Pracovní proces

A je to tu.
Opět kolotoč štěstí. Myslíš-li si, že něco tě udělá šťastnějším, chceš to a nemáš na to, pracuj. Budeš mít peníze, pořídíš si, co potřebuješ a budeš šťastný. Snad. Ikdyž, jak všichni víme, ty nazelenalé papírky sami o sobě šťastné nejsou. A věci, které se koupí, také ne.
Je šťastný ten, kdo nepracuje ? Možná. Zatoužil někdy ten, co nepracuje, že by chtěl to, co zrovna nemá ? Nejspíš ano.
Pokud by touha k nové věci, kterou je potřeba koupit, opravdu silná, člověk nevyhrál a ani nekrade, je opravdu třeba začít pracovat ? Jiná možnost asi není.

Ovšem druhou otázkou by mohlo být, zda-li tu či onu věc člověk skutečně potřebuje.

Pak už je jen na něm, jestli promění čas, který mu byl dán, v práci ohodnocenou penězi a pořídí si to, díky čemu snad bude šťastnější.

Ovšem práce nejsou jen peníze. Je to i seberealizace. Ovšem tu jsem už dlouho nezažil. Alespoň ne v měřítku, kterou bych chtěl.

Bože, to jsou tlachy.

Jsem štastný ? Jsem.
Budu šťastnější ? Kdoví.
Budu šťastnější díky penězům ? Myslím, že ne. Jen vše(co je ovlivněno penězi) bude snadnější.