Cesta na poušť a zpátky

Rozhodování v Ouarzazat bylo ovlivněno Myšáčkem a jeho podrobným hledáním dun v okolí Zagory.
Nebuď Zagorka a jeď do Zagory vyplynulo nakonec a já jel.
Jede tam taxík a bus. Bus stojí 45 DH a taxi 50 DH. Tak zněly informace jednoho z místních radilů. Inu, to pojedu taxíkem. Ovšem ouha, taxi po mě chce 100 DH. Jdu tedy na bus, ale ten už je plný a dnes víc nic nepojede. Tak s težkým srdcem směňuji dalších 15 Euro. Kupuji kanystr vody a chleba...co víc chtít na poušti.
Čekáme na dalšího do pětice na taxi a vyrážíme. Řidič se snaží, co může. Ale zapadají slunce nezadrží. 160 km zvládáme za víc než tři hodiny a do Zagory přijíždíme přesně po západu slunce. Na obzoru jde vidět, jak se zvedajícím se větrem prichází písek.
Jdu městem směrem na jih a pak se stáčím na jihozápad. V tu dobu jsou ulice plné prachu a viditelnost klesá. A dýchatelnost je horší a horší.
Za město vycházím až za tmy. Cestu mi osvětluje měsíc. Scházím z cesty, jdu kamením za ticha noci. Přestalo foukat. Kamení pod nohama mizí a půda měkne. Jsem v písku. Přede mnou nic, na obzoru hory, nade mnou měsíc skoro v úplňku. Nejsem sice tam, kde jsem...to počká. Poušť zůstává pořád stejná. To jen duny se mění s větrem.
Usínám bez jídla jen s vodou. Stanování v písku má určité obtíže. Stačí, aby zafoukal vítr a písek je hned ve stanu. Spím tedy se šátkem přes hlavu, abych mohl dýchat. Noc je chvílemi větrná.
Na druhý den se stáčím na sever.
V Ouarzazat potkávám Amíka a Němce, jak spolu hrají fresbee (prostě házejí létajícím talířem). Jsem pozvám na hru, na čokoládu, co Amík koupil, ležíme pod palmou u oázy, díváme se na mraky a čekáme na bus.
Z Ouarzazat do Tangeru za 13 hodin. Na cestě do Marakeše prší a je mlha. Serpentiny nejdou vidět. Jen mlhové tyče ... občas ... raději spím a dělám, že nic nevidím. Chlápek naproti opět zvrací. Napadá mě, že to možná nebude cestou....
Před Tangerem nás staví policie a bere nám řidiče. Kontrola zjistila, že jen bez přestávky celou cestu ... nemalý obnos do kapsy strážníka napravil situaci. Ještě před celým autobusem pokárá řidiče a dává nám zelenou.
V Tangeru přicházím do přístavu 15 minut před odplutím. Odmítám taxík i hašiš. Drahé. Moc. Inu Tanger.
V Tarifě dvě hodiny do odjezdu do Sevilly. Potkávám Mexikánce a Mexikánky erasmáky. Dávají mi na ochutnání lízátko z Mexika....Mám pocit, že mi huba upadne. Je to mangové lízátko obalené v chilli. U nich to prý jedí malé děti.
V Seville je díky Velkému Pátku hlava na hlavě a kolabs v dopravě. S energetickým dědulou, co nadává na Semana Santa jedu taxikem na nádraží a za 30 minut valím do Huelvy.
Tam kvůli Velkému Pátku hlava na hlavě. Plno zavřených ulic, plno slavnostně oblečených lidí a mezi nima smraďoch s krosnou, vidící na jedno oko.....vypadla mi čočka v Tarifě.
Pak vana, jídlo....a spánek :) Po dlouhé době hranolky a cola...no jak toto dopadne....