Ego-pohled do zrcadla

Co se dělo v práci a ve škole nikoho nezajímá, přistupme tedy k věci.

Zamyslel jsem se, kde jsem udělal chybu, že jsem se poslední dobou (už dost dlouho) choval jak choval.
Napadlo mě to cestou z práce. Ego. Jenže co je to ego. Na to jsem si musel počkat až na kolej, po nákupu v Delvitě s Pepou díky kterému jsem si po dlouhé době koupil alkohol silnější 20 procent s cílem, že ho vypiji sám a tím získám spánek, který už týden nemám.

Ego je, jak jsem pochopil, Já chápáno mnou. Má dvě roviny
1. reálné Ego - to za koho se jedinec považuje
2. ideální Ego - to, čím by chtěl být
Míra rovnosti mezi oběma rovinami vytváří sílu ega. Čím větší rozpor, tím menší Ego. To má pak za následek dezorientaci chování a může být deaktivující.

Dokument, ze kterého jsem čerpal byl moc vědecký a moc jsem mu nerozumněl. proto další pokračování v odborné úvaze nemá smysl.

Teoreticky v této chvíli pokračování nemá smysl. Jak to Coelho popsal v Alchymistovi, je to jako zemřít v poušti žízní, když je oáza na dohled.

Jsem slabý. Byl jsem požádán, abych nekontaktoval. Nevydržel jsem to. Mám se za to stydět ?
Jsem namyšlený. Individualita kinofilmu, která mě tak odlišovala od ostatních digi cvakálků mi stoupla tak do hlavy, že jsem dokázal trapně hodiny kecat o ničem a přitom výsledky žádné. Stydím ze za to, lituji toho. Myslím, že už je to historie.
Byl jsem žárlivý. Sakra zbavím se toho ?

čím jsem se to nechal ovládat, že jsem jednal jak jsem jednal?Egem ?

Jsem debil, nic víc, nic míň.

Coelho píše, že každý bojovník světla dělal chyby, hájil špatné názory, blablabla hrozně moc věcí dělal. A právě proto je bojovníkem světla. že si uvědomil své chyby a poučil se z nich.
já se poučil až na poněkolikáté.

Pohled do zrcadla bývá nejtěžší. Ovšem jak mi bylo řečeno:"Objevíš mnoho nového"