Malá republika

Ještě že republika je malinká a dá se projet tak rychle.
Putování na moravu jevilo se jako zbytečné, když triatlon v době velkého deště byl jednohlasně zrušen. Stačilo nám s bráchou poslouchat bubnující kapky do okenního parapetu a znovu se oddat sladkému oddechování.
Potom přišlo obnovení Vist na mé Amálce. A to je kapitola sama pro sebe. Jako třeba neklikat na tlačítko Cancel po dokončení načtení všech DVD v domění, že se tak zkrátí čekací interval na restart...nebo nenechat disk opravit Partition magicem.
No a protože to by bylo kdyby nebylo, přihodil jsem ještě OpenSUSE na zkoušení a Gentoo smutně kouká zatím ze šuplíku.
Náhodné setkání s osazenstvem 9.A v kavárně Na scéně, některé jsem neviděl 10 let.
A potom alou do přírody, do Seninky. Busem do Vsetína, potom stopem, až tam, kde mamon ztratil svoji sílu, tam kde žijí lidé "bez budoucnosti" a bez kariéry. Tam, kde jsou zelené kopce, lesy s krásnými buky, ve dne světlo a teplo, v noci chladno a tma. A hlavně tam, kde čekal Mellthík se svou ženou a my se tak viděli po třech měsících.
Celý pobyt bych doporučil lidem, co mají problémy s příjmem potravy, protože horský vzduch tělu jen prospívá a přichází nejrůznější chutě...a snědli jsme, co se dalo (kotě to přežilo). Ale ten ovčí sýr byl super.
A pak zase domů a z domova "domů", večerním vláčkem. Poslední den, kdy jedu se slevou...a taky mi končí lítačka, čili přejezd do matičky Prahy byl naplánován velmi vhodně.
V metru potkávám Honzíka, kterého překvapuji, když po něm chci vidět jízdenku. (chvíli mu trvá, když přemýšlí, proč revizor ukazuje místo odznaku prázdnou dlaň) Sedáme na posledního zahrádkového tupláka, kterého nám v Huse nalejou, sumírujeme poslední půlrok, co jsme se neviděli...pohoda.
Pak kolej, a konečně Matrix, který mi při aktuálním stavu mysli připadal jako zcela jasný a logický. A Trinity má krásný zadek v tom koženém oblečku ;)

Tož tak.