče - pondělí - super koncert vypsané fixy. Asi od poloviny koncertu jedu na zásoby energie kdoví odkud, Plno lidí, minimum vzduchu, maximum akce. Fotky zde.

O rok starší

Náhoda tomu chtěla, aby se na promítání Futuramy s Vermutem, Colou a brambůrkama profláklo, že Pepa má dnes (včera) pětadvacet.
Neodpustil jsem si zavzpomínat na mé čtvrtstoletí strávené ve vlaku z Malatye do Istanbulu.
Vermut nahradila slivovice a ve tři tři (3:03) ráno se Mellthy odebral zpět na Bubeneč, protože přecijen spacák neměl ;)
Plodný to večer, proroku, zítra to dáme všechno do pořádku.

Persepolis

Načichlý pachem cigaret průchodem kavárnou Lucerna, usedli jsme včera do křesel kina Lucerna a vychutnali si Persepolis.
Dostalo se mi třetího pohledu na věc a to jsem potřeboval.

Jinak před filmem jsem procházel městem, plné obchody vánočního zboží, konzum, instantní štěstí.

by K750i

Kwětování

Náhoda tomu chtěla, abych se včera nezůčastnil cvika (asi odpadlo či co), šel na kolej, kde Mellthy měl nové lyže a Libor vklouznul do tajů internetových shopů. Najednou se rozrazí dveře a v nich nikdo jiný než známý Kwět.
No to by nebylo, aby nebylo. Tak jsme dali kafe v kabinetu proložené pár pseudosklepáckými dialogy.
Pak se mě otec dcery, která je celý táta, zeptal, jakou mám vlastně vizi. O životě.
Upřímně nemám.
Snad jen:"já, nahý v trní a za mnou se ženy živí sběrem papundeklu". Protože vize světa skrz kurilní a antropomorfní postavy z pěnové hmoty mi přijde úplně vykloubená. ;) Ale to až na další ala Sklep večer.

Poprvé a (zatím) naposled

Poprvé jsem slyšel cvaknutí její závěrky.
Pak jsem ji směnil za fifíky.
Nádherný zvuk. Ne mincí. Ale Mamiye.

Až budu mít na komplet, budu se zase radovat z toho krásného "cvak" ;)

Český metrologický institut.

Mail zněl jasně. Busem z Depa hostivař na Průmyslovou, pak přes lesy a pole do ČMI.
Na průmyslové si nechávám poradit, protože už tak jdu pozdě. Zima jak sviňa.
Jdu blbě, další lidi mi radí že musím jinam. Dobrá tedy, čekám na autobus, kterým prý mám jet, ale nakonec volám spoluměřiče, který v ČMI kdysi byl. Popisuje cestu, která se nápadně podobá tomu co vidím. Nechávám autobus ujet a ubírám se cestou necestou kdesi mezi cizími baráky.
Nacházím cílovou budovu, jdu se dovnitř ohřát a najít vlastníá skupinu. Vrátný ale prý o ničem neví a posílá mě do budovy další.
Tam o ničem nikdo nikdy taky neslyšel, čili pobíhají okolo mě tři človíčci v bílých pláštích a místo důležitého měření ionizujícího záření hledají, kam vlastně patřím.
Prý do budovy, odkud jsem přišel.
Inu opět ten příjemný vrátný, který stále nic neví.
Nechávám si ale zavolat zaměstnance, co nás má mít na starost. Vítá mě slovy:" Kde je vás víc, měli jste tu být před hodinou"
Zjišťuji, že jsem tu sám, vedou mě do sklepa, kde sedím a čekám. Volá se na katedru, co jako je, že tu jsem jen já, jestli termín posunout, nebo udělat exkurzi jen pro jednoho.
Nakonec dostávám nalévárnu o měření odporů, kriogenních lázních, tekutém heliu, supravodivosti....
V životě chci toho stihnout hodně. Prý to nemám šanci stihnout. Ale vím, co dělat nechci :) Vědeckého pracovníka ;)

Budova stála na kraji města
v taxíku byla zima
na taxametru svítila lebka
potom vystoupil hrdina
a klidně pokračoval dál
navštívit oblíbený stav
extrémního šílenství

-Vypsaná fixa

Hamba

Jak by určitě řekl Reese:"Hambím sa"
Nebo Mellthy:"Shame on me"

Byl jsem si vyzvednout Transcript of Records a s hruzou jsem zjistil, že za celé mé studium na výšce mám 2 jedničky, 10 dvojek a zbytek trojek.
Student na baterky...ale bez baterek.

UPC technická podpora po druhé

Dnes ráno k nám přišel technik, zapojit nás k oné magické pavučině.
Pokecali jsme o vodním chlazení, o chlazení a ještě o čemsi. Každopádně i o tom, že operátorka z UPC ho poslala do jiného patra a navíc mu, když jsem jí diktoval Linux, napsala Lynuks. Možná si to spletla s Lynxem.
Inu, já zase neumím psát všemi deseti.

KoKo (Kolejní Konec)

O tom, že se stěhuju z koleje na privát napíšu víc, až bude vše dokonáno.
Každopádně dnešní den stojí za to.

Totiž dneškem jsem ukončil své pěti a půl leté působení na Bubenečské koleji.
Nejdříve pokoj 111 a Pepou, co mi poprvé pustil E-E a legendárním Kwětem, který mi toho ukázal mnohem víc.
Následovalo stěhování do pokoje 329, Pepu vystřídal severokorejec Dragon, který vaří rýži v rychlovarné konvici pět hodin. Dragon po politickém nedorozumnění, že Kim Čong Il je(není) prase, nás opouští a následuje ho i Květ, který utíká zpět do prvního patra.
Přichází na pokoj Kačer a Pejsy, a za dlouhých zimních večerů můžu vykládat, co se všechno dělo i nedělo. Každopádně je po dvou letech opuštím a stěhuji se do čtvrtého patra (co nejblíž k temné komoře).
A začínám bydlet s Mellthym a Reesem. A to už by ani dlouhé zimní večery nestačily. Snad jen s Reesem jsme nespali. Jinak byla sranda.
No a poslední půlrok byl ve znamení změn. Reese dobrovolně opouští vody ČVUTu, končí na Bubenči a já bydlím s Mellthym sám. bohužel naše vzájemná vytíženost nám nedovoluje vychutnat si poslední doušky společného pobytu (ikdyž v té době ještě nevíme, co se bude dít)
A pak to přišlo. Stěhování nad Kulaťák. Nový spolubydla Libor, kterého nám seslalo samo FeloLedvinkoPrestižkoMatematickoGrafyKreslícíKalkulačko nebe.
A nakonec ani společná noc plná divokých hrátek ve třech nebyla. Protože Mellthy pracoval, já stěhoval a Libor si kreslil grafy na kalkulačce. Každopádně 14 dní před tím jsme docela slušně prokalili (na naše zakrslopočítačové poměry)

Vše skončilo podáním ruky vedení koleje, předání zbytku peněz za kauci a vykročením (snad pravou) za novým dobrodružstvím.

UPC technická podpora

O tom, že se stěhuju z koleje na privát napíšu víc, až bude vše dokonáno, každopádně tento rozhovor stojí za to. (volala mi slečna z UPC, přes který budeme připojeni k netu)
...
Slečna:"A jakou máte verzi windows."
Já:"Nemáme windows. Máme linux."
Slečna (po malinké pauze):"Aha. A to je co?"
Já:"To není windows."
Slečna (po malinké pauze): "Aha."
...

Poprvé

Poprvé ve vlastním bytě.
Tedy spíš podnájmu. Ale vlastním. Vlastní podnájem. To zní divně. Jako bych si pronajímal pokoj sám sobě.
To zavání schizofrenií.

Ale spalo se dobře. Teda až na to, že jsem vypnul topení a tak jsme na zemi klepali kosu.

Google

Inscenovaný rozvohor po noci, kdy bylo zničeno pár mozkových buněk :
Venda : "Gúgl už dělá do všeho."
Mellthy: "I do tvý starý."
Venda: "Našel si ji na netu."

Historie se opakuje II.

A aby toho nebylo málo, nový bydla má prestižky a ledvinku ;)

Ale jinak pohodový chlapík :)

Historie se opakuje

Máme nového bydlu.
Prváka, feláka, prumkaře, linuxáka, kyberáka.
Něco mi to připomíná.

Absťák

Víkend, škola, práce, klasika.
Absťák jak sviň si něco zahrát.
A Mellthy potmělucha pustil soundtrack z Civilizace 4.....

Ranní rozhovor

Zatímco se stanicí Muzeum line melodie flétny, na kterou hraje nevidomý člověk, prochází okolo dva stavební dělníci nesoucí si piva Měštan v igelitové tašce Tesco.
"Ty vole, kurva, taky by sis tak mohl stoupnout s píčťalou, foukat a vydělávat."
"A nebo jak ten s harmonikou na Staromáku, ale ten to vůbec neumí, vole."

A něco malého na konec ;)

Ano ano, uz je to tady, uz to jede, uz se to roztaci

Desaty mesic.
Doba kdy zacina skola, kdy mobily umi fotit, kdy studenti at uz dobrovolne nebo ne odchazeji ze skol, nahrazeni novym masem.

Oáza

Říká se tomu zemřít žízní, když už je oáza na dohled. Pocit, že poslední zatáčka před závěrečnou rovinkou vyčerpala člověka natolik, že pokračovat už nemá cenu i za oběť pachuti na patře úst z toho, že tolik energie, štěstí a odhodlání šlo vniveč.
Čeká mě poslední rok. Ale síly jsou už kdovíkde.

V pátek rozhodnu, jestli jet studovat na semestr do Španělska, to rozhodne, jestli zůstat na koleji, to rozhodne o práci....Krásný řetězec, jen shodit první kostku domina.

Automechanici

Ospalost

Je to podzimem, nemocí, krizí ?
Bída a děs. Týden programuju malinkou aplikaci. Zatím jen popsaný papír. Mozek nepracuje. Nechce se mu.

Bouřka (Turecko, Kačkar, Fuji Provia - i proto takové barvy)

Z domu domů

Tak, konec prázdnin, začínám se stáčet na Prahu. Vybaven vybavením z Turecka, vymoženostmi z domova a dary od blízkých, naplnill jsem krosnu na 31 kilo, upevnil fotovýbavu, vyzvedl kolo a do ruky dal ještě tašky s kytkami a s bratem vyrazil na nádraží.
Do Přerova šlo vše dobře. Tam mi ale řekli, že s kolem mě nevezmou, že jsem se měl pořádně dívat do jízdního řádu. Nikoho neodměkčilo, že je to můj poslední vlak dne, že bych si mohl kolo dát na uličku, nebo do prázdného kupé, kterých bylo požehnaně. Ironický průvodčí mi nabídl, abych jel do Prahy na kole.
Tak jsem čekal do jedné hodiny na noční spoj, v restauraci se nasytil a napojil, na lavičce odpočinul.
A pak po páté, stál jsem na koleji.
Mellthyho jsem chtěl jemně probudit a překvapit, ovšem dojem byl asi tak silný, že se Mellthy lekl a asi dvě minuty schovával pod polštářem.
Řekl jsem si, že Reese možná bude taky překvapený. Byl. A taky nasraný, protože si na pokoj dovedl babu a asi čekal víc, než že si tam další bydla bude rozdělávat nádobíčko a všechny budit.

A tak to po měsíci na koleji vypadalo :)