Úterý

Hodinu a deset minut jsem seděl u přepážky a čekal až vyřídím novou kartu a ve své podstatě podepíšu jen čtyři papíry.
V bageterii mě čekaly za odměnu krásné zelené oči, jemné stříbrné naušnice a pěkný úsměv. Nechal jsem jí korunu spropitného...
Bagetu jsem snědl na sluníčku na lavičce u památníku, kde stál nehybný zástup vojáků. Asi čekali na prezidenta, ale toho jsem se nadočkal.
Ve skoro plném metru si malá černovlasá holčička sednula na zem na baťůžek mezi nohy německých turistů, otevřela knížku, která mohla být vysoká jí po kolena, nalistovala záložku a začala číst. Lidé na stanicích vystupovali a nastupovali, jen holčička byla ve svém světě. Příběh o květině. Snad tak se ten její svět jmenoval. Až jí začali vadit lidé stojící nad ní, naštěstí uviděla zrovna se uvolňující místo. Přesedla, s nádherným gestem otevřela opět knihu a s pomocí záložky četla jednotlivé řádky....
Ale dnes je středa, ne úterý.

Vítěz

Asi před měsícem byly na Václavském náměstí závody vodičských psů. To co tito psi musí umět, co musí dělat a za co, to každý ví.
Tohoto vítězného psa zajímaly ceny spoluhráčů a mašle, kterou dostal za odměnu.
Minulou sobotu jsem se setkal s Bobem...a díky němu šel po dlouhé době do komory, abych si jednak pohrál s touto fotkou, ale i abych se utvrdil v tom, že fotka na papíře zůstane ještě nějakou dobu nepřekonaná.