Mejme cloveka A, ktery se chova, jakoby mu sest maximalne bylo.
Mejme cloveka B, ktery je jako starsi bratr. Zkusenejsi, rozumnejsi.
Dejme tomu, ze kdyz A rekne vyrok C a B rekne D, budu radeji verit D, protoze ho rekl B. S B se snazim bavit normalne, s A tak, aby nas pochopil....
A prijde den, kdy se B chova jako A. Clovek si rekne...slaba chvilka...
Ale pak prijde dalsi den a B se znovu chova jako A.... Je chyba v P ? Cili v pozorovateli ?
P ma sve mysleni sve rozhodovani. Proc B nedokaze akceptovat P?
Plus prvni cernobily film vyvolany. Plus dalsi pokroky s fotogalerii. Plus hromada prace v praci... Plus dve mojita...pred dvaceti minutami.
Plus jedna z prvních stredoformatovych......
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
1 komentář:
tak to je v P vendo :) ale znam to .. vyskousel jsem si vsechny role :) nekdy se taky B chova jako A aby ho ostatni P neotravovali se zodpovednyma zalezitostma protoze se citi na P :)
Okomentovat