Angelina a Brat

Konečně se mi povedlo podívat se na celý film bez přerušení s touto hereckou dvojicí.
Mr. & Mrs. Smith, musím říct, stojí za to. Tedy pokud je zrovna chuť na film "pro odlehčení".
Protože mám ještě v živé paměti, jak jsme z Bubenečské koleje hleděli do oken vily, kde nějaký ten čas bydleli, a nic neviděli - zajímalo mě, jak jim to spolu sluší :)
Ve filmu se střílí, tančí, miluje, je tam vše co v takové "srandě" má být. Angelina se svými smyslnými rty a krásným tělem v duelu s Bratem k sežrání vystřílí nejeden náboj, než se osvobodí od honičky na jejich maličkosti ze strany jejich zaměstnavatelů. Nájemní vrazi konkurenčních firem v jednom manželství, to nedělá dobrotu :)
Dialogy jsou plné známých vět ze vztahů a zasazeny do situací zní dvojsmyslně, úsměvně a rozesmějí nudaře jako jsem já :)
Dávka humoru, která není na škodu.

"Jak dlouho jste spolu?"
"Pět let."
"Šest."
"Dobrá, tak tedy pět nebo šest let."

BaRoKo maraton - přípravy

Ano, je to tak. První plány na tento maraton padly poté, co jsem uběhnul trasu Huelva-Punta Umbría a zpět.
BaRoKo maraton by měl být pohodový běh příjemným prostředím, kde nepůjde o to trhat rekordy, ale o to si zaběhat. Na maratonový start, myslím, je to pravé ořechové.
A aby nás nenapadlo couvnout, zaplatíme registraci s bratrem co nejdřív a máme dva měsíce na trénink. Limit 7 hodin by neměl být problém.

Hulmen 2008

Hulman je krátký triatlon pořádaný v Hulíně. Letos již pátým rokem.

Z matičky Prahy si vezu klasickou rýmu, kterou jsem myslel, že Španělsko vyléčilo již nadobro. Večer s bráchou dofukujeme kola, zjišťujeme, že není co jíst a tak po půlnoci jdeme spát, aby jsme po šesti hodinách spánku mohli plni síly a optimismu vyrazit do Hulína na místní koupaliště, kde je prezenčka a šličná slečna s tetováním na šíji nám na lýtko a rameno píše startovní čísla, pojídáme müsli, které dostáváme se startovním balíčku, dopujeme se pilulkama proti křečím a soukáme do sebe energetickou gelovou pastu a hlavně Shlehu, což je směsice taurinu, kofeinu, synefrinu, ginka, cholinu, ženšenu, maté a další :)
Připomíná mi to RPG, kde před těžkým protivníkem do sebe jakožto kouzelnice Red dragon discipline soukám lahvičky s lektvary.
Jsme ale břídilové, ostatní toho do sebe dávají víc.
Ve třetí rozplavbě jsme my. Teplota vody 19˚C , teplota vzduchu o stupínek víc.
Rozcvičit se, namočit se do studené vody. Minuta do začátku.
Po plavání se mi motá v depu hlava, ale co už. Zapomínám zbytek gelu na trávě. Ale jonťák mám.
Asi v polovině kola je postupný stoupák, kde mě předjíždí stáje a skupinky. Inu ve skupince se jede mnohem líp. Mě se daří předjet jen jednoho samotáře. Průměr 29,2km/h, max 50,9. Inu, když se z kopce spustí 80 kilo...
Sesedání z kola je zábava sama o sobě. Jednak mám prodřené třísla od plavek a jednak jsou nohy ztuhlé a mám problém se rozeběhnout. Ale na běh se těším. Přeci jen 293km běhu dovezených ze Španělska za 3 měsíce k něčemu být musí.
Po cestě potkávám bratra, tleskáme si, pohoda.
Běh už je jen taková procházka. Škoda, že to kazí ty třísla. Přichází otočka a můžu zrychlit, už vím, že je to opravdu kousek.
Cestou do cíle předbíhám devět lidí, průbeh bránou, otočka, na koberec, stopnout čas, nasoukat do sebe jonťák, je to za mnou.
Pak řízek, pivo, ležení na trávě a klasické postsportovní zvýšení libida. Raději to zaspávám.

Letošní Hulmen byl super...tedy...nevím, jaké byly ročníky předtím.

Teď naplánovat maraton, koupit New Balance a Polary a je to.

Btw. Nějaké fotky tu.

Důchodce Harrison

V letním kině jsem byl ani nepamatuju. Naposled si tedy pamatuji, když jsme se přes zídku dívali na nějaký erotický film, na který nás nechtěli pustit.
Nu a jakožto fanda Indyho Jonese jsem přijal pozvání na setkání pod korunami stromů, kde se promítal poslední díl.
Osobně myslím, že lidé by měli vědět, kdy se rozloučit, že ano, Kájo. A vlastně vše, co se mi na filmu líbilo byla motorka Indyho juniora. Ano, to byl můj typ. Pár výplat, řidičák a budu si o sobě myslet, že jsem Indy junior.
Jinak byl poslední (snad) díl směsicí tolika věcí, že já, jakožto průměrný divák jsem měl co dělat, abych věděl co se děje. Vše do sebe moc zapadalo, všechny stopy se objevovaly moc rychle. Film rychle jel a rychle skončil a zanechal pocit pachutě na horním patře úst, že Indy je nenávratně pryč.

The roof is on fire

Inu brat přijel, špek jsem zapálil, Dveře pustil, do Konce se točil, kroasanty pekl a pak jen zazněl požární poplach, co pobudil celou kolej.

Knihy

Když jsem si koupil, z doposud neznámého důvodu, knihu o kultu Wicca a po té Bridu od Coelha, z doposud známých důvodů, netušil jsem, že Brida bude o tom, co první kniha.

Asi náhoda, což ?

Život je jedna velká truhla plná překvapení

Tož tak.
Za poslední tři dny snědeny tři rajčata, jedna cibule, dva vdolky, pět rohlíků, jeden fuet a pizza.
Za poslední tři dny naspáno okolo 10 hodin.
Za poslední tři dny vypito asi 1,5 litru rumu. Ten kubánský má to výhodu, že nebolí hlava.
Přeneseny všechny mé krámy a místa J do místa O rychlostí 5m/s.

V místě O černoušek z Namibie (asi) jehož nejoblíbenější věty jsou "That's cool. All right."
V místě O plno harampání z období minulého.

Doskládat vše a začít běhat. Triatlon a maraton se blíží :)

Bacardi a cola

Get together one more time!

The Lizard King

Příští stanice...Dejvická

Konečná stanice, prosíme, vystupte.

A je to tu. Tedy...a jsem tu. Kdo nevěřil, mohl.
Zbyla jen opálená kůže, pár vzpomínek a sůl ve vlasech.

Nad Alpami bylo krásné světlo zapadajícího slunce, nad republikou mraky. Když jsem uviděl matičku Prahu, tak krásně malinké maloměsto, drala se mi vlhkost do očí.
Na letišti klasické pohledy očí čekající někoho, SMS jízdenka na kulaťák, španěláci jedoucí na výlet do Prahy, prázdné ulice, známé domy...známé tváře, známý byt, ikdyž jiný.

Zpáteční lístek

"Madrid prosím. Zítra ráno v devět."
"Zpáteční nebo jen do Madridu?"
"Jen tam" konečně "....tedy vlastně zpáteční"
"Tak zpáteční?"
"Ne jednosměrný. Ale zpáteční."


Inu tak to je. Pět měsíců uteklo jako voda.
A 12 dnů s rodinou v Andaluzii ještě rychleji.

Co napsat. Asi nic. Mlčet. Usmívat se a nemluvit.
Tak to má být.

Costa de la luz

Nu čili ze Sevilli, kde jsem ve 40tkách připravil rodinu na to, že jsou opravdu na jihu, se jelo nočním busem do Granady. Auto nám nechtěli půjčit, protože Visa Electron. A protože Visa byla bez peněz. Našli jsme tedy internet, převedli peníze a bylo. V Granadě jsme spali chvilku na nádraží a za svítání se přesunuli do hostelu Nevada, který jsme našli na hostelworld.com (jeden z nejlevnějších). Hostel byl skoro v historickém centru, takže pohoda.
Alhambra byla super, všechno bylo super, jen další pokus o půjčení auta super nebyl, domníváme se, že peníze ještě nejsou převedeny. Čili čekáme další den, procházíme si zbytek Granady.
Měníme pak plán a jedeme do Antequery, kde spíme dvě noci v hostelu (taky nejlevnějším) a děláme si výlet do Rondy, což je super městečko :)
Pak pokračujeme do Malagy, kde si dáváme poslední pokus na půjčení auta a kde to opět nevychází. Volám tedy do banky, co se děje a mladík na druhé straně říká, že jako neví, ale mělo by být vše super. Takže super. Jdu tedy do půjčovny, nutím zaměstnance ručně namačkat moje číclo karty a ejhle. Máme Pežotka a už si to šineme k moři a pak někde do středozemí k San Enrique, kde spíme mimo cestu (konečně zdarma a s hvězdama)
Na další den k Tarifě, kde v kempu přespíme noc a ráno po odubytování čekáme na mamku, než se dosprchuje, sedíme v autě před kafetérkou a chytáme wifi. Už jen 4 dny ... Portugalsko už nestíháme, ale co už.

Tak :)

Bohužel je embedding zakázaný.
Kdo chce, nechť klikne tu.

Volveré a encontrarme con vosotro'
volveré a sonreír en la mañana
volveré con lagrima' en los ojo'
mirar al cielo y dar las gracias

Ze študáka turistou

Z města K vyjíždí dvě osoby průměrnou rychlostí 80km/h, na místě B přesednou a pojedou stejnou rychlostí až do místa P.
V místě P přesednou a budou se pohybovat až do města M průměrnou rychlostí 800km/h.
Tam se dopravním prostředkem průměrnou rychlostí 50km/h dostanou k prostředku, který je rychlostí 90km/h dostane až do města S.
Mezitím z místa H nasedne jeden člověk a pojede do města S taktéž rychlostí 90km/h.

A roadtrip po Andalusii může začít.

Doplněno : Protože v místě P byla ten ten bouřka jako sviň, do města M dorazili o nějakou tu hodinu později. Tudíž se přesunuli rychlostí ne 50, ale 90 km/h.

Poslední zářez

Poslední, pořád poslední...ale je to tak :)
Byl jsem si v La Rábidě pro výsledky z Estructuras de datos. Učitel mě uvítal fórkem, že nic moc a že si to budu muset zopakovat v září. Nu...abych pravdu řekl, docela jsem mu věřil :)
Nocméně, dopadlo to dobře a práce se semestru přinesla taky své ovoce. Čili po osmičce z grafiky, dostávám devítku v C++.
Poslední foto před školou v triku, co se konečně dostalo pod osm euro.
Jdu se pak ještě podívat, jak jsem vlastně dopadnul na zkoušce z grafiky (výsledek jsem doteď neviděl) a nemohl jsem se nasmát. Jsem zvyklý na zkomoleniny mého jména...ale toto :) To byla podpásovka.
Pak jsem si šel vyzvednout vyvolané filmy a docela tu zdražili služby, čili jsem rád, že to bylo "poslední" vyvolání :)

A tož tak.

Posledních 24 hodin :)

Doplněno : A prý si zasloužím písničku...

Poslední

Kolikrát člověk zažije nebo udělá něco naposledy, aniž by si to uvědomil.
Kolikrát se loučí a líbá se svým děvčetem v autobusu na cestě na letiště a neví, že je to naposledy.
Kolikrát si pohledem na věc připomíná věci dávno minulé a neví, že ji za chvíli ztratí.
Kolikrát se baví s člověkem, kterého už nikdy nepotká.

A kolikrát něco dělá opravdu naposledy a ví o tom.

Tak tedy poslední večerní káva na balkóně bytu 3G, na ulici San Sebastian 21.

Uzavření běžecké sezóny

Aneb je to v nohách.
Dlouho připravovaný běh do Punty měl podle výpočtů astrologů největší šanci na úspěch právě poslední den v měsíci.
Bohužel po finále mistrovství Evropy jsem vstal pozdě.
Posnídal jsem dva čtverečky čokolády, hrst gumídků, jednu broskev, zapil to čtvrtinkou vody s ledem a citronem a šlo se na věc. Půl jedenácté. Chci vidět, jak bude sluníčko pálit.
První 4.5 km v pohodě, slunce schované za mírným oparem. Žaludeční šťávy s příchutí gumídků vyplivnuty a zapito vodou.
Přichází pak krásná cesta zkrz marismas a místa, kde se těží sůl. Běží se krásně, krajina voní borovicemi, okolo není sloupu bez čapího hnízda, kteří to tu mají blízko do Afriky. Je to super pohled. Dva rodiče v obrovském hnízdu, někdy jde vidět šedá hlava potomka.
Cesta pak pokračuje okolo nebo v blízkém okolí dálnice.
Nevím, kolik kilometrů mi zbývá a tak si dávám závazek, že do hodiny a půl běžím a pak se otočím.
1:20 a už to chci točit, ale žádné takové :) Pěkně makat.
Po pěti minutách, posledním kopečku stojím u cíle. U moře.
V hospodě sockuju vodu a hraju si s vlčákem...nu štěnětem :) Mám takovou chuť skočit do moře...ale běžet s věcma od písku, komu by se chtělo.
Tak běžím nazpět. Jde to dobře. Jak už znám cestu, jde to rychle. Přeháním ale tempo a před začínají se ozývat lýtka a hlavně kolena. Slunce pálí, vzduch nad silničkou se tetelí, pot na mě schne a vytváří mapy soli. Konec nezvládám, voda došla a tak před marismas pět minut sedím a na mostě před Huelvou pět minut jdu. Na mostě dostávám neskutečnou chuť na pivo nebo colu...oooo orosená sklenice...
Ale nakonec jsem tu. Po dvou hodinách a padesáti sedmi minutách, 30km v nohách. Super pocit :)
A konečně snídaně (a ukradnutá vychlazená orosená plechovka coly jednoho ze spolubydlů)


Podrtženo a sečteno, za měsíc červen uběhnuto 173,23km. Dalo by se říct, že jsem spokojený.

A je to "doma"

Inu vybrat si zemi na Erasma, která žije fotbalem, v době mistrovství Evropy a navíc zemi, která toto mistrovství vyhraje...jde to :)
Byl jsem pozvaný známými z La Rábidy, se kterými jsem byl včera v Puntě, na fotbal.
Vše bylo, jak mělo být. Zatímco zápas začínal, kluci si malovali duocolóru na obličeje a holky v kuchyni připravovaly jídlo. Bylo na nich vidět, že jsou na podobné akce zvyklé - a to z jednoho krásného pohybu - před obrazovkou vždy ladně zrychlily, aby nezavazely a nikdy se před nikým nezastavily, aby bylo vidět :) Prostě pohoda. Ještě studenou sangríi do sklenice a nemám si na co stěžovat.
A když ve třiatřicáté došolíchal Torres první, jediný a vlastně vítězný gól, celý Pyrenejský poloostrov se otřásl.
Nu a po vítězství se šlo na kruháč na Avenida de Andalucia, kde se obrovská fontána proměnila v akci miss mokré tričko.
Pak loučení se s těmi, které jsem viděl málo a přitom jsme k sobě měli určitým způsobem blízko.
A spát. Poslední čtyři noci.

Fin de semana

Último fin de semana y primer fin de semana en verano.
Soy invitado de mis amigos de La Rábida y de los partidos de futbol de los domingos a una fiesta a Punta Umbría. Amigos mejores como estudientes extranjero.
Punta Umbría, en las doce por la noche, es 28 grados. Hay mucho gente, mucho coches, música, ron, porros y tías muy buenas. Tetas grandes, culos amables, piernas con faldas muy cortas.
Bebo solo Coca no quiero ron.
En las dos vamos en un bar donde está la discoteca. Porqué no. Mucho putitas. Bailadoras en el aire. Una mulata con culo y piernas tan buenas, que no ha visto mismo nunca antes. Otra rubia, tatuada, bueno barriga con el adorno en su ombligo.
Pero soy hombre muy honrado, que me gusta lo mejor, las mujere no me faltan :D
Bailamos hasta las cinco, en las seis me encuentro en mi cama.
Buena fiesta.

7 dní a 7 nocí

Ano, ke konci pobytu zbývá právě krásných 7-7. Kdo zná stejnojmennou hru, tak ví, co je úkolem pro dokončení.
Já si dal úkol mnohem lehčí. A to :

• opálit si zadek
• doběhnout skoro do Punty Umría
• dojíst zásoby jídla
• objednat na příští týden auto :)

Už jen sedm nocí v posteli, která se rozpadá :) Uteklo to :) Ale nevím, jestli bych si dal nášup...

Poslední ESP zkouška

Přišla poslední zkouška. K údivu spolubydlících jsem se trochu pěkněji oblékl a po poledni vyrazil. Hodil bych sem fotku, ale to bych byl zas označen za narcise...a nikdo nemusí znát pravdu, že ano :)
Na zkoušku bylo 2,5 hodiny, u prvních příkladů jsem si říkal, že tolik času musí stačit všem. Ovšem nechval dne před večerem.
V průběhu to asi třetina lidí vzdala. A protože já z boje neutíkám, zůstal jsem. Přisly totiž příklady z druhé strany listu a ty byly opravdu děs běs. Že jsem naposledy snídal se začalo projevovat.
Odevzdával jsem jako poslední, zpocený a s vědomím, že to nebude tak úplně ono. Ale z 90% bodů ze semestru by se dalo něco vykouzlit.
Nu a teď už jen čekat na výsledky a mít "konečně" prázdniny :)