Vše vypadalo tak, že nakonec půjdu na Pražskou muzejní noc sám. Tedy..měl jsem zamířeno jen do Langhans galerie na výstavu Stopy a znamení.Na poslední chvíli se ale na chodbě objevuje Reese a Mellthy a jdeme ve třech.
Fotky pojaté jako subjektivní dokument jsou působivé, ovšem co mě dostalo, byl film poskládaný ze snímků, které byly foceny denně po dobu jednoho roku kamerou, posunutou denně vždy o 1,3 (nebo 1,5 už přesně nevím) metru. Vznikl tak pohyb po ulici, na které se měnilo roční období, stromy opadaly, napadl sníh, stromy se začaly zelenat.... bylo to super.
A pak...se kamera začala vracet :) Šlo o další sérii focenou další rok. Nádhera.
Pak jsme na přání Melltyho zašli do Národního Muzea, kde bylo tolik lidí, až to zdravé nebylo..
Žádné komentáře:
Okomentovat