Otázky a zjištění

Je dobré jít za svými sny a tužbami hlava nehlava ?
Dostal jsem klíč a bylo mi řečeno, "jdi kam se ti jen zlíbí". Stalo se to, na co jsem dlouho čekal a co jsem si přál.
Nakonec jsem se ale rozhodl, že půjdu jinam s někým jiným. Neudělal jsem špatně, nezahodil jsem příležitost ? Dostane se mě ještě někdy nějaké, když jsem této nevyužil ?
Vše je myslím o rozhodnutí se. A to jsem udělal.

Navíc jsem zjistil, že nedokáži prosit o něco, co mi nepatří. Vadí mi to. Asi ješitnost. Kdoví.

Brat

Víkend jak má být

Stavění písečných hradů.
Večerní venčení psa, němý úžas pod nebem plným hvězd, Venuše a Měsíc jako na turecké vlajce.
Raní venčení psa. Poslouchání bzukotu včel pod akátem a pozorování včelek při práci na šípku.
Žádné termíny a semestrálky...to přišlo až ve vlaku do Prahy...

PS. podvodní foťáček už cestuje z Illinois do Dejvic. Snad dorazí v pořádku :)

A otázka na závěr

Co vede člověka, dělat věci, ve kterých díky obrovské konkurenci nemá šanci uspět ?
Snad jen vlastní uspokojení a o to jde :)

Sračky

Dnešní den. Zjištění, že vůbec do školy nestíhám. Co víc, ze vůbec nevím, jak mám dělat dva projekty. Totální ....

Pak památný dialog :
"Venco, vzpomeň si, kolikrát jsi byl ve škole v totálních sračkách, co se nedaly zvládnout."
"Jo mám."
"A jak to dopadlo."
"..."
"No vidíš."

Ale únava bojuje. Podlehnout sladkému nicnedělání ....

... :)

Při hledání spoludobrodruha jsem narazil na články kluků, se kterýma jsem jel vloni z Istanbulu do Prahy a kteří mě nalákali na Irán.
http://kalimera.cz/iranem_na_vlastni_pest_2.html
Hlavně mě dostalo, že celou dobu spali ve veřejných ... nádhera :)

Angelina

Angelina Jolie prijela do Prahy ... a ja mam stale kasel :/

P.S. Za obrazek dekuji papparazimu Reesovi :)

Jednou mozna...

o tricet let pozdeji :
Budova je situovana podliz Prazskeho hradu. Ma 150 pater a na jeji strese je bazen a velky neonovy napis Mellthy Hill, ktery jde videt daleho odtud.
Ve 149. patre je jedna velka mistnost, kde v kresle sedi Architekt, bile oblecen, ustrojen. Okolo sebe ma obrazovky a sleduje sve zamestnance.

Vsimne si, ze zamestnanci prestavaji pracovat. Uz se to stalo zase.....

V temze okamziku o necele tri kilometry dal v jednom zaplivanem skladisti preskladava zarostly clovicek bedny s koblihama na svouji karu (rozumnej slapaci kolo). Vi ze jede pozde. Ale on to jinak neumi. Vyjizdi tedy co nejrychleji k Mellthy Hill.
Silnice jsou prazdne. Vsichni uz maji vznasedla, jen on ma kolo.

Po rozdani koblizku programatorum v Mellthy Hill, mohou vsichni zase spokojene zacit pracovat. A plnit tak plan.

Ale tentokrat si Architekt zavola osobne Mr. Kolacka na koberecek.
"Opet se kvuli tobe povedlo snizit efektivitu prace."
"Ano, mrzi me to"
"Jeste jednou a najdu si nekoho jineho, Vendo"
"Dobre Mellthy"

Klip

I takovy klip od Mustafa Sandala dokaze navodit touhu po cestovani :)
Hlavne ten, ve kterem jsou pouzity mista z Istambulu a v mziku strihu si uvedomim - sakra, tam jsem byl. A chtel bych zas.

Změny, zmaty

Windows je přítelštější, digitál je pohodlnější.

Jak toto skončí ? Odstěhuju se do Ameriky a nechám se ostříhat ?

Hledá se poutník. zn.: Spěchá

Do Iránu udělena zelená, pokud najdu spolu(cestujícího)(blázna)(cestovatele).
Osloveno dost lidí, napsány inzeráty.

Žádná odezva.

Znamení? Ale jaké?

Lidé se nebojí neznáma, protože každý člověk je schopen dosáhnout všeho, co chce a co potřebuje.
Bojíme se jenom, že ztratíme to, co máme, ať už život nebo pole.
Ten strach ale přejde, až pochopíme, že náš příběh a příběh světa psala táž ruka.

P.Coelho-Alchymista

Plášť

Jedu metrem, čtu, nevnímám písmena.
Prodej plášť, kup si meč.

Co přesně se snaží říct ?

8/11

Začal osmý týden jedenáctého semestru.

Toto letí, že ?

Velikoční zajíčci

Nevím proč, ale letos jsem měl jen jednoho velikonočního zajíce, který mně chutnal. Ostatní jsou jakoby z obarveného másla..tuku.
Nezávisle na mém experimentování mi Mellthy potvrdil, že letos byli zající bída.

Kam tento svět spěje....

A jinak fotka..Po delší době ;)

Kachlíky

Poprvé

Vše je jednou poprvé. Zní to logicky. A vlastně - logické to je. Aby něco trvalo, musí to začít. A pak - skončit.

Kdysi jsem poprvé kouřil trávu. A taky si koupil svůj první tubáček. Za 100 korun. Od člověka, se kterým jsem také první hulil. Pohodář. Chvíli byl tu a hned zas onde. Svodobný, jak jen člověk může být. Práce po různě po Evropě. Vždy, když jsem ho potkal, s ním byla sranda.
Už není. Skočil pod vlak. O svíčku víc. Měj se krásně.

Holka, se kterou jsem se poprvé v životě v mých patnácti letech líbal se 7.7. vdává. Člověk ani nevěří, jak ten čas letí.
Něco končí a něco začíná :) Hodně stěstí ;)

A taky nám všem, ať jakékoliv konce jsou odrazem pro lepší začátky.

Moudro

Měl bych si stále opakovat : "Ne všechny snadné cesty vedou jednoduše k cíli".

Na apríla se mi nikoho nepovedlo nachytat, zítra píšeme dvě písemky a z Lidé a země mi napsali, abych svůj článek zjednodušil.

Tak snad už

Coelho by mohl použít - co se nestane potřetí, možná se stane počtvrté.
Ikdyž..tedy..vlastně.. Když něco opravdu chceš, tak toho dosáhneš..

O čem mluvím ?

O objektivu :)

Pravda, Štreit fotí s kompaktíkem a jaké dělá obrázky. Suprové.

Ovšem, nejsem co nejsem. Uvidíme. :) Ano mám i radost :)

Jak jsem přišel o panictví

Jak se kdysi stalo s Mafistem v temné komoře, stalo se i dnes s Mišáčkem na skalách v Divoké Šárce.
Byla mi ukázána nová věc :)
Počasí vybízelo k nicnedělání, ikdyž odhodlání bylo velké. Ale narušitel Mišáček mě vytáhnul na tak dlouho očekávané slaňování.
Pod skálou mi bylo hej. Byl jsem navlečen do sedáku a prsáku, vysvětlil mi práci s karabinami a lezlo se.
Pěkně nahoru, tam zamotat lano okolo borovičky a pak první slaňování. Kdo nezkusil, neuvěří.
Já taky neveřil. Ani jedné karabině. Ani tomu lanu s nosností několika tun.

Ale šlo to. Dolů i pak znovu nahoru. Místo hodin dvou, hodiny čtyři :)

A pak rychle zase smrdět za komp.


Fota tu

Skromnost, upřímnost, bezelstnost, nezištnost, tolerance, pochopení.

Kde jsou ?

WE 3.14

Pohled na hodinky na cviku ze složitosti algoritmů, WE 3,14.
Seděl jsem na špatném cviku, tak po přesunu jsem přemýšlel, proč je toto datum zvláštní.
PI. Jasně.

Vzpomněl jsem si, že lidé zkoumají jeho nekonečný rozvoj. Proč to ?

Na wikipedii jsem zjistil, že Babyloňané používali hodnotu 3,125, Egypťané 3,16. Až Ludolph van Ceulen stanovil jeho hodnotu na 35 desetinných míst. Lambert pak dokázal, že jde o číslo iracionální, Lindeman pak, že je to číslo transcendentní.

Rekord v memorování číslic (zapamatování si nazpaměť :) drží Akira Haraguchi - zapamatoval si 100000 číslic desetinného rozvoje.

Vznikaly různé říkanky jako mnemotechnické pomůcky, byly psány piemy - básně, v nichž počet písmen ve slově odpovídá danému číslu rozvoje.
Nejdelší báseň popisuje 3834 číslic.

O PI byl natočen (velmi povedený) film.

Proč to všechno ?

Pentacon je zdravý

Přišel jsem k Pazderovi s Pentaconem, co mi překrývá políčka.
Pan Pazdera pěti hmaty rozebral foťák, vložil během tří sekund testovací film. Pak udělal cvak cvak šup šup, každé políčko proškrtnul zkrz díry na objektiv a za chvíli vytáhnul převinutý testovací film. Rozvinul a hle ! Mezery mezi políčky jedno jako druhé.

Problém není ve foťáku, ale v rukách :)

Making me glorious

Víkend v alpách, půjčené lyže a tělo, které měsíc a půl tlelo a předstíralo učení.
Výlet na Dachstein. Počasí super.
V uších zněla Glorious od Andrease Johnsona a video z Extreme sports, jak lyžaři sjíždějí mezi skalami obrovskou horu. Pokus o malý začátek. Najetí a nabrání rychlosti před malou skálu Dachsteinu.
Odraz nevyšel, lyže naražená do kamene odskočila a mě nechala, ať si plachtím dál.
Pak už jen křupnutí, světlo před očima, bolest a dech, který nešlo popadnout. Ruce chytající mě za hlavu, koleno v zádech.
První nádech.
A místo Glorious nadávky na sebe sama....

Prázdniny

hurá, semestr uzavřen :) o vlásek :)

takže rychle užít si prázdnin, než v pondělí začne škola.

Vlásek

V pátek, poslední den v týdnu, poslední den tohoto zkouškového, poslední termín, poslední ze tří pokusů. Zkouška z matiky.
Co je na ní tak magického ? Jakobych už si nemohl zvyknout na svůj flákačský způsob studia a dělání věcí na poslední chvíli.
Je to totiž nejspíš poslední možnost se (legálně) udržet na škole.
Chybí mi přesně jeden kredit, abych se mohl zapsat do letního semestru.

Takže v pátek. Buď to dám, nebo mi zapsání o vlásek uteče ;)

Jaký pán, takový pes

Ve Vodičkové, mezi dvěma mekkami fotografů Pazderou a Škodou poklidný ruch ulice přerušilo zuřivé štěknutí.
Jeho pán se okamžitě sklonil, začal mu nadávat a bít ho. Z nenadání chytnouc psa za obojek vyzvednul ho do úrovně očí, přirazil jej s rozběhem ke zdi a nasadil mu pravý hák. Mrštil s ním o zem, skočil na něj a dal mu další ťafku do tlamy.
Zvednul se, zařval:"Jdeme!"
Pokračoval směrem k Václaváku, on plazící se jej následoval.

Znamení !

Volně navazuje na tento zápis.

Co se stalo jednou, může se stát i po druhé. Co se stane podruhé, určitě se stane i po třetí.

Arabské přísloví (P. Coelho - Alchymista)

V neděli jsem se domluvil s chlapíkem, co mi prodá 50/1,8, MKI za super cenu. V odkazu výš je uvedeno, jak se věci mají.
Domluvili jsme se na úterý.
Dnes (v pondělí) mi napsal, že ho již prodal.

Jsem nasraný jak sviňa. Potřetí se mi stalo to samé.

Jednou dole, jednou nahoře

Asi před dvěma měsíci, když se mi pod ruku poprvé dostal gThumb , jsem měl problémy s Gnomem a knihovnami. Čili gThumb nejel jak měl. Po prolízání konferencí jsem nebyl o moc chytřejší, rozhodl jsem se tedy napsat vývojáři. Asi do hodiny mi odpověděl s tím, že si můžu stáhnoout opravený kód.
Měl jsem radost jako malý kluk. Svět okolo linuxu se spojil a výsledkem byl lepší program :) A hlavně nebyla chyba mezi mou klávesnicí a židlí ani Gnomem a knihovnami.

Dnes jsme v práci dostali připomínky k projektu a chyby.
Postupně jsme je řešili a posílali zákazníkovi info o průběhu.....po chvíli začaly přicházet děkovné maily.

Měl jsem radost :)


Canon je spravený. A zdarma. Našel jsem záručák platný do 22.2 :) Chce to jen fotit.

O 100 6

Budík zvoní v 8. Vylézám v 10. Do 12 připravuji tahák.
Ve 13 zkouška. Bob má za dva. Já mám špatně přenos T článku. Chybí mi vliv odporu na vstupu OZ.
Od pěti v práci. Vše se zdá být v pořádku, zkouším zjednodušit kód a dodělat co mám. Ovšem výsledek vypadá v exploreru jinak než v mozille. Klasika.
Tato klasika má ale za následek, že z práce odcházím o půl jedné.
Tramvaj plná lidí. Přeji si, ať jede, co nejrychleji.
Na koleji dostávám čepované pivo. Beru si ho na pokoj a smažím hamburgery. Tedy předtím vyrušuji Melltyho z příjemného sevření....takže smažím co nejdéle.
O půl třetí spát.....nádhera.

1024

V práci jsem commintnul verzi 1024. Zápas práce vs škola je zatím jasný. Škola, krčící se u rohu prosí o trochu pozornosti.
Chci to tak ?
Chci.
Snad.

Po dlouhé době seance na balkóně. O tom, co chceme a co máme. Odvaha chybí. Odvaha dělat první krok do neznáma. Nebo lenost. Nebo strach zahodit zažité.
Život ve snech, kde přítomnost je zítra a stále se oddaluje.
Stále nová odhodlávání, které končí jako obvykle. Nijak.

S Bobem v čajovně

Lama

Toto zkouškové se cítím jako lama.

1. zkuška z SPR-vypsaná na 8 hodin ráno, já si poznamenám, že na 9.
2. zkouška z PLS - prokládaná odbíháním na zkoušku z ZDS - nic. Nelze být jedním zadkem na dvou místech.
3. zkouška z MKM - vypsaná na 8 hodin, budík nastaven na 7, bohužel nevyslyšen, Lama vzbuzena v 9 hodin....

Burn !

Mellthy : "Vendulko, můžu si pustit trpaslíka ven?"
Melront(Vendulka): "Nechceš jít raději na záchod ?"


pozn.: trpaslík jakožto Červený trpaslík...

Vánoce

Tak po měsíci přece přišly. Alespoň ty sněhové. Ale druhé boty si od soli rozežrat nenechám.

A taky zkouškové. Zatím ostuda.
A taky práce. Zatím ostuda s nestíháním.

A výstavka na FELu. Místo zveřejněných 15 fotek jen 7. Málo místa. Nebo zbytečně moc velké fotky. Ale kdo by odolal Ilfordu Xpress 30x40, že ?

Plány

Letenka Praha-Teherán cc 12000 Kč bez poplatků.
Jízdenka bus Praha-Istambul 3000Kč, vlak Istambul-Teherán 2000Kč.
Vše zpáteční.

Čili je asi pro cestu vlakem+busem rozhodnuto. Sic je to časově náročné. Asi 5-6 dnů tam.

Pravou, Štěpánku, pravou

Ze Štěpánka je Venda a z Vendy je developer.
Nu, snad škola nepůjde ještě víc do háje, než je...

Když se sere, tak se sere

Nefungující expozimetr.
Špatně natahující Psix.
Nefunkční zrcátko spadlého Canonu.
Poblikávající displej mobilu.
Prasklé boty.
Vyčerpaný kontokorent do úplné mrtě.
Mou vinou nefunkční gentoo...

A k tomu málo práce na leden...alespoň bude čas na učení ;)

Pes:Gentoo už valí. Tak vzhůru kódit.

Vánoční veselí

Kolotoč návštěv a hodování končí a přichází čas přemýšlení, jestli je dobré udělat něco do školy, nebo TO ještě počká.
Naplánované je předsilvestrovské stanování na Hostýnských vrších, tak uvidím, co z toho vyjde.

Za vůně Assamu z panenského nálevu nového keramického přírustku s tak chtěným okem Ra jakožto podpisem se odebírám do světa statistiky....snad mi síla vydrží.

...

Po dvou letech jsem viděl svého otce. Šli jsme zrovna s bráchou a mamkou dokoupit poslední věci. Mamča radost ze setkání trochu zkalila poznámkou o placení výživného, ale tak už to chodí...trochu ji i chápu.
Popřáli jsme si pak vše dobré, řekl něco o tom, kde pracuje a pak se rozloučil a odešel. Asi ani neví, že brácha letos maturuje, nebo že mi zbývají poslední (možná) dva roky na výšce. Je to jeho chyba ? Nebo moje ? Je to vůbec chyba ?

Vlastně...co já vím o něm.....

Znamení ?

Úvod do problematiky :
Canon jednoho času dělal super levné objektivy 50/1,8, které nebyly zase tak špatné na to, kolik stály.
Jednou řekli manažeři Canonu:"mohli jste mít kovové bajonety, lepší ostřící kroužek, lepší práci v protisvětle. Ale my řekli NE! Budete mít plastové hračky, ještě levnější než doposud, které budou vlastně naprd."
A začali vyrábět plastové hračky, kterým odvážlivci říkají objektivy.
Od těch dob se majitelé 50tek dělí na ty, co mají peníze a pořídili si 50/1,4 USM, na šťastlivce, co mají 50/1,8 MKI a chudáky, kteří musí mít 50/1,8MKII.
Samo sebou, když se objeví inzerát na 50/1,8MKI, jen se po něm zakouří a je dražší, než jeho novější, lehčí, levnější a prostě super bráška.

V listopadu jsem našel inzerát na MKI. Napsal jsem majiteli, ozval se a za týden, že mi napíše. po 14 dnech jsem mu psal, že mám stále ještě zájem (a kde to vázne). Odepsal, že na mě zapomněl a objektiv prodal někomu jinému.
Před čtyřmi dny další inzerát. Ještě levnější. Domluvili jsme se na pondělí. V pondělí nic. Ticho. Psal jsem mu, jestli nezapomněl. Nezapomněl, jen ho prodal kamarádovi.

Znamení nebo smůla ?

Rok a den

Je tomu přesně rok a jeden den, co jsem začal psát tento blog.
První nápad byl, že sepíšu vše, co se změnilo, takové nostalgické poohlédnutí.
Nic takového nepřijde.
Protože je to pořád stejné. Snažím se fotit. Chci toho moc, ikdyž už nestíhám. Zkuším pracovat a do kapsy pořád hluboko. Čili klasika.
Což neznamená, že se mám špatně :)

Kouzlo vánoc

Břídil

První tu byl text. Ale žádné výkřiky do tmy. Než křičet, raději něco změnit.

Čertův prsten

Pomatení

Tomu říkám skleróza, když vstávám na cviko před sedmou hodinou v týden, kdy ho nemám...

Zbytečné...

Jak velké je středně velké vejce ?
Je KDE lepší než GNOME ?
Proč je ta šlehačka tak dobrá ?
Proč je otázek víc než odpovědí ?
A od kdy vlastně umí táta péct ?

Tolik a mnoho dalších otázek sdružuje jedna věc. Jsou zbytečné.

Lepší než otázky klást, je otázky řešit. Kecám. Nejlepší je žádné otázky nepokládat a jen si užívat.
Ale......kam bychom pak došli ?

Kopr

Kopr jako prase. Škola v háji.
Alespoň v komoře se povedly dva kousky.

Překvapení

Myslel jsem si, že ranní zpívání ptáků nesoucí se probouzejícím městem patří k létu.
Čistím si zuby a slyším to, co považuji za nádherné. Vykláním se z okna a poslouchám. Jdu na pokoj a Mellthym vychutnáváme ticho a zpět neznámého ptáka.
Jdu spát. Mám toho dost. Ostatní se učí na písemku.

Volnost

Jak bylo

o víkendu.
Inu pěkně. Jihomoravsky.

A jak je teď. Inu hůře. Pražsky.

Vyloučen

Obdržel jsem podmínečné vyloučení z koleje...inu, inu

Smysl pro humor

Pak, že ho programátoři nemají

"Let us have a look at the result. Your mother has probably told you never to work as root. So we'll take your mother's advice and test KDE as a user."

Abych to vysvětlil. Včera mi byla položena otázka: "Proč je Gnome lepší než KDE?" Ano, na tuto otázku není jednoznačná odpověď jako například při zjišťování "Proč je analog lepší než digi?" a proto je lepší zjistit, proč vlastně to, co považuji za lepší, lepším opravdu je a není tomu naopak....

Ale dost už. Stejně jsou to jen výkřiky do tmy.

Poznámka na okraj : snad bude ve varu a usr dostatek mista.

Proměny

Proměny

Nic

Nic

Co bude

Co bude, až zestárnem ?
Co bude, až nás všichni opustí ?

Rozklepané ruce, důchod nebo práce rovnače zboží v obchodě. Nic než vzpomínky a neuskutečněné sny.
Zahořklost ?

Klasika všedních dní

Trávená v práci, ve škole, za kompem doma.

První velká fotka(40x30cm) je povedená. Chci, aby byla super. Čili si s ní ještš budu hrát, přeci jen na výstavku nemůžu dát nějaký šunt ;)

Jídlo dovezené mistriní provianťačkou z domova dochází, výplata přichází. Inu nový měsíc je tu.

A nová verze bloggeru rozjeta.

Jožo sa vrátil

Jožo sa vrátil z dalekej krajiny a všici sme ho radi privítali a boli sme radi, že je zpeť.

A ja som vděčný za zelený čaj, z ktorého v týždni chcem urobit nězapomenuťelný zážitok.

Snáď mňa Jožo skor nezabije za moj pokus o slovenštinu (teraz tu melo byť dvakrat o so strieškou....)

:)

Našel jsem ji :)
A zase jsem nešel na povinou přednášku :(

...

Kappadokie

Závist

...je hnusná vlastnost.

Ale zase žene dál, pokud se nenechá člověk zaslepit a bere ji jako milník, že toho chce taky dosáhnout.

Let

Pepa odlítá na Jakartu.
Sice pořád opakuje, že ztroskotají v Africe, nebo že vousatý chlapík s kufříkem přeruší jeho let, ale já mu říkám, že plácá pičoviny.
Zaslouží si to.
Ale závidím mu. Práce je práce, po ní ale přijde večer a to by nebylo aby se nešlo do ulic fotit.

Let

Víkend

..opět.
Tentokrát ve znamení vytváření stránek pro Janču, přemýšlení, jestli chci dělat programátora v Javě, jestli chci vlastně něco dělat a co to je.

Cestování

V noci jsem cestoval.
Na jeden zřejmě turecký ostrov se mnou nikdo nechtěl jet, tak jsem lodí plul sám, pochodil jsem opuštěné kouty, mluvil s lidmi španělsky a pak zpět lodí s Jančou a mamčou, kde jsme jedli krevety.
I bratr tam myslím byl.
Pak na hory a přesně si už nepamatuji kam všude, ale i do pouště, myslím.

Ráno jsem pak vstal úplně utahaný a rozlámaný...ani se nedivím.

Víkend

...a vinobraní

...

"Ranní vstávání mi nedělá dobře. Budu ještě chvíli přemýšlet..."
Šedými tunely metra proudí davy lidí, vzduchem se line zvuk kytary a slova písně. Nikdo ho neposlouhá. Spěchají někam. I já.
Na náměstí kakakarlově linou se podchodem zvuky houslí. Jsem tam jen já a on. Venku na lavičce sedí smutná punkerka. Zemřel jí potkan, musela se opít, zkouší ho probudit. Vedle sedící punkáč jí podává lahev vína. Druhý spí. Nikdo ho nebudí.
Jde okolo Miha. Neviděl jsem ho pět let..krom metra, kde mě nepoznal. Daleko jsou doby, kdy jsme na klifech ve skotsku kouřili hašiš a přes den sbírali jahody. Čeká dítě. Až se narodí, půjdeme to snad zapít.
Než se střídající se bílé a šedé plošky spojí v jednu šedivou čáru, mizím ve tmě.

A to už je čtvrtek.

Bob

Úterý

Hodinu a deset minut jsem seděl u přepážky a čekal až vyřídím novou kartu a ve své podstatě podepíšu jen čtyři papíry.
V bageterii mě čekaly za odměnu krásné zelené oči, jemné stříbrné naušnice a pěkný úsměv. Nechal jsem jí korunu spropitného...
Bagetu jsem snědl na sluníčku na lavičce u památníku, kde stál nehybný zástup vojáků. Asi čekali na prezidenta, ale toho jsem se nadočkal.
Ve skoro plném metru si malá černovlasá holčička sednula na zem na baťůžek mezi nohy německých turistů, otevřela knížku, která mohla být vysoká jí po kolena, nalistovala záložku a začala číst. Lidé na stanicích vystupovali a nastupovali, jen holčička byla ve svém světě. Příběh o květině. Snad tak se ten její svět jmenoval. Až jí začali vadit lidé stojící nad ní, naštěstí uviděla zrovna se uvolňující místo. Přesedla, s nádherným gestem otevřela opět knihu a s pomocí záložky četla jednotlivé řádky....
Ale dnes je středa, ne úterý.

Vítěz

Asi před měsícem byly na Václavském náměstí závody vodičských psů. To co tito psi musí umět, co musí dělat a za co, to každý ví.
Tohoto vítězného psa zajímaly ceny spoluhráčů a mašle, kterou dostal za odměnu.
Minulou sobotu jsem se setkal s Bobem...a díky němu šel po dlouhé době do komory, abych si jednak pohrál s touto fotkou, ale i abych se utvrdil v tom, že fotka na papíře zůstane ještě nějakou dobu nepřekonaná.

...

Pokoj 423 zasáhla neznámá choroba teče nám z nosu, Mellthy má i něco v krku. Svačina to není.
V sobotu dopoledne jsem byl na rande s Bobem. Jako pan Klamperna seděl jsem poprvé v Kavárně Lucerna a popíjel kapučíno s karamelem. Byla mi vysvětlena funkce měření s Pentaconem.
Uvědomil jsem si, že zanedbávám komoru a že v nejbližší době do ní musím jít. Rozloučili jsme se vzájemným focením ;)
Pokoj 423 a jeden čuník šli odpoledne na brusle. Na cestě zpět jsme šli okolo cirkusu, kde se nám poskytnul smutný pohled na pohublé krávy, vypelichané pštrosy, kulhající slony podávající si choboty. Asi bych do cirkusu nešel. Nelíbí se mi to.
Řešil jsem pak pracovní problém a zabil tím vlastně půlku víkendu, pak psal deník z Turecka a nakonec si splnil, co jsem si řekl - zašel do komory.

Ještě ráno, když mi bylo divně, dal jsem si snídani do postele a přečetl si povídku o pianistovi, který hrál v nákupním centru. Lidé okolo jen nakupovali nebo jedli v restauracích, nikdo ho neposlouchal. byl tam vlastně úplně zbytečný, ale dělal to, co ho bavilo. A co miloval.

Další semestr

Jako na začátku každého semestru jsou všude fronty.
Na studijním jsem stál 40 minut pro jedno razítko, kde slečna z prvního ročníku byla rozrušená tím, že jí odpadlo cvičení od 7:30, a tři dny se připravoval na stání fronty pro lítačku. Fronta na ni dosahovala neuvěřitelné délky (na Dejvické až k proskleným dveřím, u kterých je bankovat. Kdo nezná Dejvickou - tak hodně daleko)
Naštěstí jsem dnes ráno jel na cviko na Karlák a vystál si krátkou 15 minutovou frontu a na Karláku zjistil, že cviko není.
Frontu na body do mensy nemám odvahu. Všude se to hemží prváky, kterým ještě mensovní jídlo chutná a taky...dělám si jídlo sám ;)
Jinak čas letí. Devátý semestr přede mnou. Pepa taky letí. Na Jakartu, alespoň doufám. A můj bývalý spolubydlící taky letí. Ale snad se mu povede uargumentovat děkana a zůstane.

Kultura cestování za 327 Kč a jiné

Minulou středu jsem si hrál s objektivem. Nejela mu clona. Ve čtyři odpoledne jsem se převléknul z pižama, zastrčil stále nefungující objektiv do postele a jel domů.
V metru jsem utíkal revizorům a díky jednomu černému pasažérovi, který padl za oběť vše dobře dopadlo (pro mě)
Doma klasika. Rodina, jídlo, lehárko, pohoda.
Konverzace s dívčinou před bankou o Bibli. Nedovedla pochopit, že chci v Koránu a Bibli hledat společné věci a ne rozdíly, naštěstí jsem oděšel, její pohled nevěštil nic dobrého..a tvrdila, že jsou jen rozdíly, není společných věcí.
V pátek posezení s kamarádama ze základky. Historky o tom, jak v polsku cigáni rozebrali železniční most a odvezli ho do sběru.
V sobotu jsme vystěhovávali sklep Jančiného dědy. Po cestě jsem viděl romskou rodinu tlačící na vozíkách velké traverzy. Stavili je policajti.. Vyprázdnili jsme garáž a část sklepa ... a zaplnili dvě Avie. Jedna plná železa, druhá jiného bordelu. Co když se něco bude někdy hodit...A navíc jsme nalezli poklad asi 50 kg cukru.
V neděli cesta domů. Vlak natřískaný, že od Zábřehu jsem držel a nemohl na záchod...nastoupil Ondra, se kterým jsem byl minulý rok v Rumunsku. Nevšímal si mě...říkal jsem si, asi mě nepoznal kvůli vousům. Šel jsem k němu, pozdravil. Podíval se na mě, neodpověděl. Vyčkal jsem do Pardubic, až se kupé vyprázdnilo a on nastoupil. Osud tomu chtěl a sedl si vedle mě. Začal jsem pomalinku konverzaci, abych ho nevyplašil ;) Přeci jen jsme spolu něco prožili a mrzelo by kdyby si nepamatoval. "no víš, asi si mě pleteš s mým bráchou, Ondrou..jsme dvojčata"
:D Čekal jsem všechno, ale toto ne :) Na chlup podobní, gesty a řečí stejní...zmátli mě :) Tak jsem alespoň Ondru nechal pozdravovat. Nastupili další lidi. jiní nemohli, nevlezli se ani na chodbičku. Holka se srolovaným molitanem musela sedět na záchodě. V Libni jsem to nevydržel a po lidech jsem lezl na záchod.
V metru jsem utíkal revizorům. Tu lítačku už si budu muset koupit.
Na koleji jsem začal opravovat objektiv.
V pět ráno jsem šel spát a dnes v devět jsem to dodělal. Clona funguje, je vyčištěný a zvládnul jsem to sám ;)







La vida es un carnival

Kouř

A je to tu...

....to bude zmršených políček a neprosněných nocí.....
Dorazil s bráškou, každý má své očičko a navíc ke klukům dorazily dvě další očička ;) A ikdyž mě dostal na nulu, celé vybavení stálo zhruba čtvrtinu ceny než v bazaru...

Nový začátek

Podle neoficiálních informací mě čeká na vrátnici. Úhledný, zabalený, s vybavením.
Jaké to asi bude ?
Jaký bude svět zavřený do plochy 6x6 cm ?
Jaké budou výsledky ?
A nemám to všechno prodat a koupit si digi kompakt ? Má přece tolik výhod. Hned to mám v počítači, můžu všechno upravit v editoru, škaredé fotky smazat. Má velký zoom, žádné zrno. Prostě krabička instantního štěstí....

Tolik a ještě víc otázek se mi honí hlavou.

A hlavně, kde sakra splatím ty dluhy ?

Nový týden

Zatímco naložený hermelín v lednici zraje, v Turecku začal Ramadán, který potrvá 29 dní. Hermelín bude do 9 dnů snězený.
V bance byla půlhodinová fronta na to, abych se dozvěděl, že je lepší na novou kartu počkat a že výběr u okýnka stojí 56 Kč a nakonec že další fronta na lítačku stát nebudu, tak načerno jsem jel.
Další zjištění bylo horší. Jsem bez peněz. Vyvstala otázka, kam jsem ty prachy vrazil. A padlo rozhodnutí, že je konec flákání a je potřeba si přibrat nějakou tu práci navíc.......

Malý pátek

Ochutnávka vína s starého sýra dopadla jinak, než jsem předpokládal. Janča vína moc nechtěla a přichodivší Reese konstatoval, že "je kyslé".
Takže jsem první lahev musel vypit skoro sám.
Nechtěl jsem si pokazit reputaci a rozdělal jsem Tramína od bratrance, ale Reesovi pořád nechutnal a Janča moc nepila, takže jsem musel druhou lahev vypít skoro sám.
Na to jsem si dal bílý rum s kolou a na lačný žaludek to bylo úplně košér, takže jsem šel na rande s paní mísou záchodovou, protože jsem nemolh v klidu ležet.
No...a to je tak asi vše.

Minulý týden v obrazech

Práce

Z temné komory

Brat v praze

Brat v Praze

Brat v praze

Outdoor

Poker

Stěhování

Stěhování

Stěhování

Stěhování nádorů

Přes pátek jsme byli na firemním outdooru, na kterém se pilo a jedlo, co hrdlo ráčilo. I do nitra své duše jsme při psychologických sezeních se dostali.
V sobotu nazpět na kolej a začalo to. S Jančou jsme tahali od pěti skříně. Pak jsme s Reesem dovtrali co se dalo a tak byl pokoj nahrubo navržen. O půlnoci jsme skončili a šli spát.
A celou neděli jsme tahali krámy z třetího do pátého patra.
U Pejsyho jsem vyplatil poličku na nádobí, o které jsem si myslel, že je má.

A to je asi vše. Nový pokoj, nový začátek, jsem zvědavý, kdy přijede žlutá ponorka....

Alergie

Je to jasné jsem alergický. Vždy když sednu v práci za komp, spustí se mi z nosu a já jen smrkám.
Závěr : Jsem alergický na práci.

Jsem v polovině

*********** Time info **********
$GPRMC,192055.527,V,5006.1816,N,01423.5861,E,0.000000,,130906,,*0E
GPS TIME                :192055.527
GPS DATE                :130906
GPS UTC                 :1158175255
SYS TIME hod:min:s.nsec : 19:20:55.-9486556
SYSTEM TIME             : 1158175255
********************************

Jak vidno, počítač v laborce na FELu má jakštakš správný čas.......
Teď jen synchronizace a je to.

A pár poznatků

-nezapisuj na místo, které nemáš alokované
-nezapomínej na to, co jsi alokoval
-používej již vytvořené funkce
-když použiješ vytvořenou funkci, nezapomeň na INCLUDE
-když nevíš, zeptej se Pepi, nebo Melltyho....a jdi raději na brusle
-raději spi
-raději foť
-raději čti

o

Opět svítá nad Bohnicema a zatím co se Mellthy učí na zkoušku, a všichni rozumní spí, pachtím se s prográmkem, který měl být už dávno hotový.

Těžký víkend

V pátek do Ludkovic na Ludkovickou Notor Párty, jejíž vznik se datuje na dobu, kdy jsem ještě chodíval do Zlína na SPŠ.
Dopadlo vše podle očekávání. Bobík objímal záchodovou mísu, zábava byla, Ohosevidaho jsem nepřepral. Naneštěstí jsme hráli fotbálek a tak jsem ukazoval, co je ve mě....prohrál jsem až asi šestý zápas... po nějakém tom rumu, fernetovi, a prostě panďuláci byli pomalejší.
Spaní u Vladiše. Nedokážu si představit, že bych si domů dovedl 10 ožralých borců, kteří by pobudili celou rodinu a poblili záchod.
Ale ráno jsme dostali ještě snídani.

Pak vlakem do Rakvic na oslavu bratrancových 30tin. Opečená bachyně a prase, vína plno, zábaav a hudba a zpěv. Prostě pohoda.

No a v neděli do Prahy. Koláčky pro Mellthyho, zbytky bachyně pro mě :)

Zupa víkend.

Pohoda Jazz

Stěhování

..Naplánováno.
Po devíti a třičtvrtě hodinách sledování Prison Break jsem musel mít vše naplánované.
Slabým místem v článku je polička, kterou budeme muset obstarat s Reesem.

Kráva

Praxe

Špatný návrh v praxi. Zamotané to bylo tak, že by se v tom prase vyznalo...takže skočím rovnou na databázovou verzi galerie v php5.

Pepa byl sice natěšený na brusle, ale on si to užije i beze mě ;)

A poučení ? Nedělat věci složitější, než je nutné.

Blázen

Jen blázen se dívá na prst, když ukazuje k nebi.

"Ty chceš jít na Ercyies? Z této strany? To jsi blázen. Řekni mu, že je blázen."
"Co říká?"
"Že prý jsi blázen, když chceš jít bez vybavení a sám na Ercyies."
"Ale já mám vybavení."
"Ty máš cepín a lana?"
"Ano",lžu,"vše v batohu."
"Aha, tak prý má vybavení. Vše má v batohu."
"Stejně je to nemožné. Jsou tam skály kolné jako tento strom, rozumíš? Jako tento strom."
"Jak můžu vědět, že je to nemožné, když jsem se o to nepokusil?"

Když jsem k ní přišel, zahalila se mraky. Odkryla se, až jsem byl další den čtvrt dne cesty od ní.

Ercyies

Za trest !

Jsem ti toto pustil třikrát. A se zvukem.
Protože je to už neskutečné jak se vztekám kvůli tomu, že hledám class tam, kde je id.

Pozdě

...ale přece.
Dokončil jsem deníkový zápisek z březnové návštěvy Osvětimi. Ještě zbývá dodělat středoformátové fotky a můžu se pustit na Turecko.
A v céčku uděla prográmek pro GPS a v PHP udělat stránky a galerii a do Eluxu zajít a ... ty jo. Ať už je to za mnou, mám koupeného Pentacona Sixe a začnu fotit. Na 6x6 se tuze těším...ikdyž jak moudří a zkušení říkají - do čtverce se težce komponuje...

A ještě dírkovou kamerku si udělat.

Historie

Další puntík v šňůře akciček proběhla v naprosté pohodě. Ani srpnový deštík nás od grilu neodehnal, naložený hermelín, který jsem tak dlouho připomínal, až mi byl donesen, byl super, vodní dýmka a vesmírné příušnice Červeného trpaslíka vše završili.
Nafouknutý jako Listerova hlava jsem se prošel ze strahova až do dejvic, v delvitě si koupil energetické driáky, abych v práci přežil, a ve tři spal jako mimino :)

Den na to bylo vše jiné. Poznal jsem to už ráno. Počítač se choval divně, rybičky nebyly v pokoji...ani akvárko ne. Shakira se nějak divně vrtěla a černoch na ni divně rapoval. Metro na nás čekalo s otevřenými dvířky, což bylo divné. Ve photolifu byly pěkné fotky, což poslední dobou je opravdu divné. A pak to přišlo. Udělal jsem podivnou věc a koupil si noviny.
A všem mým otázkám jsem dostal odpověď - nemáme devátou planetu.
Zamáčknul jsem slzu v oku, když jsem si pročítal, jak nemilosrdní astronomové brutálně vyškrtnuli Pluto ze seznamu planet Sluneční soustavy. Možná proto, že světlo ze Slunce tam letí pět a půl hodiny. A nebo proto, že v bikinách tam opravdu nikdo nechodí.

Inu vše pak bylo jasné. Šedý den, zůstane zašedlým a v našich srdcích zůstane rána po této strašné zprávě, která vstoupí do historie...

doufám, že jednou zažiju použití warpového pohonu, abych se mohl na vyděděnou planetu podívat.

o

:)
První (vlastně druhá) část menších oslav, o kterých vlastně ani nikdo neví, že se slaví, je za náma. V pokeru jsem prohrál, tuplkáka nedopil, na sangríi si pochutnal (dá se to vůbec?) a po půl třetí šel spát.
Záložní disk rozchozen. Na FAT nebo NTFS ho linux nechce...tak ho má na EXT3 a už je pokoj.
Apache nejede, protože PHP5 potřebuje doladit.
V céčku si musím pohnout...měl bych pomáhat s tím, co jsem nedodělal.
V práci práce.

Proč je na všechno tolik málo času ?

Kappadokie

Btw. prý špatný horní ořez u této fotky....inu mám se co učit.

...musím zrychlit

...když už mám zhruba třetinu za sebou ;)

A nebo nespěchat ?

Pastevec

24-21=3

Den má 24 hodin.
3 je magické číslo.
21. srpen je 233 dnem v roce (podle gregoriánského kalendáře).
V tento den se v roce 1781 narodil Augustin Louis Cauchy, jehož známá Cauchyova věta straší nejednoho studenta nejedno zkouškové...ale o tom později.
Zhruba o 160 let později, v roce 1944, odjel poslední transport z romského koncentračního tábora v Hodoníně u Kumštátu do Osvětimi.
Asi za deset let, ke škodě vyprávění nevím přesně kdy, se narodila Augustině Daňkové malá Alžbětka, stala se z ní zdravotní sestra, porodní asistentka a později dispečerka záchranné služby.
V roce 1968, 21. srpna probíhá vojenský zásah armád pěti států Varšavské smlouvy (SSSR, Bulharska, Maďarska, NDR a Polska) a pak následuje okupace Československa.
Za 14 let se Libuši, narozené Binderové, se synem Alžběty, rodí první synek, který za 6 let přivítá brášku, se kterým pak svádí žabomyší války dalších 14 let, aby nakonec spolu podnikali ty nejprapodivnější cesty...Tento prvorozený má s Cauchyho větou problémy, jeho bratr ne.

A tím je kruh uzavřen ;)

Pivní večer

Ono se řekne, pivo je jak pivo.
I já jsem to říkal. Ovšem až do dnešního večera, kdy se zdravé jádro F98 sešlo v pražské pivnici a ochutnalo spoustu super piv rozličných chutí, okoštovalo nějaký ten hermelín a domluvilo se na grilovánní příští čtvrtek. Inu...zřejmě bude co slavit ;)

Arkadaš

Venda

Byl by to normální den. Práce, testy, php, doma práce do Seatu, skenování filmů, menší nákup, nedorozumění s milískem. (super slovo....hlavně když ho říká king Dan Nekonečný)

Pak mi Mellthy, psaný se dvěma "l", poslal, co je to vlastně Venda zač...a nestačil jsem se divit.

Venda je totiž jazyk Bantu a mluví se jím v jižná Africe a Zimbabwe a mluví jím okolo 700 tisíc lidí.

No...nepotěšilo by vás to ? :) Mě jo.

Venda

Pzn.: začíná mi vadit, jak Blogger degraduje vložené obrázky....asi je sem budu muset dávat menší.

bily rum na to

Mejme cloveka A, ktery se chova, jakoby mu sest maximalne bylo.
Mejme cloveka B, ktery je jako starsi bratr. Zkusenejsi, rozumnejsi.

Dejme tomu, ze kdyz A rekne vyrok C a B rekne D, budu radeji verit D, protoze ho rekl B. S B se snazim bavit normalne, s A tak, aby nas pochopil....

A prijde den, kdy se B chova jako A. Clovek si rekne...slaba chvilka...
Ale pak prijde dalsi den a B se znovu chova jako A.... Je chyba v P ? Cili v pozorovateli ?

P ma sve mysleni sve rozhodovani. Proc B nedokaze akceptovat P?

Plus prvni cernobily film vyvolany. Plus dalsi pokroky s fotogalerii. Plus hromada prace v praci... Plus dve mojita...pred dvaceti minutami.

Plus jedna z prvních stredoformatovych......

Václav

Lehkost bytí

;)

Za 150 Euro se může člověk proletět v horkovzdušném balónu nad Kappadokií.
Někdo pak může zadarmo v pět ráno vstát a vyfotit si vás.

Proti gustu...

Ráno v Kappadokii

Prosezené křeslo

-problémy s grafikou byly nakonec problémy s diskem (?). byl proto odpojen, vše jede jak má, kernel nevypisuje, že nemůže nastartovat nvidii. chystám misi do alzasoftu, pro nový disk, asi paměť a možná novou klávesnici. pokud to půjde jako se skenerem, za půl roku je to doma ;)

-tygří mast není určena na oči

-oranžové a červené prádlo lze prát dohromady, ikdyž jsem za to dostal nemilosrdný pohled za možné zaprání věcí

-fotogalerie se začíná rozjíždět. verze 1.0 bude umět podalba. verze 0.9 byla pozastavena a její vývoj také ;) k tomu všemu Moby nebo Taha Rachid

-objednané uhlíky do vodní dýmky a krytka na uhlíky...oj, Melthy, těš se na nový pokoj :)


A proč prosezené křeslo ? Inu, protože v nem celý den sedím. Krom času nakupování, vaření a uklízení...a praní :)

A další

K této se váže historka popsaná tu. Pozůstatek jde vidět na pravém snímku. No ale myslí, že to až tak moc nevadí.

Hierapolis

První

Vše je jednou poprvé ;)

Blue Mosque

Já :)

Náhoda, štěstí. Matematika ?

Včera :
"Nepůjdeme na Silent Hill ?"
"V kolik ?"
"Pepa by chtěl později."
"Ale jestli budu unavená, zítra spadnu z koně :)"
"Nebudeš :)"
...kino...místy lekavé...efektově zajímavé...příběhově klasické...hádankově lehké...
Včera po kinu:
"Ten chlápek s tím nožem mi připomněl krokodýla Dundee."
"Jak to?"
"No tou hláškou :
Dej mu peníze.
Proč ?
Má nůž !
Tohle je nůž ? Tohle je nůž !"

....noc....sprovoznění češtiny v linuxu, systém začíná být kompletní. Chybí snad už jen bezchybná konzole, pokud na jiné obrazovce jedou X....

Dnes ráno.
"Pa, jdu na ty koně"
Dnes odpoledne telefon.
"Ahojky, jak se máš ? No víš...potřebovala bych, abys pro mě přijel, ležím v nemocnici, splašil se mi kůň."
Dnes odpoledne po přivezení pacienta na kolej a opětovném dojetí do práce.
"Tak Janča spadla z koně, jak ti včera říkala."
"To si děláš prdel."
"Nedělám."
"Ty vole, to si děláš prdel."
"Nedělám."
Podává mi noviny.
"Nevím jak s tím krokodýlem, ale o tomto si přečti."
"Stařenku zachránila hláška.........v jejím domě ji ohrožoval lupič 25 centimetrovým nožem....popadla asi 35 centimetrový a namířia mu na břicho. Tomu říkáš kudla ? Toto je kudla ! Zakřičela......."
"Tak jsem rád, že jsme se včera nebavili o vážnějších věcech...."


Jinak si dnes jdu pro scanner :) Takže se můžeme těšit na fotky ;)

o - jako kolečko

Vlastně ani není o čem psát.
V práci shrbený u kompu, v metru shrbený, aby mě revizor za límec nevytáhnul, na koleji shrbený hrající si s gentoo v domění, že naučím klávesnici česky. Forecastfox hlásí "Partly Sunny 17°", kosa jak sviňa.
No a dnes ráno, udělal jsem si čaj, který jsem si v kuchyňce včera nachystal a jal se opět mamonit.
A večer (snad už konečně možná) Silent Hill. Tedy předtím (snad možná doufám) setkání s rodiči, kteří jedou na kolech do Švýcarska.

V GTS int. mají reklamu "Přestaň snít, začni žít". Pěkná hovadina. Kdybych nesnil, nepoznal bych Musu.....atd.

Life is...

• La vida es un carnival.
• Life is like a box of chocolates...You never know what you're gonna get.
• La Vita è bella

Gentoo, gentoo. Fluxbox jede, zatim bez cestiny. Alsa dela co ma, xmms a mplayer me tesi. Apache bezi, ceka me php, mysql.

Cili heslo dne :

If you think of MS-DOS as mono, and Windows as stereo, then Linux is Dolby Pro-Logic Surround Sound with Bass Boost and all the music is free.

Pracovní proces

A je to tu.
Opět kolotoč štěstí. Myslíš-li si, že něco tě udělá šťastnějším, chceš to a nemáš na to, pracuj. Budeš mít peníze, pořídíš si, co potřebuješ a budeš šťastný. Snad. Ikdyž, jak všichni víme, ty nazelenalé papírky sami o sobě šťastné nejsou. A věci, které se koupí, také ne.
Je šťastný ten, kdo nepracuje ? Možná. Zatoužil někdy ten, co nepracuje, že by chtěl to, co zrovna nemá ? Nejspíš ano.
Pokud by touha k nové věci, kterou je potřeba koupit, opravdu silná, člověk nevyhrál a ani nekrade, je opravdu třeba začít pracovat ? Jiná možnost asi není.

Ovšem druhou otázkou by mohlo být, zda-li tu či onu věc člověk skutečně potřebuje.

Pak už je jen na něm, jestli promění čas, který mu byl dán, v práci ohodnocenou penězi a pořídí si to, díky čemu snad bude šťastnější.

Ovšem práce nejsou jen peníze. Je to i seberealizace. Ovšem tu jsem už dlouho nezažil. Alespoň ne v měřítku, kterou bych chtěl.

Bože, to jsou tlachy.

Jsem štastný ? Jsem.
Budu šťastnější ? Kdoví.
Budu šťastnější díky penězům ? Myslím, že ne. Jen vše(co je ovlivněno penězi) bude snadnější.

Pohled zpět

Sedíme na balkónu od temné komory, pijeme čaj, kouříme Nargilé. Je nám dobře. Jednomu se ulevilo, že druhý to zvládl, druhý je rád s prvním.
Je čas na ohlédnout se zpět.

• Skoro všichni turci jsou velmi milí lidé
• Většina turků jsou pomostinní lidé. Krom turistických letovisek
  
• Skoro všichni turci jsou prasata
• Skoro všichni turci řídí jako prasata
  
• Skoro všichni turci kouří
• 60% turků si myslelo, že jsem španěl, nebo ital. Zbytek, že jsem homosexuál
• Turecko je super země. Krom turistických letovisek
• Turecko je bordelistán

Strávil jsem na cestě zhruba 16 dnů. Poznal spoustu (v mém měřítku) lidí a dost zajímavých lidí. S prodavačkou suvenýrů už si dopisuji, s Musou, přítelem, kterého mi přinesla cesta ještě ne. Pošlu mu fotky.
Až na incident v autobuse a na pláži, nezažil jsem nic nepříjemného. Vše do sebe zapadalo a já se nechal unášet proudem cesty.
Viděl jsem Turecko chudé i bohaté, zažil špínu měst i krásu přírody kam naštěstí zatím nechodí mnoho turistů.
Jel jsem busem, lodí, autem. Škoda, že jsem nezkusil vlak. To mě mrzí.

A to je asi vše. Kdo si myslí, že jsem Tureckem proletěl, má pravdu. Kdo si myslí, že jsem nic nezažil, plete se :)

Coelho, měl jsi pravdu.

Jdeš-li po správné cestě, to poznáš podle lidí, které na ní potkáváš.

přísloví neznámého autora

Praha, nádraží Florenc, vystupovat !

Není možná.
Štípněte mě.
Je to pravda ?

Z Istambulu do Sofie. Ale jak? V pondělí ráno nám řekli, že bus nejede a pojede az večer. Ve zkratce : obuli jsme se do nich, chtěli volat konzulát a policii. Chlapce, pracující na černo, to asi přimělo jednat. Do pěti minut přijel džíp, do 20 minut jsme byli na velkém autobusovém nádraží. Nůž v kapse nachystaný.
Neznámá společnost nás bez jakýchkoliv námitek a ukazování lístku bere, dává nám jídlo a pití na cestu a my jedeme do Sofie...

V Sofii noc na nádraží...

Se zpožděním a s klukama co jedou z Iránu do Prahy. Jejich zážitky, naše zážitky, nějaká ta vodka s džusem...co dodat. Na Irán mě nalákali. A to moc.


Každá cesta končí, i tato. Ale za rok... :) Další (snad) začne.

Wtf ?

Po nakupech v obchudcich za usmlouvane ceny (v nedeli je Grant Bazar zavreny) jsem se vydal na nadrazi, kde me mel cekat bus.
Bus neprijel. Clovek, se kterym jsem se vcera bavil, taky ne. Nasrany turek, cosi nadavajici a ukazujici, ze mam spatny listek me poslat na Buyk Otogar, ci jak se to jmenuje, proste velke nadrazi.
Tam si me prehazovali jako horky brambor. Asi po hodine neznamy clovek nezname firmy vola na nezname cislo, cosi domlouva. Mam se vratit tam, odkud jsem prisel. V devet z tama jede bus.
Za posledni liry jedu nazpet. Turek, co nadaval, vyvali oci, jakoze co tu vlastne chci. Sedam si a cekam, nevsimam si ho. Chodi okolo me a nadava.
Objevuje se deva skoro bez zubu, dava se se mnou do reci. Pritahne svoji gruzijskou kamaradku, ta vola na cislo na listku, nekdo ji rika, ze v devet pojede bus.
Takze v devet, rikam si. Rozlobeny turek rika, ze zadny bus nejede.
Sedim a cekam.
O pul devate proleti otevrenou branou divka s krosnou, za ni kluk asijskeho vhledu. Kristyna ! Volam na ni, otaci se a prekvapene z dalky vola :"To mi nebudes verit, co se mi stalo."
"Ty mi nebudes verit, co se stalo", volam ja :)
Vitame se. Oboum se stalo totez. Prehazuji si nas jako horky brambor. Nezbyva nez cekat do deviti.
Bus neprijel. Ani v devet. Ani v deset.
Skupinka asi 12ti gruzijcu ma samy problem. Byly v Istambulu na koncertu a ted je jejich firma nechce odvest.
Nikdo poradne nevi proc. Ani my nevime proc. Mame listek, ale firmu nikdo nezna. Jako by se vyparila. Nikdo nic nevi, zadny autobus neexistuje....

Co se deje ?

Co by delal turista ? A co cestovatel ?

A jak to, ze jsem mezi 12cti miliony lidi potkal cloveka jako pred 14 dny ?

Ubytovali jsme se ve znamem hostelu. Jdu si udelat jidlo. CHte nechte jsem vymenil eura, za ktere jsem si doma chtel koupit vodni dymku...co uz. LIfe is life.

Nasrat. Dnes jsem nasrany. ale hlavne ze jsem zdravy.

Mozna posledni

Po usnuti na pokoji s jednim clovekem a probuzeni s peti lidmi, jsem sel do mesta fotit rani Istambul. Mel jsem stesti, protoze nikde zadny turista. Nebo spis vsichni turisti jeste spali.
Najit ovsem nejake neohrane misto na foceni je problem. Ale snad tech pet fotek bude peknych.
Pak jsem si zasel na snidani, kterou jsem nemel zaplacenou...inu jsem cech, no. Takzvane jsem poprve okoukal, jak to tu chodi a ted toho vyuzil.
Ted se pujdu jeste do jedenacti natahnout, osprchovat a pak vyrazim do sesti bloumat Istambulem. Pravda. S 15 TLI, za ktere si musim koupit jidlo na cestu a chci jeste nejaky ten darek to neni moc, ale co uz.
No a pak, pokud se vse povede jak ma, pojedu vecer domu.Mozna v utery ci stredu prijezd. Kdo vi. Po vcerejsku nicemu neverim :)

Maşallah.

Güle güle.