C...

Město andělů. Surový, pravdivý film se skvělou kamerou a celkovým zabarvením snímku. Film pro mě. A to ne kvůli hlavnímu hrdinovy, ze kterého se stane, co se stalo.
Víc mrtvých bylo snad jen v Kill Bill.

Jsem rád, že když se ráno probudím, nevstávám s tím, kdo mě okrade, nebo zabije. Pro hrst drobných, nebo jen z prdele.
Natahovat kohoutek neumím. Možná jsem si ale zapamatoval konečně Taylorův polynom.

Svět je plný zloby a nenávisti. A ikdyž bydlím v Praze, cítím se bezpečně. Možná je to díky iptables a protože skoro nikam nechodím. A nebo že jsem nikdy nezažil situaci, ve které bych se musel bát. Kdo ví.

A i přesto mě láká jet pryč a poznávat cizí krajiny ne z hotelového apartmá, ale z pocitu, z lidí, z prožitků všedního dne. Cítit pot s prachem, spát kdoví kde, jíst, když bude co jíst, spát tam, kde se bude dát spát. Fotit.

A je to jako i s ostatními sny. Žiji, abych si je splnil a jakmile stačí jen málo k jejich dosažení, začnu mít strach, hledám výmluvy proč splnění snu nechat na jindy.


"Rozhodnutí je jen začátek něčeho. Jakmile se člověk rozhodne, pohrouží se ve skutečnosti do mocného proudu a ten ho unáší na místo, na které v okamžiku rozhodování vůbec nepřemýšlel."

Paolo Coelho - Alchymista