Pathfinder - u nás promítán pod názvem Cesta bojovníka, vypadal po první scéně s běloušem arabem jako zajímavý film.
Ovšem ani barevný nádech, hromada kostí a potoky krve, nedokázaly pomoct tomu, aby film nesklouznul do patosu "hrdinského eposu" moderní doby.
Klasická osa nalezení chlapce, vychování jej v cizí zemi, připomínání mu, že není odtud, příjezd cizinců, co drancují zemi a boj chlapce proti "vlastním". Napínavý děj, jako kamašáky mojí babičky, kdy jakýkoliv pohyb je už dopředu znám, láska, která by neměla být naplněna a přece to jde, boj, umírání bližních, až trapné hrdinské věty a rituální sebezničení ve jménu všeobecného blaha.
Naštěstí přišla závěrečná scéna s běloušem v pravou chvíli. Samozřejmě, že ti zlí umřeli (díky chytrosti hrdiny a kolektivní pomoci ostatních) a ti hlavní přežili, aby mohli mít potomky a povídat jim příběhy o tom, co se stalo. Jinak bysme tento výtvor neměli šanci vidět.
Což by možná nebyla taková škoda.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat