V dnešní Mladé frontě jsem se dočetl, jak Američané pomáhají arabským zemím. Má odstartovat zbrojení Saudské arábie a dalších zemí (převážně sunitských) aby tak mohli čelit případnému útoku z Iránu a Sýrie (šijítských zemí). Těm naopak pomáhá Rusko.
Čili co tu máme. Dvě strany, které se nemusí. Dvě strany, které toho zneužívají a poštvávají je proti sobě a díky tomu profitují z prodaných zbraní. Nádhera. A pak, že studená válka skončila.
A navíc historie se opakuje...
Btw. Lístek do Istanbulu koupen ;) V pátek tradá směr divoký Kurdistán.
23.7.07
Když už jsme u těch kolejí
Zapomněl jsem, jak jsem vlastně do Broumovských skal cestoval...
Klasicky ráno nestíhám. Málo spaní přes týden, pálí oči. Nesnídám, utíkám.
Jak na sviňu nemám peníze. V pohodě, zaplatím kartou.
Na nádraží fronty jako sviň. V pohodě, vyberu a zaplatím ve vlaku.
Bankomat nefunguje.
A jsem tam kde jsem :)
Běžím tedy na vlak, naskakuju a rozjíždíme se. Sedám do kupéčka a čekám na průvodčího. Toto bude moje první cesta načerno. Za Libní ho vidím. Čekám, až přijde na tři kupéčka ode mě. Zvedám se a procházím kolem něj pomalu na záchod.
Jsem tam dýl, než je potřeba. Čekám i před záchodem. Už by tam neměl být, vyrážím.
Ale co nevidím. Ukecaný průvodčí stojí pořád u toho samého kupéčka (asi 15 minut!)
Nu dobrá, stahuju se a dělám že nic. Čekám. Jsem ve vagně číslo 13 - tak to by mohlo vyjít.
Asi za 10 minut to zkouším znovu. Popošel o jedno kupé ! Ale tentokrát mě už uviděl. Tak raději pokračuji do svého kupé a sedám si. Dokočuje kupé, přijíždíme do Kolína. Odchází na perón.
Vlak stojí.
5 minut.
10 minut.
15 minut.
Průvočí chodí po vlaku a říká, že budeme mít hodinu zpoždění kvůli nehodě na trati.
Utíkám si koupit lístek, ať mám čisté svědomí.
Za hodinu jsme nejeli.
Až za druhou. To už mě bylo líto, že jsem si koupil jízdenku.
Po cestě jsme ještě sekyru nabrali, takže do české třebové příjíždím o 160minut později, než bych měl.
Klasicky ráno nestíhám. Málo spaní přes týden, pálí oči. Nesnídám, utíkám.
Jak na sviňu nemám peníze. V pohodě, zaplatím kartou.
Na nádraží fronty jako sviň. V pohodě, vyberu a zaplatím ve vlaku.
Bankomat nefunguje.
A jsem tam kde jsem :)
Běžím tedy na vlak, naskakuju a rozjíždíme se. Sedám do kupéčka a čekám na průvodčího. Toto bude moje první cesta načerno. Za Libní ho vidím. Čekám, až přijde na tři kupéčka ode mě. Zvedám se a procházím kolem něj pomalu na záchod.
Jsem tam dýl, než je potřeba. Čekám i před záchodem. Už by tam neměl být, vyrážím.
Ale co nevidím. Ukecaný průvodčí stojí pořád u toho samého kupéčka (asi 15 minut!)
Nu dobrá, stahuju se a dělám že nic. Čekám. Jsem ve vagně číslo 13 - tak to by mohlo vyjít.
Asi za 10 minut to zkouším znovu. Popošel o jedno kupé ! Ale tentokrát mě už uviděl. Tak raději pokračuji do svého kupé a sedám si. Dokočuje kupé, přijíždíme do Kolína. Odchází na perón.
Vlak stojí.
5 minut.
10 minut.
15 minut.
Průvočí chodí po vlaku a říká, že budeme mít hodinu zpoždění kvůli nehodě na trati.
Utíkám si koupit lístek, ať mám čisté svědomí.
Za hodinu jsme nejeli.
Až za druhou. To už mě bylo líto, že jsem si koupil jízdenku.
Po cestě jsme ještě sekyru nabrali, takže do české třebové příjíždím o 160minut později, než bych měl.
Koleje
Víkend v Broumovských skalách, kde pod širákem usínal jsem s hvězdama nad hlavou, pivo s rodiči pil, na houpačce se houpal, vzal si věci do Turecka a zase odjel.
Zase na kolej, kde se tak špatně usíná a ještě hůř spí.
Koleje. Ale ona ta výhybka jednou přijde.
Zase na kolej, kde se tak špatně usíná a ještě hůř spí.
Koleje. Ale ona ta výhybka jednou přijde.
17.7.07
Koho bolí hlava ?
Mě ne :) A měla by? Po pěti hodinách, pěti pivech a nějaké té hornídolní pálence z východního slovenska....
Tak honem do prace ;)
Tak honem do prace ;)
16.7.07
Víkend
Konečně po delší době víkend jak má být.
Koně, práce manuální střídaná s pokusy v PHP, hraní si se psy. Chutné jídlo, vlahé večery, klidné spaní.
Prostě venkov :)
Koně, práce manuální střídaná s pokusy v PHP, hraní si se psy. Chutné jídlo, vlahé večery, klidné spaní.
Prostě venkov :)
13.7.07
7.7.07
Polibek nebo zatracení
Název není z mojí hlavy, ale titulek knížky o dobývání hor.
Moje první zkušenost mi dala pořádně do čumáku a já jsem za to opravdu vděčný.
Grossvenediger jakožto nižší hora než Glockner nám naprášila kožichy. Počasí dělá hodně. A pokud nejde vidět, fouká silný vítr, co zanáší stopy mezi trhlinami v ledovci, je návrat jedním ze způsobů přežití. Noc v horské chatě nás stála 18 euro.
Jeli jsme tedy na GrossGlockner, zkusit štěstí jinde.
Pod Glocknerem na parkovišti stavíme stany a začíná pršet. Proprší celou noc, déšť se mění na sníh. Ráno jsou všechy vršky okolo krásně pocukrované. Při výstupu do první chaty začíná jestě víc sněžit a foukat silný vítr.
Stavíme stan, jeden člen spí v chatě. Já s Mišákem ve Vertigu. Pořádně to třepe, fouká okolo stovky, teplota okolo -8˚C, ve stanu krásných příjemných 6˚C.
Ráno na další chatu. Přes ledovec a feratu. Je hnusně. Čaj za 3,40 Eur. Čekáme asi hodinu a zkoušíme postoupit. Přes ledovec k jistícím tyčím postupujeme už jen dva. Jirka to balí a Mišák jde s ním na chatu. Čekám v záhrabu. Pak pokračujeme. S pomocí cepínů se škrábeme na KleineGlockner, vítr jak sviňa, moje zmrzlé ruce a nohy nepouslouchají. Na vrchu jde vidět, že GrossGlockner není vidět :) A protože počasí je takové jaké je a není takové, jaké by mělo být, otáčíme to a slaňujeme dolů. Ten pocit zmrzlých kamenných nohou, maček a sešupu dolů nezapomenu.
Na ledovci je takový vítr, že stačí nepozornost a člověk jesražen k zemi. Což při jeho sklonu je zážitek. Děláme tedy nejrychlejší možný sestup, po zadku jedeme dolů, cepínem přibržďujeme. Orientace podle hřebenu je nesnadná, protože je viditelnost asi 20m. Při poryvu větru je obličej napřed pobodán tisice jehličkami, pak přikryt vrstvou sněhu. Já mám sníh i za brýlemi, které se mi pokryly vrstvou ledu. Nejlepší je tedy schovat obličej do sněhu. A jakmile přestane foukat, jet zase dolů.
Na chatě máme dobrou zimnici. Michal obětovává 5 eur za velký čaj, já si ho dělám ze sněhu.
Cesta na vrchol a zpět trvá za pěkného počasí 3 hodiny. Borci, co šli před náma, dostali se až na vrchol a došli po nás, šli celou trasu 6,5 hodiny. Asi takové počasí tam bylo :)
No a na druhý den jen vyhutnat krásu hor při východu slunce, pak seběhnout přes tisíc výškových metrů a do Budějic. A v pět ráno do Kroměříže, abych ve 13:06 mohl v pohorách, spinavých kraťasích a čisté košili fotit pár fotek na svatbě.
Ale bylo tam krásně.
Moje první zkušenost mi dala pořádně do čumáku a já jsem za to opravdu vděčný.
Grossvenediger jakožto nižší hora než Glockner nám naprášila kožichy. Počasí dělá hodně. A pokud nejde vidět, fouká silný vítr, co zanáší stopy mezi trhlinami v ledovci, je návrat jedním ze způsobů přežití. Noc v horské chatě nás stála 18 euro.
Jeli jsme tedy na GrossGlockner, zkusit štěstí jinde.
Pod Glocknerem na parkovišti stavíme stany a začíná pršet. Proprší celou noc, déšť se mění na sníh. Ráno jsou všechy vršky okolo krásně pocukrované. Při výstupu do první chaty začíná jestě víc sněžit a foukat silný vítr.
Stavíme stan, jeden člen spí v chatě. Já s Mišákem ve Vertigu. Pořádně to třepe, fouká okolo stovky, teplota okolo -8˚C, ve stanu krásných příjemných 6˚C.
Ráno na další chatu. Přes ledovec a feratu. Je hnusně. Čaj za 3,40 Eur. Čekáme asi hodinu a zkoušíme postoupit. Přes ledovec k jistícím tyčím postupujeme už jen dva. Jirka to balí a Mišák jde s ním na chatu. Čekám v záhrabu. Pak pokračujeme. S pomocí cepínů se škrábeme na KleineGlockner, vítr jak sviňa, moje zmrzlé ruce a nohy nepouslouchají. Na vrchu jde vidět, že GrossGlockner není vidět :) A protože počasí je takové jaké je a není takové, jaké by mělo být, otáčíme to a slaňujeme dolů. Ten pocit zmrzlých kamenných nohou, maček a sešupu dolů nezapomenu.
Na ledovci je takový vítr, že stačí nepozornost a člověk jesražen k zemi. Což při jeho sklonu je zážitek. Děláme tedy nejrychlejší možný sestup, po zadku jedeme dolů, cepínem přibržďujeme. Orientace podle hřebenu je nesnadná, protože je viditelnost asi 20m. Při poryvu větru je obličej napřed pobodán tisice jehličkami, pak přikryt vrstvou sněhu. Já mám sníh i za brýlemi, které se mi pokryly vrstvou ledu. Nejlepší je tedy schovat obličej do sněhu. A jakmile přestane foukat, jet zase dolů.
Na chatě máme dobrou zimnici. Michal obětovává 5 eur za velký čaj, já si ho dělám ze sněhu.
Cesta na vrchol a zpět trvá za pěkného počasí 3 hodiny. Borci, co šli před náma, dostali se až na vrchol a došli po nás, šli celou trasu 6,5 hodiny. Asi takové počasí tam bylo :)
No a na druhý den jen vyhutnat krásu hor při východu slunce, pak seběhnout přes tisíc výškových metrů a do Budějic. A v pět ráno do Kroměříže, abych ve 13:06 mohl v pohorách, spinavých kraťasích a čisté košili fotit pár fotek na svatbě.
Ale bylo tam krásně.
1.7.07
Odjezd
Tak :) Třetina věcí na oblečení zůstává na Bubenči. Krosna je na zimní věci docela malá :(Počasí je teď suprové, jen aby vydrželo :)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
