S hlavou v oblacích

11.2.2008
Sedím na letišti Ruzyně a zbytky Pepsi zaháním divný pocit v žaludku, co zbyl po akcičce minulou noc.
Vše potřebné ke každodenní činnosti se zabalilo do krosny, co má dvacet kilo. Vše ostatní, elektronické šlo do menšího batohu, který má něco přes 13 kilo a zbytek je brašna s fotonáčiním. 10 kilo.
Sundat pásky, hodinky, prstýnek, vytáhnout notebook a projít kontrolou.
V pořádku.
Navléct si nezpět na sebe všechno a vyrazit k letadlu. Sedadlo 16. U okna. Mírně za křídlem. V celé trojičce sedadel sedím sám.
Instruktáž o bezpečnosti, letuška nasazujíc si masku s kyslíkem. První ji musím dát sobě. Pak až dítěti.
Rolujeme. Dáváme přednost z prava přistávajícímu letadlu. Pak vyrážíme.
Bořím se do kožené sedačky a při vzlétnutí se mi dere krev do hlavy. Omamující pocit. Dráha a silnice se zmenšují. Prolétáme mraky. Vše mizí.
Nad mraky není nic. Jen modř, slunce a další letadla. Celá Praha a celé střední Čechy jsou pod mrakem. Bělavá pokrývka připomínající šlehačku.
Končíme se stoupáním, mluví k nám kapitán. Rychlost přes 800 km/h, výška přes 11000 m.
Pod námi jsou pavučiny cest a dálnic. Města, vesničky. Větrné elektrárny, lomy, rybníky. Pohled pro mě známý jen z map...
Vždy když jsem viděl letadlo, zažíval jsem zvláštní pocit. Přemýšlel jsem, co asi dělají tam nahoře. Dívají se dolů a ptají se, co děláme ? Pozoroval jsem auta, pohybující se po silnicích a říkal si, co asi dělají. Dívají se nahoru ?
Dostáváme jídlo. Nad Stuttgartem do sebe láduji to, co jsme dostali a zapíjím vše kávou.
Nad Ženevou testuji toalety.
Přelet přes Pyreneje.
Sestup a další průlet mraky.



Madrid. Metrem z jednoho kouta letiště na druhý. Čekám na krosnu, pak zkouším kavárnu s WiFi spojením. Leč bez úspěchu. Metrem na autobusové nádraží. Místo čekání 6 hodin na lavičče jsem provedl rekognoskaci terénu, našel internetovou kavárnu a koupil si vodu.

Přes noc se dostávám do Huelvy. V šest ráno nacházím přechodný hostel. Na dvě hodinky se prospím a jdu na snídani. A pak hledat campus del Carmen, kde mám dostat další instrukce.
Tam mi pomůžou najít byt. Stěhuji se tedy z hostelu, kde trvají na zaplacení jednoho dne.
Bydlím se dvěma španělama, kteří mluví jen adaluzsky. WiFi chytám někomu na balkóně, mám pokojíček s jedním stolečkem, jednou postelí a jednou skříní.

co napsat víc. kdoví. čas ukáže :)