Absťák

Víkend, škola, práce, klasika.
Absťák jak sviň si něco zahrát.
A Mellthy potmělucha pustil soundtrack z Civilizace 4.....

Ranní rozhovor

Zatímco se stanicí Muzeum line melodie flétny, na kterou hraje nevidomý člověk, prochází okolo dva stavební dělníci nesoucí si piva Měštan v igelitové tašce Tesco.
"Ty vole, kurva, taky by sis tak mohl stoupnout s píčťalou, foukat a vydělávat."
"A nebo jak ten s harmonikou na Staromáku, ale ten to vůbec neumí, vole."

A něco malého na konec ;)

Ano ano, uz je to tady, uz to jede, uz se to roztaci

Desaty mesic.
Doba kdy zacina skola, kdy mobily umi fotit, kdy studenti at uz dobrovolne nebo ne odchazeji ze skol, nahrazeni novym masem.

Oáza

Říká se tomu zemřít žízní, když už je oáza na dohled. Pocit, že poslední zatáčka před závěrečnou rovinkou vyčerpala člověka natolik, že pokračovat už nemá cenu i za oběť pachuti na patře úst z toho, že tolik energie, štěstí a odhodlání šlo vniveč.
Čeká mě poslední rok. Ale síly jsou už kdovíkde.

V pátek rozhodnu, jestli jet studovat na semestr do Španělska, to rozhodne, jestli zůstat na koleji, to rozhodne o práci....Krásný řetězec, jen shodit první kostku domina.

Automechanici

Ospalost

Je to podzimem, nemocí, krizí ?
Bída a děs. Týden programuju malinkou aplikaci. Zatím jen popsaný papír. Mozek nepracuje. Nechce se mu.

Bouřka (Turecko, Kačkar, Fuji Provia - i proto takové barvy)

Z domu domů

Tak, konec prázdnin, začínám se stáčet na Prahu. Vybaven vybavením z Turecka, vymoženostmi z domova a dary od blízkých, naplnill jsem krosnu na 31 kilo, upevnil fotovýbavu, vyzvedl kolo a do ruky dal ještě tašky s kytkami a s bratem vyrazil na nádraží.
Do Přerova šlo vše dobře. Tam mi ale řekli, že s kolem mě nevezmou, že jsem se měl pořádně dívat do jízdního řádu. Nikoho neodměkčilo, že je to můj poslední vlak dne, že bych si mohl kolo dát na uličku, nebo do prázdného kupé, kterých bylo požehnaně. Ironický průvodčí mi nabídl, abych jel do Prahy na kole.
Tak jsem čekal do jedné hodiny na noční spoj, v restauraci se nasytil a napojil, na lavičce odpočinul.
A pak po páté, stál jsem na koleji.
Mellthyho jsem chtěl jemně probudit a překvapit, ovšem dojem byl asi tak silný, že se Mellthy lekl a asi dvě minuty schovával pod polštářem.
Řekl jsem si, že Reese možná bude taky překvapený. Byl. A taky nasraný, protože si na pokoj dovedl babu a asi čekal víc, než že si tam další bydla bude rozdělávat nádobíčko a všechny budit.

A tak to po měsíci na koleji vypadalo :)

Ryby uplavaly

Po té, co jsem zjistil, ze roční rybářská povolenka stojí přes 2000,- kč a týdenní přes 3000,- (nespletl jsem se, je to opravdu takto nelogicky a drahé jako čart), budu raději okolo vody jen chodit a fotit.
V Dejvicích mě už čeká bašta od Tetenalu, abych si mohl diáky crossovat v komoře sám a na netu jsem četl návod, jak si umýchat svoji vývojku na černobílé filmy (tak jako to dělá třeba Ansel Adams). Ještě že na podzim budu mít toliko času trávit jej při červeném světle.

Statistiky

Kdyz pan primator Bem prijel z Everestu, mel na tiskovce prednes o statistikach z jeho cesty, to se mi moc libilo, tak se opicim.

Cili:

• cesta i s dopravou tam a zpet trvala 21 dni
• shodil jsem 6 kilo
  
• projeli jsme 6 zemi, pokud pocitame Ceskou republiku i Turecko ;)
• celkem cesta merila neco okolo 5000 km (pocitano pomoci meritka na google maps)
• nas nejnizsi bod byl u Cerneho more (Rize ma 6 mnm, takze pocitam , ze Cerne more ma 0 ;)
• nas nejvyssi bod byl Mt. Kackar (Zirve) 3937 mnm
• prepravovali jsme se autobusem, minibusem, dolmusem, osobnimi auty, nakladnimi auty, lodi, metrem, tramvaji a vlakem
• potkali jsme a dali se do reci s: francouzi, belgicany, izraelci, cechy, italy
  
• vypili jsme nespocetne moc litru caje
• vycvakal jsem 10 filmu a 2.5 svitku
• znicil jsem moje sestilete sandale, budiz jim zeme lehka
• popsal jsem 12 listu deniku
  
• celkova cena nepresahla 10 tis. Kc

;)

Na co se zapomnelo

Zapomnel jsem popsat, jak jsme byli pozvani na kurdskou svatbu. Ono neni ani nic moc co psat. Jen ze dva zapoceni turisti byli mezi asi 150 svatebcanama prijati, jako by to byli ztraceni synove.
Jedlo se, tancilo se ve zbesilem tempu kurdske hudby. Az do pulnoci.
Pak, zpoceni, unaveni jsme spali v hotelove jidelne....

Pulnocni expres

Vlakem jsme dorazili do Istambulu.
To ze Turci jsou prasata, vime. Veskere odpadky vyhazuji at uz z jedouciho auta, tak i vlaku. Zakaz koureni nikoho nevzrusuje, tak jako plna cara na silnici.
Ale krasne se nam jelo. Horni dve palandy byly nase, tam probihala oslava ctvrtstoleti. Asi nam ty hromady bramburku, Cola Turka, olno oliv a syra spravily vnitrnosti, takze alespon u me prujem zustal v Asii.
V noci po prijezdu jsme se krkolomnou cestou dopravili do hostelu a tam po druhe hodine nocni, okoupani s opranymi vecmi ulehli, do postele.
Dnes pred sedmou jsem vstal, nechal Jancu spat a prosel jsem se probouzejicim se Istanbulem. Krasa.
Jeste vetsi krasa ale bude, jestli se nam povede dnes odjet do Sofie.

Konec je tu.

:)

Sracky

Tak kde jsme to skoncili.....
Ano v Sivereku u snidane.
Tak po snidani v Sivereku prisel hned obed, kdyz nam usmudlany klucina donesl na stribrnem podnose caj a z garaze opodal se na nas smali opravari traktoru. Jeden z nich nas pozval na obed. Nechapal, ze jsme po snidani a uz moc hlad nemame. Asi nechapal, ze i ve dvanact se muze snidat. A tak jsme nakonec sli.
Ze spinave garaze plne lidi se v minute stala zraci mistnost, donesli stolek, zidlicky, cisnik z blizke restaurace jidlo, ayran, kolu a zacalo se.
Janca brecela stestim (vymlouva se na to, ze snedla moc palivou papriku) a ja zazival vrchol blaha s pecenym masem, plackami (kurdskym chlebem) a hlavne kolou.
Chlapici nam pak rekli, ze je desne vedro na to abychom stopovali. Tak berou svou rozhrkanou karu, ve ktere je asi 60 stupnu (moje filmy trpi) a vezou nas az k prevoznikovi na rece Eufrat. Proste jen tak ze srandy si zajeli neco pres 30km...pohoda po obede.
V Eufratu se koupu (kdyz uz z Tigrisu jsem nic nemel), fotim rybky, pijeme çaj a pak prevozem na druhou stranu a dolmusem a stopem az pod Nemrut k Arsamei.
Tam nas vita velmi pratelska kurdska rodina, majitel nam rika, ze tam muzeme byt jak dlouho chceme a byt tam jako doma. Coz je mi podezrele, tak se s nim vecer bavim o penezich a on rika :"Kdyz neco das, das. Kdyz ne, tak ne."
Vecerime s nimi, je sranda a hlavne dostavame sra... prujem.
Spime na strese a ja se rano budim s teplotou a jeste vetsi sra.... prujmem. Aby to Janci nebylo blbe, tak me nasleduje a tak jsme dva posranci. Cely den spime, jime jen chleba a vodu, Janca do me cpe prasky a babicka co tu bydli me leci po svem. Donutila me snist hrst caje a zapit silnym cajovym vyluhem.
Kazdopadne na dalsi den je nam lip, tak se vydavame na Nemrut, kde chteji za to, ze si s sebou vezmu stativ 175 lir (neco pres 1800) . Ano asi vsem amaterskym fotografum vstanuly vlasy hruzou jako me (a to je mam docela dlouhe), rekl jsem vratnemu, ze je blazen, dal mu muj stativ at mi jej pohlida a sli jsme se podivat na hlavy (v pisku).
Zaplatit ty nekrestanske penize a pak videt to co jsem videl, tak zurivosti vymaham po vratnem dvoj..co dvoj-trojnasobek toho co po mne chtel.
Jako pamatky pekne moc pekne, ale plotek okolo v takove blizkosti, ze pekne fotky mohly byt porizeny jen pri prekroceni zakona a prelezeni ohradky. Co uz.
Po navratu nas cekala vecere, pred kterou jsme ale upozornovali, ze mame jeste problemy a tak moc jist nebudeme. Vse OK, az u vraceni poloprazdnych taliru se na nas kuchar divne dival.
A protoze navsteva a ryba smrdi uz po trech dnech, radeji jsme rano jeli. S poznanim ze i prilisna pohostinnost je na skodu. Pri louceni se majitel ptal na penize. Rekl jsem mu, ze jsme se nejak domluvili a ze mu muzu dat jen malo, aby nam zbylo na cestu domu. Ze pry ok, ale moc nadsene nevypadal.
A ted jsme tu ve meste Kahta. Asi nakoupime darky a pak pojedeme vlakem do Istanbulu.
Je tu zacatek konce :)

Dalsi krucky

Z Tatvanu jsme se stopem dostali do vysneneho Diyarbakiru. Po ceste na nas kurdsky dedula zkousel trik se zaplacenim stopu, ale moc mu nevysel. Toho dne bylo o jednoho nastvaneho cloveka vic.
Diyarbakir nebyl vubec takovy, jaky jsem si predstavoval. Docela spinava pulmilionova dira. Ale hradby mely pekne, to se musi uznat (ovsem jsou nejspis pouzivany jako verejne zachodky).
Kdyz jsme prochazeli chudsi ctvrti smerem k centru, dojeli nas policiste na skutrech s tim, ze je nekdo zavolal, ze dva turiste se pohybuji po problemove oblasti a tak nas hledali, aby nam rekli, ze si mame davat bacha na vsechny veci, odehnali od nas zebrajici deti (jancu uz pomalu stvali) a odjeli.
Hledali jsme take obchod s lepidlem, protoze se mi me sestilete sandaly totalne rozpadly. Nasli jsme barvy-laky, borecek rozbalil obrovske lepidlo (rikal jsem mu, ze potrebuji male), zul me, slepil boty a kdyz jsem mu chtel dat penize, tak rekl, ze je to ok.
Romanticky plan spat na hradbach jsem zavrhnul po tom, co jsem videl, kdo v jejich okoli zije, takze smer otogar a odjet za mesto.
Potkavame lidi, co nas zvou na caj, domlouvaji policajta, aby s nama sel parkem k dalsim policajtum s kulometama a ti nam stopli dolmus na otogar a predtim nas jeste pozvali na jidlo (lahmacun-moc dobra placka s masovou smesi uvnitr zatocena jako palacinka..a taky dost ostra)
Na otogaru jede vse az zitra.
Zkousim premlouvat ochranku, abychom mohli spat na miste nadrazi, kde se nejmin chodi. Moc se jim to nelibi, muzou mit problem, ale hledame spolecne misto, az skoncime u nich v kanclu, pijeme çaj a rozjizdi se dalsi seznamovacka. Foceni, jidlo, çaj, snaha domluvit se, domlouvani autobusu. Porad nam rikali, ze stop je nebezpecny...normalne bych jim neveril, ale po tom, co jsem videl, muzou mit pravdu.
Takze do jedne hodiny si povidame, jsme pozvani na veceri (kurdsky chleba, meloun, syr a çaj).
Pak se v celem arealu zhasina a my jdeme spat.
Pred sedmou budicek, securitaci nam rikaji, ze z mesta jede dolmuş a ze pokud nechceme platit 20 lir za bus (nechceme) muzou nam pomoct domluvit neco tam.
Cili jedeme jeste jednou do centra, hosi nam domlouvaji odvoz 96 km za mesto za 2.5 liry pro kazdeho (40 kc) coz je dobre.
Pak se loucime, domlouvame dovolenou v cesku pro turky a valime smer Siverek, kde ted konecne posnidame a budeme pokracovat na Nemrut.

Stop rychly jako prujem

No, jak zacit, asi tak, ze dochazeji penize (na reesovu lednıcku ası nezbyde, bude ji muset zacvaknout mellthy)

V Karsu, kde jsme byli za poznanim Ani a potkali jsme Benoita, ktery za nas cvaknul dolmuş do Ani a kde nam vedouci hotelu rikal, ze vypadovka je daleko a stop nejde, ze je to nemozne, tak tam jsme na vypadovce byli za 15 minut a asi za 5 sekund stopli nakladak, co nas vzal tryskem k jezeru Van (asi 300 km).

Mezi mraky se objevil vrcholek Araratu a ja mel husi kuzi po celem tele a snad jen osazenstvo pokoje 423 by se shodlo na tom, ze jsem mel i tvrde bradavky. To vse vzrusenim, jak je ta hora nadherana, obrovska, super. Po ocku jsem mrknul na Janinku a rekl jsem "Jdeme?" a ona na to "Tak na to zapomen" a tak jsem uz mlcel :)

Blizko Armenskych (nebo Iranskych hranic) nas stavi Jandarma (vojenska policie). Chteji prohledat prepravni prostor kamionu. Sviti na nas reflektory a dva tezke kulomety z obrannych vezi miri na kabinu.

Nastesti je vse v poradku, svetla zhasinaji, vojaci odchazeji od kulometu a my odjizdime dal.

Kazdopadne ve Vanu jsme se okoupali (jako v mydlove vode) a v çok güzel (prekl. moc krasnem) parku jsme prespali. Ovsem Turci jsou prasata, takze v krasnem parku jsme meli co delat, abysme nasli neposrane misto bez skla a na rovne plose. Ale na konec i to malo se povedlo.

Pak tedy stop az do centra Vanu, tedy na mistni pristaviste, kde jsme zaplatili 5 tur. lir za prevoz do Tatvanu (5 hodin plavby). Nevideli jsme blizkou pribuznou Nessi z Loch Ness, ale zato jsme se spratelili (pokoj 423 se blbe nesmeje, slo jen o spolecenskou konverzaci) s namorniky, kteri nas pak hostili cajem a veceri. Takze slovy cecha: tahle cesta se vyplatila. Pak jsme prespali v pristavisti Tatvanu a ted jsme tu v jeho centru.

Pro Mellthyho : ted jedeme do mesta Dyiarbakhır a potom na horu Nemrut, kde jsou v kameni zapichane hlavy jako na Rapa Nui.

A protoze nemame digitalek, tak jsme se vyfotili internetovou kamerkou, jak pijeme çaj (nejsme umyti a najezeni, tak berte ohled ;)

Tak zatim :)

P.S. Od zvlastniho zpravodaje : V Turecku blizko Armenskych hranic byly povodne. Par hlinenych vesnic jiz neni a vsude jsou nanosy blata. Pomahaji dobrovolnici, armada ma jine starosti. Situace je stabilizovana.

Tyden v horach

Tak po tydnu jsme slezli do civilizace. Pravda, podle planu jsme tam meli byt 4 dny, ale to jsem nevedel, co nas ceka.
Na mape je vsechno krasne blizko sebe. Po blizsim zkoumani ale zjitime, ze se jde pres udoli 1000m nahoru a pak zase 1000m dolu a tak porad dokola :)
Kazdopadne Kackar (Zirve) padl. Nejvyssi vrchol se nam ukazal v cele sve krase. Nad Cernym morem bylo more mraku, kam jen oko dohledlo. Nad nama azuro, az jsem z toho dostal uzeh a Janca si odnesla spaleny krk.
Ferda (Ferrino) byl taky odpanen. A to asi dvacetiminutovou bouri plnou krup.
A to je tak asi vse. Po vcerejsim pochodu okolo 30km nas boli nohy az skoda mluvit a po dnesnich 25km na korbe nakladniho auta jsme zapraseni a vytrepani....ale neuslapani.

Co dodat. Je tu plno Izraelcu, more çaje a hodnych lidi. Teda az na toho dedulu, co nas dnes vyhazoval ze sve zahradky, kde jsme mu postavili stan :)

Tak zatim. Güle güle.

Istanbul, hlavni nadrazi

..vystupovat. Opet :)

Tentokrat tu neni takove horko jako vloni. Kazdopadne den a pul v buse neni zrovna koser. Ale co uz.

V hostelu na stejnem miste jako minule, v cajovne darovana fotografie z lonska, prvni absolvovani cele motlitby v mesite.

A rychle spat. Zitra nas ceka asi dalsi denni jizda. A to do Trabzonu, odkud je to do Rize jakoby kamenem dohodil a odkud nase cesta vlastne zacina.

Jedem :)

Pracovní horečku vystřídala horečka cestovní. Nepamatuju, že bych měl před odjezdem takové problémy :)
Pak dvouhodinový spánek, ve kterém mě otravovala bezzubá turkyně na zapraseném tureckém záchodě....toto začíná.

Takže jedeme :)

"Jez, když je čas k jídlu, jdi, když je čas vydat se na cestu."
P.Coelho

Andělé pomoci, andělé zkázy

V dnešní Mladé frontě jsem se dočetl, jak Američané pomáhají arabským zemím. Má odstartovat zbrojení Saudské arábie a dalších zemí (převážně sunitských) aby tak mohli čelit případnému útoku z Iránu a Sýrie (šijítských zemí). Těm naopak pomáhá Rusko.
Čili co tu máme. Dvě strany, které se nemusí. Dvě strany, které toho zneužívají a poštvávají je proti sobě a díky tomu profitují z prodaných zbraní. Nádhera. A pak, že studená válka skončila.
A navíc historie se opakuje...

Btw. Lístek do Istanbulu koupen ;) V pátek tradá směr divoký Kurdistán.

Když už jsme u těch kolejí

Zapomněl jsem, jak jsem vlastně do Broumovských skal cestoval...
Klasicky ráno nestíhám. Málo spaní přes týden, pálí oči. Nesnídám, utíkám.
Jak na sviňu nemám peníze. V pohodě, zaplatím kartou.
Na nádraží fronty jako sviň. V pohodě, vyberu a zaplatím ve vlaku.
Bankomat nefunguje.
A jsem tam kde jsem :)
Běžím tedy na vlak, naskakuju a rozjíždíme se. Sedám do kupéčka a čekám na průvodčího. Toto bude moje první cesta načerno. Za Libní ho vidím. Čekám, až přijde na tři kupéčka ode mě. Zvedám se a procházím kolem něj pomalu na záchod.
Jsem tam dýl, než je potřeba. Čekám i před záchodem. Už by tam neměl být, vyrážím.
Ale co nevidím. Ukecaný průvodčí stojí pořád u toho samého kupéčka (asi 15 minut!)
Nu dobrá, stahuju se a dělám že nic. Čekám. Jsem ve vagně číslo 13 - tak to by mohlo vyjít.
Asi za 10 minut to zkouším znovu. Popošel o jedno kupé ! Ale tentokrát mě už uviděl. Tak raději pokračuji do svého kupé a sedám si. Dokočuje kupé, přijíždíme do Kolína. Odchází na perón.
Vlak stojí.
5 minut.
10 minut.
15 minut.
Průvočí chodí po vlaku a říká, že budeme mít hodinu zpoždění kvůli nehodě na trati.
Utíkám si koupit lístek, ať mám čisté svědomí.
Za hodinu jsme nejeli.
Až za druhou. To už mě bylo líto, že jsem si koupil jízdenku.
Po cestě jsme ještě sekyru nabrali, takže do české třebové příjíždím o 160minut později, než bych měl.

Koleje

Víkend v Broumovských skalách, kde pod širákem usínal jsem s hvězdama nad hlavou, pivo s rodiči pil, na houpačce se houpal, vzal si věci do Turecka a zase odjel.
Zase na kolej, kde se tak špatně usíná a ještě hůř spí.
Koleje. Ale ona ta výhybka jednou přijde.

Koho bolí hlava ?

Mě ne :) A měla by? Po pěti hodinách, pěti pivech a nějaké té hornídolní pálence z východního slovenska....
Tak honem do prace ;)

Víkend

Konečně po delší době víkend jak má být.
Koně, práce manuální střídaná s pokusy v PHP, hraní si se psy. Chutné jídlo, vlahé večery, klidné spaní.
Prostě venkov :)

A jaxmese měli

...v obrazech ... a slovech .... a z mišákových úst a očí

Ps. cvaknuto Mišákem

Polibek nebo zatracení

Název není z mojí hlavy, ale titulek knížky o dobývání hor.
Moje první zkušenost mi dala pořádně do čumáku a já jsem za to opravdu vděčný.
Grossvenediger jakožto nižší hora než Glockner nám naprášila kožichy. Počasí dělá hodně. A pokud nejde vidět, fouká silný vítr, co zanáší stopy mezi trhlinami v ledovci, je návrat jedním ze způsobů přežití. Noc v horské chatě nás stála 18 euro.
Jeli jsme tedy na GrossGlockner, zkusit štěstí jinde.
Pod Glocknerem na parkovišti stavíme stany a začíná pršet. Proprší celou noc, déšť se mění na sníh. Ráno jsou všechy vršky okolo krásně pocukrované. Při výstupu do první chaty začíná jestě víc sněžit a foukat silný vítr.
Stavíme stan, jeden člen spí v chatě. Já s Mišákem ve Vertigu. Pořádně to třepe, fouká okolo stovky, teplota okolo -8˚C, ve stanu krásných příjemných 6˚C.
Ráno na další chatu. Přes ledovec a feratu. Je hnusně. Čaj za 3,40 Eur. Čekáme asi hodinu a zkoušíme postoupit. Přes ledovec k jistícím tyčím postupujeme už jen dva. Jirka to balí a Mišák jde s ním na chatu. Čekám v záhrabu. Pak pokračujeme. S pomocí cepínů se škrábeme na KleineGlockner, vítr jak sviňa, moje zmrzlé ruce a nohy nepouslouchají. Na vrchu jde vidět, že GrossGlockner není vidět :) A protože počasí je takové jaké je a není takové, jaké by mělo být, otáčíme to a slaňujeme dolů. Ten pocit zmrzlých kamenných nohou, maček a sešupu dolů nezapomenu.
Na ledovci je takový vítr, že stačí nepozornost a člověk jesražen k zemi. Což při jeho sklonu je zážitek. Děláme tedy nejrychlejší možný sestup, po zadku jedeme dolů, cepínem přibržďujeme. Orientace podle hřebenu je nesnadná, protože je viditelnost asi 20m. Při poryvu větru je obličej napřed pobodán tisice jehličkami, pak přikryt vrstvou sněhu. Já mám sníh i za brýlemi, které se mi pokryly vrstvou ledu. Nejlepší je tedy schovat obličej do sněhu. A jakmile přestane foukat, jet zase dolů.
Na chatě máme dobrou zimnici. Michal obětovává 5 eur za velký čaj, já si ho dělám ze sněhu.
Cesta na vrchol a zpět trvá za pěkného počasí 3 hodiny. Borci, co šli před náma, dostali se až na vrchol a došli po nás, šli celou trasu 6,5 hodiny. Asi takové počasí tam bylo :)
No a na druhý den jen vyhutnat krásu hor při východu slunce, pak seběhnout přes tisíc výškových metrů a do Budějic. A v pět ráno do Kroměříže, abych ve 13:06 mohl v pohorách, spinavých kraťasích a čisté košili fotit pár fotek na svatbě.

Ale bylo tam krásně.

Odjezd

Tak :) Třetina věcí na oblečení zůstává na Bubenči. Krosna je na zimní věci docela malá :(
Počasí je teď suprové, jen aby vydrželo :)

C'mon c'mon

Coca cola, čokoláda, banán, kafe od Pepi(y), co si už nepíše blog, polomáčenky, čaj, Visine. Friends. Pojďme na to, ať zítra začnou prázdniny.

Na Glokneru je velmi špatné počasí. Výprava je ohrožena....přes mlhu nejde na webkamerce nic vidět...

Rychlovka

Sbal si teplý spacák, podvlikačky, nejakou tu slivovici do pleskaně a za 14 dní tě čekám v Budějicích. Mačky, cepín a helmu ti půjčím.

Grossglockner [3798m] a Großvenediger [3674m] na nás už čekají. Nejvyšší hora Rakouska by, podle Mišáčka, měla být pro mačkového nováčka, jako jsem já, dobrým začátkem.

Tak uvidíme. Sníh a mráz v červenci je přeci jen luxus.

Cesta 2007 se začíná rýsovat

Putování po Iránu se odkládá o rok. Doufám, že amíky do té doby nechytne rapl a nebudou chtít osvobodit další zemi.
V plán přišlo Turecko. V loni jsem byl jen v západní části a východ bud určitě zajímavější. Výstup na biblickou horu Ararat jsem zrušil. Kvůli děsným poplatkům, které je třeba zaplatit za povolení a na ta pak velmi dlouho čekat. A hlavně přes 5000m je už extrém a nechtěl bych tahat těžké zimní věci jen kvůli jednomu výstupu.
Za trasu děkuji Mišáčkovi, který mi o svém nápadu pověděl, ale do Turecka se letos nedostane.
Čili Černé moře, oblast Rize, pohoří Kačkar, hranice s Arménií, do úpatí Araratu, na horu bohů Nemrut, nějaká ty starobylá města na řece Tigris. Pak podle času Kappadokie a možná i západní pobřezí na antické památky.

Čas 3 týdny.
Rozpočet max 10kkč.
Doprava bus, vlak, loď a stop.
Fotovýbava vše co mám, krom velkých objektivů na Psix + Ilford HP5+, Ilford FP4, Fuji 160,400,800.

Ještě musím někde sehnat levně expozimetr.....

:) krásné plány, jen co je pravda.

Jeste jednou ke vcerejsi oslavne pisni

Myslim, ze Vlasta by si mohla vzit z Pink priklad.

http://en.wikipedia.org/wiki/Dear_Mr._President

Jak jsem fotil s Šibíkem

Anarchisté zablokovali třídu Milady Horákové. Vysednul jsem tedy z tramvaje a přešel do kolony a postupně přebíhal mezi těžkoodděnce a fotil obě strany.
Směrem z hradčanské, jsem byl svědkem zajímavých střetů a vyprávět mi to někdo, tak tomu nevěřím. Vždyť ten pes, ani pankáč s chromýma nohama za nic nemohli.
Ránu stítem do zad, plátovanou rukavicí do hlavy a mírně obuškem do zadku jsem bral jakože stojím ve špatný čas na špatném místě.
Začalo to vřít. Policie musela áčkaře rozehnat, takže začal úprk. Cítím, jak se mi klepou ruce. Poliši to mají dobře vymyšlené. Ženou nás až na Bubeneč a tam nás semknou.
Protože jsem dofotil film a byl jsem blízko koleje, běžel jsem si do lednice nabýt.
Pak už to byl ale jen pasivní odpor.

V tom jsem si ale všimnul postavičky se dvěma těly a velkými telaty (rozumněj teleobjektivy).
Dával jsem se na něj a říkal jsem si, odkud já tě jen znám.

A pravda. Měl bych ho znát. Jana Šibíka, jehož fotky mám rád, bych měl poznat.
A nebo to byl jeho opravdy vyvedený dvojník.

Svet se zblaznil a my s nim

Vlasta Parkanova, ministryne obrany, zazpivala Bushovi pisnicku na privitanou oslavujici vystavbu radaru...
(Kdo to nevi, tak Jirka priletel dnes do Prahy)

Kdysi to bylo kladivo a srp, dnes hvezdy a pruhy.

Komu polezeme doprdele za deset let ? Asranovi Seranovi ?

Text:

1. Celý svět listoval denním tiskem,
celý svět zanechal hovorů,
já jsem Vás uvítal ruky stiskem
a zvedl pohled svůj nahoru.

2. Dobrý den, prapore hvězd a pruhů,
tak už ses rozvinul nad náma,
dobrý den, prapore našich druhů,
co jsme je vítali s džípama.

3. Dobrý den, radare, prostě welcome,
tak jsme se konečně dočkali,
dobrý den, radare, já ti tleskám,
kámoši usárnou mávali.

4. Vyřiď tam prosím do vesmíru,
vyřiď tam mezi hvězdama,
že chcem žít nadál s každým v míru,
radši však šijeme U Sama.

5.=3. Dobrý den, radare, prostě welcome...

6. Vyřiď tam prosím, že my víme,
kdo nám kdy přines svobodu,
kde Masaryk s prezidentem Wilsonem
pomoh našemu národu.

7.=2. Dobrý den, prapore hvězd a pruhů...

Léto

Léto příchází, jde to cítit.

Letní paprskování

Otázky a zjištění

Je dobré jít za svými sny a tužbami hlava nehlava ?
Dostal jsem klíč a bylo mi řečeno, "jdi kam se ti jen zlíbí". Stalo se to, na co jsem dlouho čekal a co jsem si přál.
Nakonec jsem se ale rozhodl, že půjdu jinam s někým jiným. Neudělal jsem špatně, nezahodil jsem příležitost ? Dostane se mě ještě někdy nějaké, když jsem této nevyužil ?
Vše je myslím o rozhodnutí se. A to jsem udělal.

Navíc jsem zjistil, že nedokáži prosit o něco, co mi nepatří. Vadí mi to. Asi ješitnost. Kdoví.

Brat

Víkend jak má být

Stavění písečných hradů.
Večerní venčení psa, němý úžas pod nebem plným hvězd, Venuše a Měsíc jako na turecké vlajce.
Raní venčení psa. Poslouchání bzukotu včel pod akátem a pozorování včelek při práci na šípku.
Žádné termíny a semestrálky...to přišlo až ve vlaku do Prahy...

PS. podvodní foťáček už cestuje z Illinois do Dejvic. Snad dorazí v pořádku :)

A otázka na závěr

Co vede člověka, dělat věci, ve kterých díky obrovské konkurenci nemá šanci uspět ?
Snad jen vlastní uspokojení a o to jde :)

Sračky

Dnešní den. Zjištění, že vůbec do školy nestíhám. Co víc, ze vůbec nevím, jak mám dělat dva projekty. Totální ....

Pak památný dialog :
"Venco, vzpomeň si, kolikrát jsi byl ve škole v totálních sračkách, co se nedaly zvládnout."
"Jo mám."
"A jak to dopadlo."
"..."
"No vidíš."

Ale únava bojuje. Podlehnout sladkému nicnedělání ....

... :)

Při hledání spoludobrodruha jsem narazil na články kluků, se kterýma jsem jel vloni z Istanbulu do Prahy a kteří mě nalákali na Irán.
http://kalimera.cz/iranem_na_vlastni_pest_2.html
Hlavně mě dostalo, že celou dobu spali ve veřejných ... nádhera :)

Angelina

Angelina Jolie prijela do Prahy ... a ja mam stale kasel :/

P.S. Za obrazek dekuji papparazimu Reesovi :)

Jednou mozna...

o tricet let pozdeji :
Budova je situovana podliz Prazskeho hradu. Ma 150 pater a na jeji strese je bazen a velky neonovy napis Mellthy Hill, ktery jde videt daleho odtud.
Ve 149. patre je jedna velka mistnost, kde v kresle sedi Architekt, bile oblecen, ustrojen. Okolo sebe ma obrazovky a sleduje sve zamestnance.

Vsimne si, ze zamestnanci prestavaji pracovat. Uz se to stalo zase.....

V temze okamziku o necele tri kilometry dal v jednom zaplivanem skladisti preskladava zarostly clovicek bedny s koblihama na svouji karu (rozumnej slapaci kolo). Vi ze jede pozde. Ale on to jinak neumi. Vyjizdi tedy co nejrychleji k Mellthy Hill.
Silnice jsou prazdne. Vsichni uz maji vznasedla, jen on ma kolo.

Po rozdani koblizku programatorum v Mellthy Hill, mohou vsichni zase spokojene zacit pracovat. A plnit tak plan.

Ale tentokrat si Architekt zavola osobne Mr. Kolacka na koberecek.
"Opet se kvuli tobe povedlo snizit efektivitu prace."
"Ano, mrzi me to"
"Jeste jednou a najdu si nekoho jineho, Vendo"
"Dobre Mellthy"

Klip

I takovy klip od Mustafa Sandala dokaze navodit touhu po cestovani :)
Hlavne ten, ve kterem jsou pouzity mista z Istambulu a v mziku strihu si uvedomim - sakra, tam jsem byl. A chtel bych zas.

Změny, zmaty

Windows je přítelštější, digitál je pohodlnější.

Jak toto skončí ? Odstěhuju se do Ameriky a nechám se ostříhat ?

Hledá se poutník. zn.: Spěchá

Do Iránu udělena zelená, pokud najdu spolu(cestujícího)(blázna)(cestovatele).
Osloveno dost lidí, napsány inzeráty.

Žádná odezva.

Znamení? Ale jaké?

Lidé se nebojí neznáma, protože každý člověk je schopen dosáhnout všeho, co chce a co potřebuje.
Bojíme se jenom, že ztratíme to, co máme, ať už život nebo pole.
Ten strach ale přejde, až pochopíme, že náš příběh a příběh světa psala táž ruka.

P.Coelho-Alchymista

Plášť

Jedu metrem, čtu, nevnímám písmena.
Prodej plášť, kup si meč.

Co přesně se snaží říct ?

8/11

Začal osmý týden jedenáctého semestru.

Toto letí, že ?

Velikoční zajíčci

Nevím proč, ale letos jsem měl jen jednoho velikonočního zajíce, který mně chutnal. Ostatní jsou jakoby z obarveného másla..tuku.
Nezávisle na mém experimentování mi Mellthy potvrdil, že letos byli zající bída.

Kam tento svět spěje....

A jinak fotka..Po delší době ;)

Kachlíky

Poprvé

Vše je jednou poprvé. Zní to logicky. A vlastně - logické to je. Aby něco trvalo, musí to začít. A pak - skončit.

Kdysi jsem poprvé kouřil trávu. A taky si koupil svůj první tubáček. Za 100 korun. Od člověka, se kterým jsem také první hulil. Pohodář. Chvíli byl tu a hned zas onde. Svodobný, jak jen člověk může být. Práce po různě po Evropě. Vždy, když jsem ho potkal, s ním byla sranda.
Už není. Skočil pod vlak. O svíčku víc. Měj se krásně.

Holka, se kterou jsem se poprvé v životě v mých patnácti letech líbal se 7.7. vdává. Člověk ani nevěří, jak ten čas letí.
Něco končí a něco začíná :) Hodně stěstí ;)

A taky nám všem, ať jakékoliv konce jsou odrazem pro lepší začátky.

Moudro

Měl bych si stále opakovat : "Ne všechny snadné cesty vedou jednoduše k cíli".

Na apríla se mi nikoho nepovedlo nachytat, zítra píšeme dvě písemky a z Lidé a země mi napsali, abych svůj článek zjednodušil.

Tak snad už

Coelho by mohl použít - co se nestane potřetí, možná se stane počtvrté.
Ikdyž..tedy..vlastně.. Když něco opravdu chceš, tak toho dosáhneš..

O čem mluvím ?

O objektivu :)

Pravda, Štreit fotí s kompaktíkem a jaké dělá obrázky. Suprové.

Ovšem, nejsem co nejsem. Uvidíme. :) Ano mám i radost :)

Jak jsem přišel o panictví

Jak se kdysi stalo s Mafistem v temné komoře, stalo se i dnes s Mišáčkem na skalách v Divoké Šárce.
Byla mi ukázána nová věc :)
Počasí vybízelo k nicnedělání, ikdyž odhodlání bylo velké. Ale narušitel Mišáček mě vytáhnul na tak dlouho očekávané slaňování.
Pod skálou mi bylo hej. Byl jsem navlečen do sedáku a prsáku, vysvětlil mi práci s karabinami a lezlo se.
Pěkně nahoru, tam zamotat lano okolo borovičky a pak první slaňování. Kdo nezkusil, neuvěří.
Já taky neveřil. Ani jedné karabině. Ani tomu lanu s nosností několika tun.

Ale šlo to. Dolů i pak znovu nahoru. Místo hodin dvou, hodiny čtyři :)

A pak rychle zase smrdět za komp.


Fota tu

Skromnost, upřímnost, bezelstnost, nezištnost, tolerance, pochopení.

Kde jsou ?

WE 3.14

Pohled na hodinky na cviku ze složitosti algoritmů, WE 3,14.
Seděl jsem na špatném cviku, tak po přesunu jsem přemýšlel, proč je toto datum zvláštní.
PI. Jasně.

Vzpomněl jsem si, že lidé zkoumají jeho nekonečný rozvoj. Proč to ?

Na wikipedii jsem zjistil, že Babyloňané používali hodnotu 3,125, Egypťané 3,16. Až Ludolph van Ceulen stanovil jeho hodnotu na 35 desetinných míst. Lambert pak dokázal, že jde o číslo iracionální, Lindeman pak, že je to číslo transcendentní.

Rekord v memorování číslic (zapamatování si nazpaměť :) drží Akira Haraguchi - zapamatoval si 100000 číslic desetinného rozvoje.

Vznikaly různé říkanky jako mnemotechnické pomůcky, byly psány piemy - básně, v nichž počet písmen ve slově odpovídá danému číslu rozvoje.
Nejdelší báseň popisuje 3834 číslic.

O PI byl natočen (velmi povedený) film.

Proč to všechno ?

Pentacon je zdravý

Přišel jsem k Pazderovi s Pentaconem, co mi překrývá políčka.
Pan Pazdera pěti hmaty rozebral foťák, vložil během tří sekund testovací film. Pak udělal cvak cvak šup šup, každé políčko proškrtnul zkrz díry na objektiv a za chvíli vytáhnul převinutý testovací film. Rozvinul a hle ! Mezery mezi políčky jedno jako druhé.

Problém není ve foťáku, ale v rukách :)

Making me glorious

Víkend v alpách, půjčené lyže a tělo, které měsíc a půl tlelo a předstíralo učení.
Výlet na Dachstein. Počasí super.
V uších zněla Glorious od Andrease Johnsona a video z Extreme sports, jak lyžaři sjíždějí mezi skalami obrovskou horu. Pokus o malý začátek. Najetí a nabrání rychlosti před malou skálu Dachsteinu.
Odraz nevyšel, lyže naražená do kamene odskočila a mě nechala, ať si plachtím dál.
Pak už jen křupnutí, světlo před očima, bolest a dech, který nešlo popadnout. Ruce chytající mě za hlavu, koleno v zádech.
První nádech.
A místo Glorious nadávky na sebe sama....

Prázdniny

hurá, semestr uzavřen :) o vlásek :)

takže rychle užít si prázdnin, než v pondělí začne škola.

Vlásek

V pátek, poslední den v týdnu, poslední den tohoto zkouškového, poslední termín, poslední ze tří pokusů. Zkouška z matiky.
Co je na ní tak magického ? Jakobych už si nemohl zvyknout na svůj flákačský způsob studia a dělání věcí na poslední chvíli.
Je to totiž nejspíš poslední možnost se (legálně) udržet na škole.
Chybí mi přesně jeden kredit, abych se mohl zapsat do letního semestru.

Takže v pátek. Buď to dám, nebo mi zapsání o vlásek uteče ;)

Jaký pán, takový pes

Ve Vodičkové, mezi dvěma mekkami fotografů Pazderou a Škodou poklidný ruch ulice přerušilo zuřivé štěknutí.
Jeho pán se okamžitě sklonil, začal mu nadávat a bít ho. Z nenadání chytnouc psa za obojek vyzvednul ho do úrovně očí, přirazil jej s rozběhem ke zdi a nasadil mu pravý hák. Mrštil s ním o zem, skočil na něj a dal mu další ťafku do tlamy.
Zvednul se, zařval:"Jdeme!"
Pokračoval směrem k Václaváku, on plazící se jej následoval.

Znamení !

Volně navazuje na tento zápis.

Co se stalo jednou, může se stát i po druhé. Co se stane podruhé, určitě se stane i po třetí.

Arabské přísloví (P. Coelho - Alchymista)

V neděli jsem se domluvil s chlapíkem, co mi prodá 50/1,8, MKI za super cenu. V odkazu výš je uvedeno, jak se věci mají.
Domluvili jsme se na úterý.
Dnes (v pondělí) mi napsal, že ho již prodal.

Jsem nasraný jak sviňa. Potřetí se mi stalo to samé.

Jednou dole, jednou nahoře

Asi před dvěma měsíci, když se mi pod ruku poprvé dostal gThumb , jsem měl problémy s Gnomem a knihovnami. Čili gThumb nejel jak měl. Po prolízání konferencí jsem nebyl o moc chytřejší, rozhodl jsem se tedy napsat vývojáři. Asi do hodiny mi odpověděl s tím, že si můžu stáhnoout opravený kód.
Měl jsem radost jako malý kluk. Svět okolo linuxu se spojil a výsledkem byl lepší program :) A hlavně nebyla chyba mezi mou klávesnicí a židlí ani Gnomem a knihovnami.

Dnes jsme v práci dostali připomínky k projektu a chyby.
Postupně jsme je řešili a posílali zákazníkovi info o průběhu.....po chvíli začaly přicházet děkovné maily.

Měl jsem radost :)


Canon je spravený. A zdarma. Našel jsem záručák platný do 22.2 :) Chce to jen fotit.

O 100 6

Budík zvoní v 8. Vylézám v 10. Do 12 připravuji tahák.
Ve 13 zkouška. Bob má za dva. Já mám špatně přenos T článku. Chybí mi vliv odporu na vstupu OZ.
Od pěti v práci. Vše se zdá být v pořádku, zkouším zjednodušit kód a dodělat co mám. Ovšem výsledek vypadá v exploreru jinak než v mozille. Klasika.
Tato klasika má ale za následek, že z práce odcházím o půl jedné.
Tramvaj plná lidí. Přeji si, ať jede, co nejrychleji.
Na koleji dostávám čepované pivo. Beru si ho na pokoj a smažím hamburgery. Tedy předtím vyrušuji Melltyho z příjemného sevření....takže smažím co nejdéle.
O půl třetí spát.....nádhera.

1024

V práci jsem commintnul verzi 1024. Zápas práce vs škola je zatím jasný. Škola, krčící se u rohu prosí o trochu pozornosti.
Chci to tak ?
Chci.
Snad.

Po dlouhé době seance na balkóně. O tom, co chceme a co máme. Odvaha chybí. Odvaha dělat první krok do neznáma. Nebo lenost. Nebo strach zahodit zažité.
Život ve snech, kde přítomnost je zítra a stále se oddaluje.
Stále nová odhodlávání, které končí jako obvykle. Nijak.

S Bobem v čajovně

Lama

Toto zkouškové se cítím jako lama.

1. zkuška z SPR-vypsaná na 8 hodin ráno, já si poznamenám, že na 9.
2. zkouška z PLS - prokládaná odbíháním na zkoušku z ZDS - nic. Nelze být jedním zadkem na dvou místech.
3. zkouška z MKM - vypsaná na 8 hodin, budík nastaven na 7, bohužel nevyslyšen, Lama vzbuzena v 9 hodin....

Burn !

Mellthy : "Vendulko, můžu si pustit trpaslíka ven?"
Melront(Vendulka): "Nechceš jít raději na záchod ?"


pozn.: trpaslík jakožto Červený trpaslík...

Vánoce

Tak po měsíci přece přišly. Alespoň ty sněhové. Ale druhé boty si od soli rozežrat nenechám.

A taky zkouškové. Zatím ostuda.
A taky práce. Zatím ostuda s nestíháním.

A výstavka na FELu. Místo zveřejněných 15 fotek jen 7. Málo místa. Nebo zbytečně moc velké fotky. Ale kdo by odolal Ilfordu Xpress 30x40, že ?

Plány

Letenka Praha-Teherán cc 12000 Kč bez poplatků.
Jízdenka bus Praha-Istambul 3000Kč, vlak Istambul-Teherán 2000Kč.
Vše zpáteční.

Čili je asi pro cestu vlakem+busem rozhodnuto. Sic je to časově náročné. Asi 5-6 dnů tam.

Pravou, Štěpánku, pravou

Ze Štěpánka je Venda a z Vendy je developer.
Nu, snad škola nepůjde ještě víc do háje, než je...

Když se sere, tak se sere

Nefungující expozimetr.
Špatně natahující Psix.
Nefunkční zrcátko spadlého Canonu.
Poblikávající displej mobilu.
Prasklé boty.
Vyčerpaný kontokorent do úplné mrtě.
Mou vinou nefunkční gentoo...

A k tomu málo práce na leden...alespoň bude čas na učení ;)

Pes:Gentoo už valí. Tak vzhůru kódit.

Vánoční veselí

Kolotoč návštěv a hodování končí a přichází čas přemýšlení, jestli je dobré udělat něco do školy, nebo TO ještě počká.
Naplánované je předsilvestrovské stanování na Hostýnských vrších, tak uvidím, co z toho vyjde.

Za vůně Assamu z panenského nálevu nového keramického přírustku s tak chtěným okem Ra jakožto podpisem se odebírám do světa statistiky....snad mi síla vydrží.

...

Po dvou letech jsem viděl svého otce. Šli jsme zrovna s bráchou a mamkou dokoupit poslední věci. Mamča radost ze setkání trochu zkalila poznámkou o placení výživného, ale tak už to chodí...trochu ji i chápu.
Popřáli jsme si pak vše dobré, řekl něco o tom, kde pracuje a pak se rozloučil a odešel. Asi ani neví, že brácha letos maturuje, nebo že mi zbývají poslední (možná) dva roky na výšce. Je to jeho chyba ? Nebo moje ? Je to vůbec chyba ?

Vlastně...co já vím o něm.....

Znamení ?

Úvod do problematiky :
Canon jednoho času dělal super levné objektivy 50/1,8, které nebyly zase tak špatné na to, kolik stály.
Jednou řekli manažeři Canonu:"mohli jste mít kovové bajonety, lepší ostřící kroužek, lepší práci v protisvětle. Ale my řekli NE! Budete mít plastové hračky, ještě levnější než doposud, které budou vlastně naprd."
A začali vyrábět plastové hračky, kterým odvážlivci říkají objektivy.
Od těch dob se majitelé 50tek dělí na ty, co mají peníze a pořídili si 50/1,4 USM, na šťastlivce, co mají 50/1,8 MKI a chudáky, kteří musí mít 50/1,8MKII.
Samo sebou, když se objeví inzerát na 50/1,8MKI, jen se po něm zakouří a je dražší, než jeho novější, lehčí, levnější a prostě super bráška.

V listopadu jsem našel inzerát na MKI. Napsal jsem majiteli, ozval se a za týden, že mi napíše. po 14 dnech jsem mu psal, že mám stále ještě zájem (a kde to vázne). Odepsal, že na mě zapomněl a objektiv prodal někomu jinému.
Před čtyřmi dny další inzerát. Ještě levnější. Domluvili jsme se na pondělí. V pondělí nic. Ticho. Psal jsem mu, jestli nezapomněl. Nezapomněl, jen ho prodal kamarádovi.

Znamení nebo smůla ?

Rok a den

Je tomu přesně rok a jeden den, co jsem začal psát tento blog.
První nápad byl, že sepíšu vše, co se změnilo, takové nostalgické poohlédnutí.
Nic takového nepřijde.
Protože je to pořád stejné. Snažím se fotit. Chci toho moc, ikdyž už nestíhám. Zkuším pracovat a do kapsy pořád hluboko. Čili klasika.
Což neznamená, že se mám špatně :)

Kouzlo vánoc

Břídil

První tu byl text. Ale žádné výkřiky do tmy. Než křičet, raději něco změnit.

Čertův prsten

Pomatení

Tomu říkám skleróza, když vstávám na cviko před sedmou hodinou v týden, kdy ho nemám...

Zbytečné...

Jak velké je středně velké vejce ?
Je KDE lepší než GNOME ?
Proč je ta šlehačka tak dobrá ?
Proč je otázek víc než odpovědí ?
A od kdy vlastně umí táta péct ?

Tolik a mnoho dalších otázek sdružuje jedna věc. Jsou zbytečné.

Lepší než otázky klást, je otázky řešit. Kecám. Nejlepší je žádné otázky nepokládat a jen si užívat.
Ale......kam bychom pak došli ?

Kopr

Kopr jako prase. Škola v háji.
Alespoň v komoře se povedly dva kousky.

Překvapení

Myslel jsem si, že ranní zpívání ptáků nesoucí se probouzejícím městem patří k létu.
Čistím si zuby a slyším to, co považuji za nádherné. Vykláním se z okna a poslouchám. Jdu na pokoj a Mellthym vychutnáváme ticho a zpět neznámého ptáka.
Jdu spát. Mám toho dost. Ostatní se učí na písemku.

Volnost

Jak bylo

o víkendu.
Inu pěkně. Jihomoravsky.

A jak je teď. Inu hůře. Pražsky.

Vyloučen

Obdržel jsem podmínečné vyloučení z koleje...inu, inu

Smysl pro humor

Pak, že ho programátoři nemají

"Let us have a look at the result. Your mother has probably told you never to work as root. So we'll take your mother's advice and test KDE as a user."

Abych to vysvětlil. Včera mi byla položena otázka: "Proč je Gnome lepší než KDE?" Ano, na tuto otázku není jednoznačná odpověď jako například při zjišťování "Proč je analog lepší než digi?" a proto je lepší zjistit, proč vlastně to, co považuji za lepší, lepším opravdu je a není tomu naopak....

Ale dost už. Stejně jsou to jen výkřiky do tmy.

Poznámka na okraj : snad bude ve varu a usr dostatek mista.

Proměny

Proměny

Nic

Nic

Co bude

Co bude, až zestárnem ?
Co bude, až nás všichni opustí ?

Rozklepané ruce, důchod nebo práce rovnače zboží v obchodě. Nic než vzpomínky a neuskutečněné sny.
Zahořklost ?

Klasika všedních dní

Trávená v práci, ve škole, za kompem doma.

První velká fotka(40x30cm) je povedená. Chci, aby byla super. Čili si s ní ještš budu hrát, přeci jen na výstavku nemůžu dát nějaký šunt ;)

Jídlo dovezené mistriní provianťačkou z domova dochází, výplata přichází. Inu nový měsíc je tu.

A nová verze bloggeru rozjeta.

Jožo sa vrátil

Jožo sa vrátil z dalekej krajiny a všici sme ho radi privítali a boli sme radi, že je zpeť.

A ja som vděčný za zelený čaj, z ktorého v týždni chcem urobit nězapomenuťelný zážitok.

Snáď mňa Jožo skor nezabije za moj pokus o slovenštinu (teraz tu melo byť dvakrat o so strieškou....)

:)

Našel jsem ji :)
A zase jsem nešel na povinou přednášku :(

...

Kappadokie

Závist

...je hnusná vlastnost.

Ale zase žene dál, pokud se nenechá člověk zaslepit a bere ji jako milník, že toho chce taky dosáhnout.

Let

Pepa odlítá na Jakartu.
Sice pořád opakuje, že ztroskotají v Africe, nebo že vousatý chlapík s kufříkem přeruší jeho let, ale já mu říkám, že plácá pičoviny.
Zaslouží si to.
Ale závidím mu. Práce je práce, po ní ale přijde večer a to by nebylo aby se nešlo do ulic fotit.

Let

Víkend

..opět.
Tentokrát ve znamení vytváření stránek pro Janču, přemýšlení, jestli chci dělat programátora v Javě, jestli chci vlastně něco dělat a co to je.

Cestování

V noci jsem cestoval.
Na jeden zřejmě turecký ostrov se mnou nikdo nechtěl jet, tak jsem lodí plul sám, pochodil jsem opuštěné kouty, mluvil s lidmi španělsky a pak zpět lodí s Jančou a mamčou, kde jsme jedli krevety.
I bratr tam myslím byl.
Pak na hory a přesně si už nepamatuji kam všude, ale i do pouště, myslím.

Ráno jsem pak vstal úplně utahaný a rozlámaný...ani se nedivím.

Víkend

...a vinobraní

...

"Ranní vstávání mi nedělá dobře. Budu ještě chvíli přemýšlet..."
Šedými tunely metra proudí davy lidí, vzduchem se line zvuk kytary a slova písně. Nikdo ho neposlouhá. Spěchají někam. I já.
Na náměstí kakakarlově linou se podchodem zvuky houslí. Jsem tam jen já a on. Venku na lavičce sedí smutná punkerka. Zemřel jí potkan, musela se opít, zkouší ho probudit. Vedle sedící punkáč jí podává lahev vína. Druhý spí. Nikdo ho nebudí.
Jde okolo Miha. Neviděl jsem ho pět let..krom metra, kde mě nepoznal. Daleko jsou doby, kdy jsme na klifech ve skotsku kouřili hašiš a přes den sbírali jahody. Čeká dítě. Až se narodí, půjdeme to snad zapít.
Než se střídající se bílé a šedé plošky spojí v jednu šedivou čáru, mizím ve tmě.

A to už je čtvrtek.

Bob

Úterý

Hodinu a deset minut jsem seděl u přepážky a čekal až vyřídím novou kartu a ve své podstatě podepíšu jen čtyři papíry.
V bageterii mě čekaly za odměnu krásné zelené oči, jemné stříbrné naušnice a pěkný úsměv. Nechal jsem jí korunu spropitného...
Bagetu jsem snědl na sluníčku na lavičce u památníku, kde stál nehybný zástup vojáků. Asi čekali na prezidenta, ale toho jsem se nadočkal.
Ve skoro plném metru si malá černovlasá holčička sednula na zem na baťůžek mezi nohy německých turistů, otevřela knížku, která mohla být vysoká jí po kolena, nalistovala záložku a začala číst. Lidé na stanicích vystupovali a nastupovali, jen holčička byla ve svém světě. Příběh o květině. Snad tak se ten její svět jmenoval. Až jí začali vadit lidé stojící nad ní, naštěstí uviděla zrovna se uvolňující místo. Přesedla, s nádherným gestem otevřela opět knihu a s pomocí záložky četla jednotlivé řádky....
Ale dnes je středa, ne úterý.

Vítěz

Asi před měsícem byly na Václavském náměstí závody vodičských psů. To co tito psi musí umět, co musí dělat a za co, to každý ví.
Tohoto vítězného psa zajímaly ceny spoluhráčů a mašle, kterou dostal za odměnu.
Minulou sobotu jsem se setkal s Bobem...a díky němu šel po dlouhé době do komory, abych si jednak pohrál s touto fotkou, ale i abych se utvrdil v tom, že fotka na papíře zůstane ještě nějakou dobu nepřekonaná.

...

Pokoj 423 zasáhla neznámá choroba teče nám z nosu, Mellthy má i něco v krku. Svačina to není.
V sobotu dopoledne jsem byl na rande s Bobem. Jako pan Klamperna seděl jsem poprvé v Kavárně Lucerna a popíjel kapučíno s karamelem. Byla mi vysvětlena funkce měření s Pentaconem.
Uvědomil jsem si, že zanedbávám komoru a že v nejbližší době do ní musím jít. Rozloučili jsme se vzájemným focením ;)
Pokoj 423 a jeden čuník šli odpoledne na brusle. Na cestě zpět jsme šli okolo cirkusu, kde se nám poskytnul smutný pohled na pohublé krávy, vypelichané pštrosy, kulhající slony podávající si choboty. Asi bych do cirkusu nešel. Nelíbí se mi to.
Řešil jsem pak pracovní problém a zabil tím vlastně půlku víkendu, pak psal deník z Turecka a nakonec si splnil, co jsem si řekl - zašel do komory.

Ještě ráno, když mi bylo divně, dal jsem si snídani do postele a přečetl si povídku o pianistovi, který hrál v nákupním centru. Lidé okolo jen nakupovali nebo jedli v restauracích, nikdo ho neposlouchal. byl tam vlastně úplně zbytečný, ale dělal to, co ho bavilo. A co miloval.

Další semestr

Jako na začátku každého semestru jsou všude fronty.
Na studijním jsem stál 40 minut pro jedno razítko, kde slečna z prvního ročníku byla rozrušená tím, že jí odpadlo cvičení od 7:30, a tři dny se připravoval na stání fronty pro lítačku. Fronta na ni dosahovala neuvěřitelné délky (na Dejvické až k proskleným dveřím, u kterých je bankovat. Kdo nezná Dejvickou - tak hodně daleko)
Naštěstí jsem dnes ráno jel na cviko na Karlák a vystál si krátkou 15 minutovou frontu a na Karláku zjistil, že cviko není.
Frontu na body do mensy nemám odvahu. Všude se to hemží prváky, kterým ještě mensovní jídlo chutná a taky...dělám si jídlo sám ;)
Jinak čas letí. Devátý semestr přede mnou. Pepa taky letí. Na Jakartu, alespoň doufám. A můj bývalý spolubydlící taky letí. Ale snad se mu povede uargumentovat děkana a zůstane.

Kultura cestování za 327 Kč a jiné

Minulou středu jsem si hrál s objektivem. Nejela mu clona. Ve čtyři odpoledne jsem se převléknul z pižama, zastrčil stále nefungující objektiv do postele a jel domů.
V metru jsem utíkal revizorům a díky jednomu černému pasažérovi, který padl za oběť vše dobře dopadlo (pro mě)
Doma klasika. Rodina, jídlo, lehárko, pohoda.
Konverzace s dívčinou před bankou o Bibli. Nedovedla pochopit, že chci v Koránu a Bibli hledat společné věci a ne rozdíly, naštěstí jsem oděšel, její pohled nevěštil nic dobrého..a tvrdila, že jsou jen rozdíly, není společných věcí.
V pátek posezení s kamarádama ze základky. Historky o tom, jak v polsku cigáni rozebrali železniční most a odvezli ho do sběru.
V sobotu jsme vystěhovávali sklep Jančiného dědy. Po cestě jsem viděl romskou rodinu tlačící na vozíkách velké traverzy. Stavili je policajti.. Vyprázdnili jsme garáž a část sklepa ... a zaplnili dvě Avie. Jedna plná železa, druhá jiného bordelu. Co když se něco bude někdy hodit...A navíc jsme nalezli poklad asi 50 kg cukru.
V neděli cesta domů. Vlak natřískaný, že od Zábřehu jsem držel a nemohl na záchod...nastoupil Ondra, se kterým jsem byl minulý rok v Rumunsku. Nevšímal si mě...říkal jsem si, asi mě nepoznal kvůli vousům. Šel jsem k němu, pozdravil. Podíval se na mě, neodpověděl. Vyčkal jsem do Pardubic, až se kupé vyprázdnilo a on nastoupil. Osud tomu chtěl a sedl si vedle mě. Začal jsem pomalinku konverzaci, abych ho nevyplašil ;) Přeci jen jsme spolu něco prožili a mrzelo by kdyby si nepamatoval. "no víš, asi si mě pleteš s mým bráchou, Ondrou..jsme dvojčata"
:D Čekal jsem všechno, ale toto ne :) Na chlup podobní, gesty a řečí stejní...zmátli mě :) Tak jsem alespoň Ondru nechal pozdravovat. Nastupili další lidi. jiní nemohli, nevlezli se ani na chodbičku. Holka se srolovaným molitanem musela sedět na záchodě. V Libni jsem to nevydržel a po lidech jsem lezl na záchod.
V metru jsem utíkal revizorům. Tu lítačku už si budu muset koupit.
Na koleji jsem začal opravovat objektiv.
V pět ráno jsem šel spát a dnes v devět jsem to dodělal. Clona funguje, je vyčištěný a zvládnul jsem to sám ;)







La vida es un carnival

Kouř

A je to tu...

....to bude zmršených políček a neprosněných nocí.....
Dorazil s bráškou, každý má své očičko a navíc ke klukům dorazily dvě další očička ;) A ikdyž mě dostal na nulu, celé vybavení stálo zhruba čtvrtinu ceny než v bazaru...

Nový začátek

Podle neoficiálních informací mě čeká na vrátnici. Úhledný, zabalený, s vybavením.
Jaké to asi bude ?
Jaký bude svět zavřený do plochy 6x6 cm ?
Jaké budou výsledky ?
A nemám to všechno prodat a koupit si digi kompakt ? Má přece tolik výhod. Hned to mám v počítači, můžu všechno upravit v editoru, škaredé fotky smazat. Má velký zoom, žádné zrno. Prostě krabička instantního štěstí....

Tolik a ještě víc otázek se mi honí hlavou.

A hlavně, kde sakra splatím ty dluhy ?

Nový týden

Zatímco naložený hermelín v lednici zraje, v Turecku začal Ramadán, který potrvá 29 dní. Hermelín bude do 9 dnů snězený.
V bance byla půlhodinová fronta na to, abych se dozvěděl, že je lepší na novou kartu počkat a že výběr u okýnka stojí 56 Kč a nakonec že další fronta na lítačku stát nebudu, tak načerno jsem jel.
Další zjištění bylo horší. Jsem bez peněz. Vyvstala otázka, kam jsem ty prachy vrazil. A padlo rozhodnutí, že je konec flákání a je potřeba si přibrat nějakou tu práci navíc.......

Malý pátek

Ochutnávka vína s starého sýra dopadla jinak, než jsem předpokládal. Janča vína moc nechtěla a přichodivší Reese konstatoval, že "je kyslé".
Takže jsem první lahev musel vypit skoro sám.
Nechtěl jsem si pokazit reputaci a rozdělal jsem Tramína od bratrance, ale Reesovi pořád nechutnal a Janča moc nepila, takže jsem musel druhou lahev vypít skoro sám.
Na to jsem si dal bílý rum s kolou a na lačný žaludek to bylo úplně košér, takže jsem šel na rande s paní mísou záchodovou, protože jsem nemolh v klidu ležet.
No...a to je tak asi vše.