Studentský život

Jak tak teď nestíhám vychutnávat si rozdíly mezi prací, večerním během, programováním diplomky a doděláváním stránek....musím si říct, že studentský život jde mimo mě.
Asi už je na čase :)

Zaklínač

Tehdy řekla věštkyně zaklínači: "Toto je moje rada: obuj boty železné a do ruky vezmi berlu taktéž železnou. Běž v železných botách na sám konec světa, cestu před sebou železnou holí ohledávej a vlastními slzami skrápěj.Jdi ohněm i vodou, nezastavuj se, zpátky se neohlížej. Až prošlapeš železné podrážky, až odřeš železnou hůl, až větram a žárem vyschnou tvé oči tak, že již nebudou schopny ani slzu uronit pak dospěješ na konec světa. Tam snad nalezneš to, co hledáš, to co miluješ. Kdož ví."
Zaklínač tedy šel. Šel ohněm i vodou, za sebe se neohlížel. Než nevzal si železné boty ani berlu. Vzal jen svůj zaklínačský meč. Neposlechl slova věštkyně.
A dobře učinil, poněvadž to byla mizerná věštkyně.

Ano ano, zamiloval jsem se do Sapkowskeho Zaklínače. Krásně propracovaný příběh, úplatky, podvody, války, nádherné čarodějky, milování...

Před bouřkou

Otevření sezóny nočního běhání po Stromovce z důvodu dlouhého sezení v práci začalo dřív než jsem myslel.

Vše šlo hladce ... snad až na extrémní lenost a hledání důvodu pro odklad :)

Chystala se bouřka, ale v době vyběhnutí jsem o tom neměl ani tucha.

Běhání v noci má svoje kouzlo. A to hlavně po filmu Ju-on, který tímto doporučuji. Vrzající větve, splašené kačeny a vítr zaručují udržení nadprůměrného tempa alespoň po dobu doběhnutí k prvním lampám.

Před kolejí začalo peklo, kdy déšť a sníh spolu tančili ve zběsilém tempu podporovány silným větrem. Takže rychle na pokoj a přesunout kolo na chodbičku.

Inu do Alp se tento víkend nejede, půjdu alespoň na 6.5m kros, který se chystá někde u Barrandova.

První jarní den

Po měsíci a půl jsem do jel domů a už včera jsme s bráchou přemýšleli, co s načatým prvním jarním dnem. Naordinovali jsme si plavání a možná i běhání.
Skončilo to tak, že v deset dopoledne jsme stáli na startu Josefského běhu, který se konal ve Zlíně. Protože jsem ještě potřeboval reklamovat mobil (stejně bylo zavřeno) a brácha potřeboval na poštu, dorazili jsme docela pozdě a rozcvičení se smrsknulo na stometrové poklusání a protáhnutí ztuhlých pérek. Na startu byl i Vabroušek, což mě překvapilo. Poprvé jsem tohoto triatlonistu viděl naživo.
Start jsem přepálil a už za dva kilometry jsem cítil jak moc. Běželo se lesíkem příjemným prostředím, svítilo sluníčko. S problémy s dýcháním jsem doběhnul na otočku a pak se přidalo píchní v boku a záda. Kopec po otočce mi dal zabrat.
Před cílem už klasicky čekal brácha. Těším se, až jednou doběhnu první :)
A z plavání nakonec sešlo. Ze studeného vzduchu se mi nějak špatně dýchá, takže volíme raději odpočinkové odpoledne s teplým čajem.
Musím něco udělat s těmi zády, protože maraton se blíží.

Není moc o čem psát

Nový další snad poslední semestr. Poctivě chodím na poslední cviko posledního předmětu, který mi zbývá dodělat.
V lednu jsem si řekl, že začnu pořádně dělat na diplomce. Po měsíci a půl předělávání m.email.cz si říkám, že začnu poctivě dělat na diplomce. A taky že jo :)
O víkendu jsem si asi po měsíci zaběhal. Potkal jsem skalní příznivce, které jsem vídával běhat po Stromovce v lednu, sluníčko vytáhnulo i ty, co to vzdali na podzim a navíc jsem zaregistroval nové přírůstky. Inu tato sobota byla opravdu jarní. Zapocený jsem byl, až běda. Nicméně maraton a železný muž se blíží, takže v neděli to samé plus tři kilometry plavání. Sedavé zaměstnání je mor.

Mládí v prdeli, do důchodu daleko

Když jsem sjížděl ze Strahova busem číslo 217, revizor přistoupil a chtěl vidět jízdenku. Vytáhnul jsem svůj měsíční lístek, revizor jej zkotrolovat a řekl, že je neplatný.
Inu Student/Junior na něm stálo. Student jsem. Junior již ne. To se pánovi s odznakem nelíbilo. Prý po šestadvacítce mám smůlu. Zkoušeli jsme se domluvit, žel bohu, je mi kolik mi je. Junior již nejsem.
Člověku je bez peněz poněkud lehčeji. Cesta stála 700,-.
Zašel jsem do banky, převedl peníze na účet vysoké školy, vzal potvrzení a šel na studijní oddělení pro zápis do posledního semestru.
Člověku je bez peněz poněkud lehčeji. Semestr stál 17200,-.
Inu do důchodu daleko. A junior již nejsem.

Dragon je inženýr

Napsal mi Dragon, jeden z mých bývalých spolubydlících, že jede domů, že už jako je inženýr. Tedy jede, letí. Do Severní Koreje je cesta vlakem dlouhá a teď, když je na Sibiři zima,je to docela zážitek.
Dragon tu tedy byl něco okolo pěti let, poznal kapitalismus, svobodu internetu, jídlo v obchodech sedm dní v týdnu. Bránil se poznání "pravdy" o válce Severní proti Jižní Koreji...ikdyž kde je vlastně pravda. Při výpadcích elektřiny na koleji Bubeneč si připomněl vypínání proudu v hlavním městě svého rodného státu, prý z důvodů šetření energie.
Nenaučili jsme ho s Kwětem říkat, že Kim Čong Il je prase a při každé návštěvě šťáry z ambasády pečlivě sundával naše nahotinky na plakátech ze zdi.
Jak se asi tak Dragon bude mít. V komunistické Severní Koreji, kde svoboda je asi to samé jako ... nic mě nenapadá, prostě podle mě není.
Nezapomenu na jeho hlášky o rychlovarných konvicích na rýži nebo klasickou: "Hmm, pěkný pes - dobrý pes."
Náhodou jsme si dnes našel, co je to kult osobnosti, protože přesnou definici jsem postrádal.
A právě o Kim Ir Senovi - otci Kim Čong Ila tam byla zmínka. Nevím, zda-li je to pravda, ale podle všeho byl v Severní Koreji založen nový kalendář, který datuje události od jeho narození.
Jaké to je, během letu do Pchjongjang ztratit 8 hodin a 1912 let k tomu.

Kosi

Když v sedm ráno na větvi stromu poblíž zastávky Koleje Strahov pěl černočerný kos svou ranní ódu na radost, zastavil jsem se a poslouchal.
Stejně jako vrabce a vlašťovky, můžu kosy poslouchat do aleluja. Díky nim mě přejde ranní naštvání z brzkého vstávání. Už od střední školy, kdy jsem vstával v pět, abych přijel na nultou hodinu včas. V Dejvicích k ránu, kdy jsem se vracel z tahu, v Huelvě po příjezdu, kdy jsem ospalými očky nevěřícně pozoroval Marokánce spící pod dekami v parku, kde kvetli okrasné pomerančovníky.
Nasadil jsem si sluchátka a pustil Manu Chao, v práci naladil Latino FM a den začal být příjemný.

Únor...připravím si úbor

Kdy naposledy jsem měl v lednu naběháno a naplaváno jako letos ? Nikdy. Sice o nějakých extra výkonech nemůže být řeč, ale i tak příprava na letošní sezónu začala, ať chci nebo ne. Inspirací budiž video IronMan z roku 2007 a 2008 (jedná se o pěkně sestříhaný průběh havajského závodu) a 76-ti letá babička, která tichooceánského železňáka běžela 20x.
Chřipková epiemie sice útočí, ale Stromovce se úspěsně vyhýbá. Jen škoda, že jsem z mínusových teplot chytl rýmečku, o které víme, že pro nás muže je smrtelná.

Už to bude skoro rok, co jsem odjel na Erasma na jih Evropy. Toto uteklo. Manu chao mi připomíná, jaké to bylo přijít ze školy, nakoupit v Carrefouru a jet na pláž číst si (učit se) a večer ze sebe dostat sůl, natřít se krémem, zajít třeba na kafe a okolo jedné se spokojeně vrátit.

A Obrazovka smrti mi připomněla, že jsem ve Vistách nějak moc dlouho...

Odkládání, otálení

Moc pěkné, díky Mellthy.

Jak neběháte ?

Pod Vánočním stromečkem mě čekalo krásné překvapení v podobě zaplaceného startovného na Pražský maraton.
Jsem zvědavý, kdy začne trénink.

O něco chytřejší

Co je to prokrastinace, jsem opravdu netušil.
Díky Meltíkovi, co nepíše blog, jsem o něco chytřejší.
Prokrastinace je výrazná a chronická tendence odkládat plnění povinností a úkolů (zejména těch nepříjemných) na pozdější dobu. Jde o rizikový fenomén pro duševní zdraví.

Aneb má diagnóza.

Vykročit pravou

Vykročit pravou a pak rychle levou a valit. Zbývá půl měsíce do odevzdání diplomky. Ten, kdo ví, jak na tom jsem, radí : "zažádat o odklad".
Jenže to je moc jednoduché. Takže beru do postele knihu o programování a začínám zjišťovat, jak To bude fungovat.
Vzpomínky na zasněžené kopečky valašských vrchů z konce roku mě budou hřát ještě dlouho. Musím využít větru v plachtách.

A kolik že mu je ? Tři roky.

A to tě to ještě baví ?
Baví.
Seš divnej.
Jsem.

Inu před třemi léty jsem začal vykřikovat do tmy skrz tento blog a i přes jedno chvilkové povolení mysli, kdy jsem kontaktoval Norsko, aby mi zálohovalo obsah pro časy vzpomínací, protože jsem měl chuť kliknout na "Zrušit blog", jen tak neskončím. Proč taky? Platit za to nemusím, nevadí mi to a je mi jedno co si kdo myslí. A alespoň se jednou za čas podívám do pravidel, jak se co píše.

Vánoce jsou tady. A nimi rodina, vybírání posledních radostí, balících papírů ... a deště. Před třemi léty sněžilo. Letos snad alespoň na silvestra pocukruje někdo nahoře Vizovické vrchy, ať ze Vsetína prvního ledna nemůžeme zpět do hnusné Prahy :)

Jsem tak trochu bilancoval, co se za ty tři léta změnilo a je toho dost. A myslím, že tak to má být. Dá se říct, že jsem spokojen :)

Stačí slyšet Eddieho a vybaví se mi Into the wild ...