Bojovník světla

Myslel jsem, že jsem si ji odvezl domů. Neodvezl. Udělal jsem obvyklou věc. Zavřel oči, otevřel náhodnou stranu a přečetl.


Každý bojovník světla ví, co stojí za to.
O svých akcích rozhoduje s pomocí inspirace a víry.
Setkává se však s lidmi, kteří ho povolávají do bojů, jež nejsou jeho, na bitevní pole, která nezná - nebo ho nezajímají. Chtějí ho zaplést do střetů, jež jsou důležité pro ně - nikoliv pro něho.
Často jsou to lidé jemu blízcí, kteří ho mají rádi, důvěřují jeho síle a - protože jsou v úzkých - chtějí si jeho pomoc vynutit.
V tom případě se bojovník usměje a nešetří projevy lásky - ale výzvu nepřijme.
Opravdový bojovník si své bitevní pole volí vždy sám.


Bojovník světla umí prohrávat.
Nebere porážku lhostejně a neříká fráze jako "na tom přece tolik nezáleželo" nebo "tohle jsem vlastně vůbec nechtěl". Přijímá porážku jako porážku a nepokouší se ji vydávat za vítězství.
Trpce pociťuje bolavé rány, lhostejnost přátel, samotu prohry. Tehdy si říká: "Za něco jsem bojoval, ale neuspěl jsem. Prohrál jsem svou první bitvu."
Tahle věta mu znovu dodá sil. Bojovník ví, že nikdo nevyhraje pokaždé - a umí odlišit své úspěchy od svých chyb.

Paolo Coelho - Rukověť bojovníka světla