... ...

Vcera jsem si na to vzpomnel a dnes nevim proc si to porad opakoval. Tu knizku si budu muset precist. A predlohu od Prevosta jakbysmet.

Manon je můj osud, Manon je můj osud,
Manon je všecko, co neznal jsem dosud.
Manon je první a poslední můj hřích,
nepoznat Manon, nemiloval bych.
Manon je motýl. Manon je včela.
Manon je růže hozená do kostela.
Manon je všecko, co neztratí nikdy svůj pel.
Manon je rozum, který mi uletěl.
Manon je dítě, Manon je plavovláska.
Manon je první a poslední má láska.
Manon, ach Manon, Manon z Arrasu!
Manon je moje umřít pro krásu.

Vitezslav Nezval-Manon Lescaut

...

O vikendu mi byl bratrem pripomenut song skupiny mych prubojnych pubertackych let. Byla to doba, kdy me prestaly bolet a trapit facky a vycitky rodicu, kdy jsem snesl bez narku biti remenem, kdy jsem se zacal oblikat uplne jinak nez ostatni...puberta. Ale jinak jsem byl klidne dite ;)

I am an antichrist
I am an anarchist
Don't know what I want
But I know how to get it
I wanna destroy the passerby

'Cause I wanna be Anarchy
Now don't worry

Anarchy for the UK
It's coming sometime and maybe
I give a wrong time stop a traffic line
Your future dream is a shopping scheme

'Cause I wanna be Anarchy
In the city

How many ways to get what you want
I use the best
I use the rest
I use the N.M.E
I use Anarchy
...

Sex pistols - Anarchy In The U.K.

...

Bila mura.
Uz druhy den mi tu okolo svetla krouzi bila mura. Obcas si sedne za monitor, jakoby se bala Pejsyho, aby ji nahodou neupalil.
Ohledne znameni jsem o bile mure nic nenasel, vyklad snu s bilou murou rika ale toto:

"bílá můra: poznání podstaty a karmického významu negativního vidění světa"

Tak to jsem zvedavy. Premyslim, jestli ji hodit ven do deste, nebo ji nechat dal nicit si kridla o moji lampicku v nebezpeci Pejsyho sadistickych hratek. Venku prsi, takze je to mozna prast jak uhod....

. . .

1) mathematics is the language of the nature
2) everything around us can be represent and understood through by numbers
3) if you graph this numbers, patterns emerge

so, patterns are are everywhere in nature.

17:55 - personal note : start of learning

...

Večerní posezení nad Kofolou s Vlasťou a Mirou, jedno pivo a Matonka pro Anet. Gábin, od kterého jsem měl poprvé v životě trávu. Mluvil o španělsku...španělsko. Ta zem mě učarovala.
Pak cesta k základní škole, plná vzpomínek. Zvonění na ženáče Tomáše . Jen tma v oknech. Odtrhnutí Vlasti s Mirou. Pak doprovod Anet a cesta okolo nového Lidlu domů. Tichá ulice, jen já a mé kroky

Přicházel jednou z uliček, ve kterých i v největším horku siesty bývá příjemně. Kráčel po schodech až ke dveřím svého bytu. Nikdo doma. Odemknul a vešel. Namíchal si Mojito, aby se zchladil.
Z oken šly slyšet hlasy dětí a pískot vlaštovek. Jemný vánek si hrál se záclonou a pokoj byl tichý. Sednul si a odpočíval.
Po chvíli přišla. Zastavila se u dveří. Vstal a šel za ní. Políbil ji a všimnul si jejích smutných očí. "Dala jsem výpověď. Chci jet domů....potřebuji jet domů."
Zrovna teď-když se mu začalo dařit, začal dělat to, co celou dobu chtěl. Nechápal to. Objal ji a řekl, ať si jdou sednout. Bavili se dlouho. O snech, o cestě.
"Ateliér teď můžu nechat na starosti Manolovi. Stejně mě požádali, abych s nimi letěl do afriky nafotit nějakou reportáž. Takže budu nejspíš tři týdny tam. Zítra by se o tom mělo rozhodnout. Přiletím pak taky domů a můžeme jet společně nazpět.¨
"To je možná ten problém", podívala se na něj svýma nádhernýma zelenýma očima. "Nevím, jestli se chci vrátit." Lehla si a dala mu hlavu do klína. Hladil ji ve vlasech. Nádherně voněla.
Až zašlo slunce, šli se projít na pláž, sednout si do oblíbené kavárny.
Na druhý den se sbalila a odjela na letiště.
Odpoledne našel na posteli lístek.
"Nevím jak dlouho bude trvat, než se vrátím. Dávej na sebe pozor."

...

neni moc co psat. a kdyby bylo, bylo by to porad dokola.
takze jen - fotka, ktera me tento tyden velice oslovila a ktera mi pripomnela me samotneho. tu je.

... ... ...

je škoda, že jsem nezrealizoval, co jsem chtěl...ale přístí týden se do toho dám. stejně teď jen prší ;)

... ...

A večer po dlouhé době v srdci bylo cítit to známé bušení. Semtam zakoktání, Dračí oči, Železná bohyně vylitá na podnos. Bageterie, křidýlka, déšť, zima a pro mě naděje (a nebo si ji jen předstírám...ale i tak tam pro mě je)

...

Zkousky hotove, bakalarka odevzdana, mesic na pripravu na statnice, nefungujici prepinani ceske klavesnice v linuxu, Leos Mares, David Krauz, Control Machete, La vida es un carnival, Love generation.
Pivo na strahovne s lidma ze stredni, absinth misto alpskeho rumu, ktery nenapsali na listek, Librova pizza na kterou cekal tri hodiny a z ktere mi dal pulku...byla moc slana. Dalsi piva, zelena, nocni klaboseni o vsem jen je o tom o cem jsem potreboval. Asi je to tak lepsi. Spani neco pod pet hodin s klipem od Britney a Kapitanem Pejskem na dobrou noc.

...

v pauzách v učení jsem si udělal nějaké testy....nebo spíš v pauzách mezi testy jsem se učil ?

Výsledky

1) Jaká je pro mě nejvhodnější droga. Výsledky více než překvapivé. Tu jsou.
(před kliknutím možný tip na první místo z : houbičky, alkohol, marihuana, kokain, extáze, nic a ředidlo (inhalátory))

2) Jaký jsem :)...to se dalo čekat. Výsledky
(možné výsledky : vzrušující, jemný, násilný, "hot", plachý, sladký, "wet"..možná slizský, mrzutý)

3) Jaký je ke mě ekvivalent mytologické postavy. Taky trošku překvapení. Výsledek
(možné výsledky : vlkodlak, démon, drak, mořská panna, anděl, víla)

4) A nakonec, kdo bych byl, kdybych byl jeden z Přátel...No a tady to bylo jasné :) Výsledek
(kdo by neznal přátele :)

...

Bakalářka se váže do modré kůže se zlatým písmem.
Všechny zápočty vyběhány.
Zítra poslední stupeň. Zkouška ze SAMů-mnou jeden z nejneoblíbenějších předmětů. Abych to okořenil, tak ze semestru si moc bodů nenesu a je to předmět na druhé zapsání.....kořenit se musí.

Z bakalářky mám smíšené pocity. Jednak jsem rád, že je to za mnou, ale mám pocit, že jsem pro to moc neudělal. Rozsudek nechám na někom jiném.

God save the Queen.

...

Mojito

"To mám vlčí mlhu, nebo je to tak děsně neostré a zelené ? To neumíš fotit normálně ?"

...

"U řeky Piedra jsem usedla a plakala. Podle pověsti se vše, co do řeky spadne - listy, hmyz, ptačí pera -, promění v kameny, které dláždí její koryto. Kéž bych si mohla vyrvat srdce z hrudi, hodit je do proudu a navždy se zbavit bolesti, stesku a vzpomínek.

U řeky Piedra jsem usedla a plakala. V mrazivém chladu mě na tváři studily slzy, jež splývaly s ledovým proudem přede mnou. Někde se tato řeka vlévá do jiné, potom do další, a nakonec - daleko od mých očí a srdce - se všechny tyto vody vlijí do moře.

Ať mé slzy plynou do dálky, aby můj milý nikdy nepoznal, že jsem je kvůli němu prolila. Ať plynou do dálky a s nimi i vzpomínka na řeku, kláštěr, kostel v Pyrenejích, ranní opar, na cestu, kterou jsme urazili společně.

Vzpomínka na cestu, hory a louky mých snů - snů, jež jsem si nechala zdát, aniž jsem o tom věděla."

-Paolo Coelho - U řeky Piedra jsem usedla a plakala

Tato Coelhova knížka byla jediná, která mi nepřirostla k srdci. Četl jsem ji několikrát, ale bylo tam něco, jiného, co jsem nechápal.
Opět jsem se do ní začetl. A je úplně jiná. Jako Malý princ....jako vtip o snu s Mařenkou...jako vše, co je nepředstavitelné a co se jednou stane součástí života.

Potřeboval bych vědět, kde je řeka Piedra.....

...

Ukončete nástup, dveře se zavírají

...

Ano, byl jsem sobecký.
Ano, udělal jsem spoustu chyb.
Ano, ublížil jsem.

A dnes jsem za to zaplatil.

Na blog nebudu mít teď náladu a chuť.

A doufám, že jednou budu moci zůstat u toho, že jsem takový byl. Ne, že jsem, či dokonce budu.

život je někdy skutečně děsně posraný. ovšem čí vinou. Těžko plakat nad rozlitým mlíkem, když jsem ucho nalomil sám.

6days to go

Blíží se to blíží. 6 dnů do odevzdání bakalářky. Takže asi 4 dny na napsání, aby se to stihlo vytisknout. Takže asi 2 dny, aby se to stihlo opravit. Takže asi tento víkend :)
Po večerním sezení nad Key rumem, Colou a limetkami, které Pepa okořenil žitnou, ledově vychlazenou, kde Reese pro pobavení všech bodoval na celé čáře, asi ještě omámen vítězstvím 4:0 na zápasy a asi 40:8 na střelené góly ve fotbálku, jsem šel po dlouhé době spát něco po půlnoci. A ráno jsem vstal sám od sebe v sedm.
Pak studování kódu a zkoušení pochytit, jak dostat data z GPS přijímače, jak propojit Tedia kartu s počítačem i GPS přijímačem, zjištění že možná mám vše připravené, oprava apache, který už konečně nepustí do vývojové části kde koho.
Následovalo ohlášení zpoždění poutě do Santiaga de Composteli(y) kvůli letní brigádě ze strany druhého z tandemu. O pár týdnů. Nejsem skeptik, ale možná to letos nevyjde, co už. Ale stále doufám, že ano.
No a teď, rychle do školy. Družice čekají, klávesnice je nažhavená a já mám co dělat.

Noc

Ego-pohled do zrcadla

Co se dělo v práci a ve škole nikoho nezajímá, přistupme tedy k věci.

Zamyslel jsem se, kde jsem udělal chybu, že jsem se poslední dobou (už dost dlouho) choval jak choval.
Napadlo mě to cestou z práce. Ego. Jenže co je to ego. Na to jsem si musel počkat až na kolej, po nákupu v Delvitě s Pepou díky kterému jsem si po dlouhé době koupil alkohol silnější 20 procent s cílem, že ho vypiji sám a tím získám spánek, který už týden nemám.

Ego je, jak jsem pochopil, Já chápáno mnou. Má dvě roviny
1. reálné Ego - to za koho se jedinec považuje
2. ideální Ego - to, čím by chtěl být
Míra rovnosti mezi oběma rovinami vytváří sílu ega. Čím větší rozpor, tím menší Ego. To má pak za následek dezorientaci chování a může být deaktivující.

Dokument, ze kterého jsem čerpal byl moc vědecký a moc jsem mu nerozumněl. proto další pokračování v odborné úvaze nemá smysl.

Teoreticky v této chvíli pokračování nemá smysl. Jak to Coelho popsal v Alchymistovi, je to jako zemřít v poušti žízní, když je oáza na dohled.

Jsem slabý. Byl jsem požádán, abych nekontaktoval. Nevydržel jsem to. Mám se za to stydět ?
Jsem namyšlený. Individualita kinofilmu, která mě tak odlišovala od ostatních digi cvakálků mi stoupla tak do hlavy, že jsem dokázal trapně hodiny kecat o ničem a přitom výsledky žádné. Stydím ze za to, lituji toho. Myslím, že už je to historie.
Byl jsem žárlivý. Sakra zbavím se toho ?

čím jsem se to nechal ovládat, že jsem jednal jak jsem jednal?Egem ?

Jsem debil, nic víc, nic míň.

Coelho píše, že každý bojovník světla dělal chyby, hájil špatné názory, blablabla hrozně moc věcí dělal. A právě proto je bojovníkem světla. že si uvědomil své chyby a poučil se z nich.
já se poučil až na poněkolikáté.

Pohled do zrcadla bývá nejtěžší. Ovšem jak mi bylo řečeno:"Objevíš mnoho nového"

Svět se točí

A voda padá.

Po včerejším běhání, kdy jsem to docela přehnal a poslední kolo rovinek jsem nemohl popadnout dech, po nicnedělání a relaxačním fotbálku na spaní po druhé , jsem se nemohl v osm vyškrábat z postele. Do školy jsem dorazil v deset, nebyl na mě čas, letěl jsem do práce.
Trasu mi zpříjemňovaly mé sluneční brýle, bez kterých se poslední dobou neobejdu, protože mě na slunku bolí oči. Co na slunku. Na světle. je možná na čase zalést do fotokomory.
Navázal jsem kontakt, protože jsem prostě musel a bylo mi řečeno, že jsem napsal nejkrásnější věc za dlouhou dobu. Bohužel pak jsem zesmutněl, protože jsem slíbil, že již nebudu iniciátor dalších kontaktů k přání kontaktované.
Po práci legraci, proto jsem šel do školy, kde na mě nebyl čas, otevřel jsem tedy Chip a četl si o tom, jak hacknout komp na dálku.
Pak na mě byl čas, bylo mi řečeno, že můj návrh není správný, ikdyž se celou dobu tvrdilo, že ano a je ho tedy přepracovat. K tomu kopec vajec, hrstku mouky, to všechno smíchej. Dostaneš tento černý kufřík.
Šel jsem tedy do laborky, vytáhnul z kufříku GPS přijímač, anténu, bencák, napájecí kabel....vše to zapojil a chtě nechtě jsem se chtěl kochat krásnými sekundovými pulzy viděné na osciloskopu. Viděl jsem nádherný šum velký zhruba 50uV(možná kecám). Nastavil jsem tedy anténu tak, aby si pořádně prohlídla Vítězné náměstí a aby nad vrstvou mraků, které poslední dobou představují pro Pepu jediného nepřítele (nenávidí mraky, nenávidí déšť.....neboť kolečka jeho bruslí je taky nenávídí ;)
....co jsem to říkal ?
"To o té včele."
Ano, nastavil jsem anténu tak, aby viděla na náměstí a aby družice na oběžných drahách vzdálených 20200 Km viděly dobře na anténu (více zde) Ale ani to nepomohlo, načež(š) jsem zbalil kurf a šel opět do práce, po cestě dozvědíc se, že GPS přijímač se zahřívá i 15 minut. No a tak jsem teď zde. V práci. A pracuji....jak je vidno.

Dávám foto. Uspěchané. Říkají, že je to klišé. Na to ... kašlu. Mě se líbí. Nevím, jestli ji tu už mám. Pokud ano, asi je na čase si ji připomenout.

Městem valí se voda

Osobní příběh

Každý žije a bojuje za svůj osobní příběh. Pokud ne, je to špatné.
Každý bojovník světla ctí osobní příběh druhého, pomáhá v uskutečnění snů. Ovšem co nesmí (co by neměl), je nabádat někoho, že jeho osobní příběh a jeho sny jsou naprd a že jen jeho cesta je správná.

A proto změna no1:
Digitálci mají ode mě pokoj. Nikdo ode mě už neuslyší ódy na kinofilm. Ovšem pokud se mě někdo zeptá na můj názor, má ho mít.
Manažeři mají ode mě pokoj. Nikdo už ode mě neuslyší, že programátor je mnohem užitečnější tvor. Ikdyž si to stále myslím.
Buzičci (ve smyslu metrosexuálové) mají ode mě pokoj. Nikdo ode mě už neuslyší, že jsou buzičci. Já taky nejsem úplný zálesák.
..a plno dalších příkladů...
A schválně neříkám "nikdy"...protože vím jak to s "nikdy" dopadá.

A k tomu mi dopomáhej ty. Ty víš kdo.

Doufám, že mi to vydrží. Budu se snažit.

Posraná pravda

Pravdou je, že si uvědomujeme, že něco máme, až když to ztrácíme.
Ať si kdo chce co chce. Je to pravda. A pěkně posraná.

Připadá mi, jako bych měl probodnuté srdce nožem a v době nejhorší tím nožem točí.
Ale můžu si za to sám. Ne ona.