Je mi blbé, že jsem ani do nemocnice nedošel, jak jsem si první myslel. Že jsem řekl, že Tě vyfotím a pak si na to neudělal čas. Někdy jsi mě štval svýma řečma...a to dost ;) ... co říct víc. Doufám, že už je ti líp. Pozdravuj dědu a prababičku, pokud je potkáš...
Ponaučení : "Žij, sakra, každý den, jakoby to byl Tvůj poslední. Zítra může být opravdu pozdě."
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
3 komentáře:
libi se mi, jak pises.... pootevres dvere do soukromi... ale stejne je tam toho tolik, co zustava skryto a tim davas prostor pro domysleni toho, kdo, proc, jak.... zajimave.... ctu.
jsem rad, ze se libi. neni ale kazdy den posviceni.
a byl bych rad, kdyby blogger nepodporoval anonymous prispevky ;) stacily by nesmislne prezdivky...mam rad prehled ;)
Sakra, Vendo, mne to vubec nedoslo, az dnes rano, kdyz jsem videl na vratnici parte :( Zasrany svet.
Okomentovat