Vysočina

Nejde o salám, nýbrž o oblast, kde jsme Mellthík, Martík, Peewee, Iví, Ebí a já strávili nějaké ty společné chvilky.
Nedivím se Miloši ani Jiříkovi, že si tuto lokalitu oblíbili. Že se Standa nevyprdnul na Floridu...
Kopce, lesy, skály, potoky, sluníčko...
Večer krb, víno, Havana a Cola, menší to nenápadná a utajená oslava.
Spaní pod širákem, sem tam meteorit a sen o Karlu Gottovi, kterého jsem musel zachránit v nějakém mega městě. Kájo, proč už si nedáš pokoj...
S těžkým srdcem jsme my hoši, co spolu budeme bydlet na Orlíku (+Peewee), odjeli z tohoto líbezného kraje, kde mít finance, přemýšlím o usedlosti, a vydali jsme se směr Praha. To, že jedna třetina výpravy vystoupila po cestě, druhá třetina skončila v Praze a třetí pokračovala na sever Čech není nutné rozvádět. Prostě jsme zase někde jinde a Vysočina se promění v to, v co se proměnila kdysi Paříž :)
Tož tak.