Polibek nebo zatracení

Název není z mojí hlavy, ale titulek knížky o dobývání hor.
Moje první zkušenost mi dala pořádně do čumáku a já jsem za to opravdu vděčný.
Grossvenediger jakožto nižší hora než Glockner nám naprášila kožichy. Počasí dělá hodně. A pokud nejde vidět, fouká silný vítr, co zanáší stopy mezi trhlinami v ledovci, je návrat jedním ze způsobů přežití. Noc v horské chatě nás stála 18 euro.
Jeli jsme tedy na GrossGlockner, zkusit štěstí jinde.
Pod Glocknerem na parkovišti stavíme stany a začíná pršet. Proprší celou noc, déšť se mění na sníh. Ráno jsou všechy vršky okolo krásně pocukrované. Při výstupu do první chaty začíná jestě víc sněžit a foukat silný vítr.
Stavíme stan, jeden člen spí v chatě. Já s Mišákem ve Vertigu. Pořádně to třepe, fouká okolo stovky, teplota okolo -8˚C, ve stanu krásných příjemných 6˚C.
Ráno na další chatu. Přes ledovec a feratu. Je hnusně. Čaj za 3,40 Eur. Čekáme asi hodinu a zkoušíme postoupit. Přes ledovec k jistícím tyčím postupujeme už jen dva. Jirka to balí a Mišák jde s ním na chatu. Čekám v záhrabu. Pak pokračujeme. S pomocí cepínů se škrábeme na KleineGlockner, vítr jak sviňa, moje zmrzlé ruce a nohy nepouslouchají. Na vrchu jde vidět, že GrossGlockner není vidět :) A protože počasí je takové jaké je a není takové, jaké by mělo být, otáčíme to a slaňujeme dolů. Ten pocit zmrzlých kamenných nohou, maček a sešupu dolů nezapomenu.
Na ledovci je takový vítr, že stačí nepozornost a člověk jesražen k zemi. Což při jeho sklonu je zážitek. Děláme tedy nejrychlejší možný sestup, po zadku jedeme dolů, cepínem přibržďujeme. Orientace podle hřebenu je nesnadná, protože je viditelnost asi 20m. Při poryvu větru je obličej napřed pobodán tisice jehličkami, pak přikryt vrstvou sněhu. Já mám sníh i za brýlemi, které se mi pokryly vrstvou ledu. Nejlepší je tedy schovat obličej do sněhu. A jakmile přestane foukat, jet zase dolů.
Na chatě máme dobrou zimnici. Michal obětovává 5 eur za velký čaj, já si ho dělám ze sněhu.
Cesta na vrchol a zpět trvá za pěkného počasí 3 hodiny. Borci, co šli před náma, dostali se až na vrchol a došli po nás, šli celou trasu 6,5 hodiny. Asi takové počasí tam bylo :)
No a na druhý den jen vyhutnat krásu hor při východu slunce, pak seběhnout přes tisíc výškových metrů a do Budějic. A v pět ráno do Kroměříže, abych ve 13:06 mohl v pohorách, spinavých kraťasích a čisté košili fotit pár fotek na svatbě.

Ale bylo tam krásně.